Dalkovy prelet 15.10.11

Na sobotu 15.10.11 jsem si naplánoval již každoroční dálkový přelet s krosnou. Přidalo se ke mně i pár dalších zájemců – Milan, Franta a Pavel. Sraz jsme si dali v Lidéřovicích v 7 hodin. Už večer mi nebylo nejlíp, něco na mne lezlo, ale už jsem to nechtěl rušit a doufal jsem, že to tím letem rozchodím.

Večer se ještě Zdenča dívala na svůj horoskop a naznala, že na zitřek bude pravdivý:

Co vás čeká zítra

Pro lásku není sobota právě nejlepší. V partnerství si dnes připadáte jako cizinci a jen stěží hledáte s protějškem společnou řeč. Vyplatí se naplánovat dnešní program každý po svém a sejít se až večer u jednoho stolu. Budete si mít o čem vyprávět.

Letos to asi bylo poprvé, kdy u nás udeřily mrazíky. Ráno auto ukazovalo -4!

Podle předpovědí měl foukat SV až V a s výškou měl zesilovat.

S přípravama jsme nespěchali, čekali jsme na oteplení.

Tady je vidět Milanova omrzlá krosna a dnešní Zdenčina výbava.

Na startu bylo bezvětří, jen to trochu dýchalo od západu. Všichni se připravili startovat na západ podle skutečnosti, já věřil předpovědím a zkusil to na východ.

Po dvou pokusech jsem to vzdal a za pomoci Zdenči a Pavla se přesunul za nima.

Pak se už zadařilo.

Pár fotek starovačky a zaletění nad Peč.

U nás byl zrovna výlov a odpoledne prodej kapříků, měli jsme tu posvícení.

Soused pořád ještě staví chaloupku.

Než jsem se vrátil, ve vzduchu byli už všichni. Nahoře opravdu foukal VSV.

Přeletěli jsme Český Rudolec, ten zámeček stále nikdo neopravuje, zato na rekonstrukci původního pivovaru by se strhali.

Zaletěli jsme zamávat i Mírovi. Asi nás už podle zvuku motorů pozná, rychle vyběhnul z domu.

Nabrali jsme výšku a mazali dál. Já už předem naplánoval, kam můžeme zaletět, abychom viděli něco zajímavého, a body si zadal do GPS (od rakouských hranic až po Prahu). Podle některých kolegů to mělo foukat do Rakouska, já věřil, že to nebude tak hrozné a že nám vyjde Český Krumlov a Lipno. To jsem na startu nahlásil všem, i svozové asistentce. Byl jsem určen jako vedoucí zájezdu a že se všichni budou držet mě. Ovšem teď to foukalo od čistého východu a musel jsem rozhodnout, jestli se uhneme jižněji či severněji, protože rovně před námi byl v dálce Temelín a hlavně spousta nízké oblačnosti. A tím směrem jsem ani neměl v GPS žádná zajímavá místa. Rozhodnul jsem tedy uhnutí severněji a v GPS to přepnul na hrad Zvíkov.

Zdenče jsem to hlásil do vysílačky, ale neslyšeli jsme se, chtěl jsem ji alespoň poslat SMS, ale mobil jsem měl v kapse pod kombinézou a ta mi nešla rozepnout. Zkoušel jsem to dvakrát i bez rukavic, nepovedlo se. L

Omrknuli jsme i Jindřichův Hradec. Tady před městem mají asi skládku.

Za Hradcem jsme se uhýbali letišti, ještě tam asi bylo mrtvo.

Pak jsem si vzpomněl, že nedaleko je zámeček Červená Lhota a tak jsem to zadal v GPS. Kolegové se divili, kam to uhýbám, ale letěli za mnou. Už jsme měli být blízko, ale zámeček pořád nikde. Začal jsem pochybovat, jestli jsem ty souřadnice do GPS zadal dobře, nejsem v tom až tak zdatný a navíc to bylo i v jiném formátu. Ale jo, bylo to dobře, jen ten zámeček je vidět až na poslední chvíli.

