Páteční ráno 2.3.12 vypadalo nadějně. Po nočním mrazíku do nás pralo sluníčko jako o život.



Paní domácí doplnila registrace a zaplatili jsme startovné. Pan domácí stále buduje kemp.



A hurá zase polítat!





Startovačka Lijak.



Ten padáček dole byl taky na přeskoku, měl jsem o něho obavy, jak dopadne, ale nakonec mi pil krev. Jestli se nemýlím, letěl pořád rovně bez točení až ke Kovku!



Před prvním přeskokem.



Po přeskoku a startovačka Kovk.



No a tady jsem si to trochu překombinoval. Naplánoval jsem návrat z Kovku na Lijak a že to pak dám ještě jednou až k vysílačům a návratovku kam to vyjde zpět. Plány to asi byly nereálné! L



Dostupy nebyly až tak slavné, trochu protivítr, prostě šel jsem k zemi. Nepomohlo mi ani přepnutí autopilota na jemné Pěčínské řízení, když jsem potkal slabounké stoupání. Nepomohly mi nadávky Termoskovi ani sliby, že už nebudu blbnout.



Přistál jsem za letištěm. Po sbalení jsem se vydal mezi letištěm a stadionem k hlavní silnici na stopa.




Trochu jsem se prošel, pak mi zastavil nějaký Slovinec, který mne dovezl až na oficielní přistávačku pod Lijakem. Tam mne po chvilce naložili naši kolegové z Vegaflyersu a vyrazili jsme alespoň na podvečerní sletík. Se svozem auta nebyl problém, protože Pepa měl při prvním startu menší nehodu a na letění už neměl ani pomyšlení. Prostě odstartoval s uzlíkem, točilo mu to doleva, pravou to chtěl srovnat a asi to přetáhnul. Ještě stačil vyhodit záložku a s oběma hadrama přistál kousek pod startem. Dopadl docela dobře, pouze ho bolela noha.



S Drobasem a Liborem jsme se domluvili, že budeme lítat kolem sebe a fotit se. Až později mi Liboř řekl, že foťák sebou neměl.






Celou dobu fotím Drobase, i jak se natáčí v sedačce (viz foto), a až doma po napsání článečku a po škemrání o fotky se mnou se dozvím, že jsem fotil nějakého Rakušana. A mně bylo divné, proč na křídle má odkaz na cizí stránky. No a Drobas má červeno-žlutého Venuse, na jedné fotce ho mám, s náma se tedy nefotil.




Byla to krásná a klidná svahovačka. S Liborem jsme to ještě natáhli dozadu, sám by tam prý neletěl.







Sluníčko už zapadalo a jak jsem klesl pod startovačku, vydal jsem se přistát do našeho kempu.





Po hodince nádherného poletování jsem přistál a už nelitoval, že jsem si to odpoledne tak podělal. V kempu už byli všichni přeletáři a po svozu aut a malých nákupech začal večírek.



Míra roztopil dřevěné uhlí na plynovém hořáku a pak to zkoušeli rozfoukat.



Ovšem Boeingův fukar neměl konkurenci. Nebyl Míra dřív kovářem?




K masu se hodí pivo, štamprličky musely být také.



No a jelikož byla zima, musel se vařit i svařák.



Další příchozí daly do placu dobrou medovinu.



Prvně se dělal svařák červený, pak za pomoci bílého i růžový.



No a jak teplota klesala, přidávala se tam i medovina. Ale někteří už tu zimu stejně nevydrželi a raději si šli lehnout.



Zimu vydrželi jen ti nejotrlejší! J



Můj dnešní odpolední let je ZDE , podvečerní ZDE, Mírův ZDE, Boeingův téměř rekordní ZDE a všechny přihlášené lety z Lijaku ten den ZDE. A takhle to vypadalo v Evropě - odkaz ZDE (dej si tam datum 2.3., pokud tam neskočí sám).

Pěkné to bylo!

Pokračování příště.

Vlasta
http://www.pgv.cz/