Celý
týden jsme se Zdenčou měli dovolenou, byli
jsme doma a věnovali se vnukovi Jiříkovi. Ovšem
počasí nám nepřálo nejen na
výlety, ale ani na lítání. U nás
byla stále nízká inverzní oblačnost,
zato východní část republiky si
krásného a teplého počasí užívala.
Padaly tam i
teplotní rekordy!
Když jsem do vzkazů napsal, jestli někde nemají
sluníčko, jeden nejmenovaný velký kolega mi tam odepsal, ať si zajedu do Brazílie, že tam
jim to lítá. Ve čtvrtek 10.11.11 se konečně zlepšovalo
počasí. To jsem zjistil odpoledne na internetu, ale bohužel to šlo hrozně rychle.
Dle webové kamery v M.Budějkách už bylo úplně jasno a stejně mi ten kolega nezavolal. J
Těšil jsem se na létání na okraji inverzní
oblačnosti nad mraky, to je vždycky krásné a už mi to chybělo (že by
závislák?), jenže než jsem se připravil a dojeli jsme na Pěčín, bylo jasno téměř
všude okolo. Tady jsou fotky z auta ještě od nás při odjezdu.
I tak honem do vzduchu a uvidí se. Se Zdenčou jsme
byli domluveni, že pojedou domů a ať si lítám podle libosti (či podmínek) a až
zavolám, že pro mne přijedou kamkoli. Ideální! Na startu foukal mírný sever. Plánoval jsem to jen
nakrátko, stejně mi už mraky zmizely, takže jsem k nějakému zbytku
v nádrži natankoval jen 5 litrů. Po startu jsme si zamávali a já se začal
zvedat.
Dole bylo trochu mlhavo. Překvapení bylo, že se
mnou začala pohupovat termika. Jeden
stoupáček jsem začal vytáčet a až pak se kolem mne vytvářel mráček. Spíš
to vypadalo jen na malou mlhovinu, přes kterou bylo vidět.
O kousek
výš se vše krásně uklidnilo a
létání bylo úplně v pohodičce. Bylo to
jen
asi od 500m nad terénem. Kousek ode mne byla nějaká
oblačnost a jen malé mráčky se občas
vytvářely i pode mnou.
Začal jsem mít obavy, jestli se to pode mnou
nebude zavírat, ale spíš se to rychle rozplývalo a mizelo.
Takže ještě pár fotek a pak jsem sletěl níž a vzal to po větru přes Dačice směrem na Peč (domů).
Jak jsem byl před Pečí, zase jsem se vyzvedal.
Mraky už po okolí nebyly nikde, jak se jeden termický začal vytvářet, využil
jsem pod ním stoupání. Opět jsem se mohl rozhlížet a fotit nad inverzní hladinou.
Ty
správný mraky jsem měl daleko, prvně jsem zbytečně dlouho váhal (to mi při návratu chybělo), ale
pak se vydal za nimi. Rychlost po větru za sluníčkem byla i přes 70 km/h.
Už jsem byl nad přehradou u Landštejna, mraky
byly ještě dál. Já to tedy otočil a klesal, abych zvýšil návratovou rychlost. Po
chvilce bylo vidět, že se někde u nás vytváří ta krásná oblačnost, za kterou
jsem se celou dobu honil.
Doletěl jsem si tedy ještě k ní a doufal, že mi palivo vyjde až domů.
Nevyšlo! Krosna najednou zdechla a i když to domů
bylo jen kousek, přes les jsem to už nemohl risknout a raději jsem přistál u
Českého Rudolce.
Ovšem dostat se z té krásné louky byl
problém, byla to pastvina a kolem dokola byly natažené dráty. Naštěstí
v nich nebyl už proud a povedlo se mi to v jednom místě uvolnit. No a netrvalo dlouho a pozemní záchranný tým dorazil.
