Můj milý deníčku,
Začala diskuse tak hlučná, že si i nahluchlá Fly zacpávala tlapkami uši.
Dnes je sobota 17.3.
Ráno máme první briefing. Po dvou letech se znovu potkáváme s Essim. Všichni
tři máme velikou radost. Essi nečekal, že se tu objevíme a je na něm vidět, jak
je překvapený.
Na briefingu nám oznamují, že fouká tak, že i ptáci chodí po zemi. Máme se přijít registrovat mezi 13-17 hodinou.
Okamžitě balíme a vyrážíme na
hroší farmu. Víťa si myslí, že budeme zklamáni (byl tam před třemi roky, když se
farma budovala a nemá zrovna dobré vzpomínky) a BB (Bručoun Brába) se přidává.
Kluci vyráží na trek po De Aarském pohoří,
oddělujícím město od střelnice, kde se likviduje stará vojenská munice.
Na hroší výpravu nás
jede 6. Brášové, HoJaHo a Timon (pilot z Německa), který mezi nás pěkně zapadl.
Jedeme k Essimu, který nám představuje svého papouška a půjčuje dalekohledy.
Nebe je jak z padáčkářského snu a Janek poznamená, že takhle tedy vypadá africké neletové nebe.
Na farmu přijíždíme o
půl jedné. Poznávám psíka, se kterým jsem se tu mazlila, když byl malé štěně.
Nasedáme na korbu auta farmáře Peasiho. Jedeme na hrochy! Cestou potkáváme
surikaty a pštrosy.
Mám trochu strach, že tu
jsme moc brzy a hroši nevylezou. Minule jsme tu seděli s Charliem, Essim a 2
lahvemi vínka. Bylo to příjemné posezení, ale hrochy jsme viděli jen dalokohledem a fotit nemělo cenu.
Ale dnes je na vínko přeci jen brzy. Peasi říká, že je sice brzy, ale hroch je
teritoriální zvíře a bude zvědavý, kdo mu sem leze. Od minule mu jeden hroch
přibyl. Paní hrochová prý po porodu prorazila plot a odešla s mládětem 30 km
daleko. Tam zůstala 5 měsíců. Když mládě dostatečně vyrostlo, vrátila se.
Prorazila plot zpátky a ukázala taťkovi potomka. Byl už dost starý na to, aby
ho pan hroch nezabil. Je zajímavé, jak to mají hroši obráceně. Myslím, že
kdybych Janka ukázala Honzovi až v pubertě, tak ho zabije určitě...
Stojíme na malém můstku.
Vlevo vzadu v zátoce se najednou objeví hroší uši. Pomalu se blíží a občas po
nás hroch mrkne, co my na něj? Potí se mi ruce a srdce bije až v krku. Je to
krása.
Hroši proplují kolem nás a ráchají se u hráze. Peasi nám dovoluje jít blíž. Nejdřív jsme schováni za rákosím.
A nakonec se ocitáme 10
m od nejnebezpečnějšího zvířete Afriky. Po pravdě, já tak 20 m, ty nejlepší
fotky fotí Janek. Stačí, že jsem si roztrhla na pr...i kalhoty o plot, ještě,
aby se mi tam zakousla paní hrochová.
Je to nádhera, hroši se potápí a zase vynořují, frkají a řvou.
Navzájem se pozorujeme a prohlížíme. Myslím, že jsou rádi, že jim Peasi občas někoho přivede, aby měli na co koukat.
Když máme plné karty, až
nám hroší nosy vyčuhují z kamer a foťáků, jedeme zpátky na farmu.
Kupujeme vínko, loučíme se a plni dojmů se vracíme do De Aar.