Let byl celou dobu klidný, jak jsem sklesal na focení, termika se tam už probouzela.

Pak jsem zadal hrad Zvíkov. Ukazovalo to na nějakou zářivou věž v dálce a tak jsem se jí držel.

Zkusil jsem i měnit výšku, rychlost postupně narůstala, pak zase klesala, takže jsem se držel té nejrychlejší hladiny.

Tady jsme přelítávali budovanou dálnici, kterou už mám párkrát focenou u Tábora. Makali na ní i dnes.

Hele, další skládka, asi od Tábora. A tady je ta světlá věž, které jsem se tak držel. J

V dálce před náma byla vidět nízká oblačnost, tipoval jsem to právě nad Vltavou.

A tohle jsem později stáhnul z internetu, bylo to tak.

Po cestě jsem se občas zatočil, abych omrknul, jestli letíme všichni. Teď mi chyběl František, letěl jsem mu tedy zpět naproti.

Tyhle rybníčky se mi líbily, jsou nějaké jiné.

Ke Zvíkovu to bylo ještě 15 km, ale odtud už byla vidět jeho věž.

Kouknul jsem se na nádrž, benzínu tam ještě bylo dost, takže Zvíkov klidně dám. Už na startu jsme se domlouvali, že nejmenší nádrž má František, takže přistávat budeme podle něho, a nejlépe někde u benzínky, ať tam můžeme rovnou natankovat a letět dál.

Ve vysílačce jsem slyšel Brejchu, něco kolem paliva a přistání, já už byl kousek od hradu, a tak jsem odpověděl, že si ho nafotím a vrátím se k nim. Ještě jsem viděl Františka, kam asi letí, pak jsem fotil a fotil.

Pavel letěl se mnou nad hrad a pak jsme se vraceli. Ovšem kde ten František přistál, nebylo vidět.

Zkoušel jsem se ptát i ve vysílačce, ovšem nikdo nereagoval. Pak mi došlo palivo! Přistál jsem po téměř 2,5 hod. na pěkném plácku před Kučeřovem - můj let je ZDE. Po pracném rozepnutí zaseknutého zipu u kombinézy (už jsem to chtěl roztrhat, pak povolil) volám Milanovi na mobil, ovšem byl nedostupný. Pavel mne přeletěl a přistával až za vsí, takže nejspíš budou tam. Pak jsem se dovolal Frantičkovi, prý palivo došlo né jemu, ale Milanovi, takže on se pak taky vracel a nepřistával tam, kde jsem ho viděl, no a po přistání si vypnuli vysílačky a Milan měl vybitý mobil. Banda jedna! Navíc mi řekl, že je lepší, že jsem přistál jinde, že je alespoň nenakazím. L

Zavolal jsem Zdenče, mluvila už s Františkem a vracela se za náma skoro od Krumlova, protože tak jsme původně byli domluveni a jiné informace se k ní nedostaly. Prý že přijede nejdřív za hodinu. Při cestě si alespoň nafotila Temelín. Vše jsem sbalil a dal pěší přesun. Bylo to náročné! Po kilometrové procházce a čtvrt hodince jsem dorazil za klukama na místní hřiště.

Nabídnul jsem pěkně vychlazenou slivovičku, to už jim nákaza nevadila. L

Vůbec se mi to tam nelíbilo na další start, ale podle Milana jsme byli domluveni, že přistaneme u benzínky, že tady ale měli jen naftu, to mu nějak uniklo. J

Když dorazila Zdenča, udělali jsme si pěkný piknik.

Ještě jsme koukli na internet, co nám plánují za vítr. Když jsme se posilnili a doplnili paliva do krosen, vydali jsme se na další let. Domluven byl zámeček Orlík. Byl od nás asi 10 km severně, říkal jsem, že to nebude tak jednoduché, že poletíme na silný boční vítr.

