Můj milý
deníčku,
Musím
říct, že pokud
budete mít někdy někdo problém v JAR, s důvěrou
se obraťte na naši ambasádu.
Voláme tam po pracovní době (9-12 hod.) a přesto
s úspěchem. Na letiště za námi
přijíždí příjemná,
hezká a rázná
velvyslankyně Sylvie. Pomáhá nám s
vyřízením všeho potřebného
a vysekává Janka
ze spárů místní policie.
Ještě jednou díky ...
Cesta do De Aar trvá 9 hodin i se zastávkou na baštu (KFC – žádný steak)! Ale hlad je hlad.
Cestou se pravidelně
střídají
řidiči. Mimo jednoho přejetého králíka
a jednoho pokusu o skolení obřího berana
(nakonec to Víťa ubrzdil a Honza, kterému se
přimotala malá PETka k pedálu,
taky) se nic
mimořádného neděje.
Des už na nás čeká. Po druhé hodině si
připíjíme na šťastný
příjezd a zalézáme
do pelíšků.
Ráno nás vítá sluníčko, po pravdě je to docela šok. V 9 hodin je hic jak v dobře vytopené peci. Odcházíme do města pořídit pár nezbytností. Karty do mobilů, pití alko i nealko, ovoce, mlsání a krémy na nosy. Mimo jiné i zásoby kapesníků, protože já, Petr i Brába jsme sem přijeli slušně zavirovaní...
Okolo
třetí hoďky
odjíždíme na letiště
seznámit se s terénem. Brába
vyhlásil motto výletu: „ Proč
sedět doma, když můžem táhnout do luftu! “
Tahá nás Des. Arnodl startuje a my
padáme zpátky na rozpálenou zem.
Ovšem ne
všichni - Brába s
Víťou se chytají a za chvíli jsou z
nich na nebi jen malé kapesníky. Druhé
kolo
už se Honza s Petrem taky krásně vozí nad
letištěm. Brába se vrací a
přistává
společně s Honzou. Balíme mazlíky. Cíl
splněn – okruhy okolo letiště si můžeme
odškrtnout z pomyslného seznamu úkolů
dnešního dne. O Víťovi
nevíme. Odjíždíme
na chutnou večeři (ale pořád to nejsou ty vysněný
steaky)!!!
Okolo
půl sedmé se ozývá Víťa, že
přistává
zpátky na letišti. Nutno dodat, že svůj okruh
notně přetáhl. Jak výškově (přes
5000 n.m.), tak zvdálenostně. A k tomu, není co
dodat... Jeho let je ZDE a fotky i tady.
První
rameno - marná snaha dohnat kumuly
5km stačí, zima, výš už netočím.
Vlastíkovka (pozdrav do Dačic). Tak kamarádi na mě při soumraku nečekají, letím domů.
Malé prstíky pomohly vymotat šňůry z bodlákotrávy, jinak bych dobalil až potmě