Startovali jsme na šířku hřiště, vítr byl jen občas. Starty tedy nic moc. První odstartoval Milan, pak já a Pavel.

František to zkusil třikrát a pak to vzdal.

Pár nízkých průletů a několik místních fotek.

Trochu mne překvapilo, že to najednou stoupalo 4m/s. Termika se dala i pěkně točit.

Na vodě bylo vidět, že tam dost fouká.

Milan se ještě zaletěl podívat na hrad, protože tam předtím nebyl.

Mně se tam moc nechtělo, bylo to ve vzduchu dosti živé. Vydal jsem se tedy okolo východního břehu k Orlíku a překvapení bylo, že jsme opět letěli skoro po větru. Že by na to mělo vliv to údolí? Ještě pro jistotu více oblítnout lesy, kdybych v létě potkal takovou krásnou termiku, byl bych rád, teď jsem z ní nebyl moc nadšený.

Žďákovský most a za ním Orlík. Nádhera. Na fotkách to není tak krásné, jako naživo. Kdo nelítá, neví o co přichází!

K zámečku bych na focení rád sklesal níž, ale nebyla tam žádná vhodná rezervní přistávačka. Škoda.

Dál se mi už letět nechtělo a zámeček jsem chtěl navštívit i pozemně. Přistál jsem tedy nedaleko - můj let je ZDE.

Milan s Pavlem se rozhodli taky pro přistání u mne, no přistání, prvně si tam udělali pár nízkých průletů, Milan i s mezipřistáním, prostě pěkně si tam zablbli.

Povolal jsem Zdenču, s Františkem se někde trochu zasekla. L

Když dorazili, nandali jsme všechna naše zařízení na káru a pořádně upevnili.

Ještě jsem nahlásil, že se jedeme podívat k zámku, ovšem najednou Milan spěchal domů, že má něco od 17 hodin naplánováno. Měl smůlu, já říkal, že když už jsme tady, musíme se tam podívat a taky se tam společně vyfotit, že to je jako když někdo dobyje kótu, taky to musí udělat.

Až k zámku se nedá dojet, museli jsme auto nechat na parkovišti, nebyl tam ani hlídač. Když jsme byli na zámku, kdyby si káru někdo bez jakýchkoli problémů přepřáhnul, asi by jsme se divili. L

Zámeček krásný, děvčata taky. Ony byly tři, my byli čtyři, ale já partnerku měl sebou, takže to bylo jasný. No jo, po padáčkářích baby jenom prahnou! Takže co si budeme povídat, ani nemůžu napsat, jak to dopadlo …….. Jen se jich zeptejte, proč pak zabloudili a nějaké paní se museli ptát na cestu zpátky od zámku na parkoviště?!!?

Návrat byl v pohodě a povídání o zážitcích byla taky spousta. Všichni vypadali nadšeně.

Už se stmívalo, když jsme dorazili zpět do Lidéřovic. Honem vše přebalit, dát cigárko a rozlučka.

Pěkné to bylo!

Na neděli jsme si domlouvali sraz v Telči na drakiádu a na volné létání. Honza měl domluvenou plochu a Víťa tam jel s odvijákem, já ale zůstal doma v posteli, tu nemoc jsem v sobotu přeci jen nerozchodil. Za oknem jsem viděl naskakovat kumulky a dravce točit stoupáky, tak doufám, že někdo alespoň pošle článeček.

Ještě odkazy na minulé dálkové přelety:

2003 – Dačicko / Jeseníky

2005 – Dačicko / Karlštejn

2006 – Studensko / okraj Orlických hor

2007 – Kostelec u Jihlavy / před Č.Krumlov

2008 – Dačicko / za Břeclav

2009 – Šumpersko / Ústecko n.O.

2010 – Dačicko / Nalžovské Hory

2010 – Dačicko / Šumpersko