Tak
už mám za sebou čtvrtý víkend, co jsem slavil
kulatiny, i když bych měl spíš pít na žal, ale co
se dá dělat. Při těchto oslavách jsem mimo jiné
dostal nový
padák. Bohužel jen z marcipánu. L Dělali to podle fotek na internetu, ale ta podoba, co? J
Počasí bylo krásné jak v sobotu, tak i v neděli,
ovšem bezmotoráři se raději věnovali jiným zálibám. Tuhle fotku z neděle mi
poslal Láďa (pak že nerostou!),
Rumbi nás raději láká na větroně v počítači
a někteří ve vzkazech píšou,
že Termoska se už uložil k zimnímu spánku. Minulý
týden po pátečních oslavách
v práci se
sobota vydařila termicky, tentokrát jsem se tedy musel v neděli vnutit k Želetavákům.
Sraz byl na Františku v 16 hod..
Milanové ještě ladili stroje a jelikož dost
pofukovalo, nespěchali jsme. Pak přiletěl Petr a podle něho to není až
tak špatný. Ovšem když se zmínil, že naletěl i pětimetrové stoupání, zatrnulo
nám. A pak že Termoska už chrápe!
Při čekání nám Petr vyprávěl a ukazoval, jak se
Milanovi při pátečním startu rozmotala řidička a jak a kam s tím fláknul.
Něco se ani nemůže zveřejňovat, zeptejte se Milana. Ale má po padáku a na
opravě krosny strávil spoustu času. Možná právě proto si sebou na start bere už i autogén. J
A už dost, jde se lítat. Petr změřil sílu větru,
dávalo to 4-5 m, naštěstí bez nárazů a nejspíš se to urychluje jen tam u nás na
kopci.
Odstartoval jsem v pohodě na křížák, po mně Milan, František a Petr. Panťovu krosnu nerozchodili, jel za námi autem.
Ve vzduchu to bylo klidné a pohodičkové.
Prvně na Želetavu. Ani nevím, jak to zrovna hráli.
No a pak jsme letěli na předem domluvené místo – na nově budované letiště u Pavlova.
Po cestě jsem potkal slabší stoupáček a trochu se v něm povozil. Za chvíli jsem byl o 500m výš.
Chlapi na letišti přistávali, měli to tam domluvené, já jen udělal pár fotek a letěl dál na Třešť.
U
Třeště jsem začínal mít obavy, že to zpátky
nestihnu do západu slunka. Takže honem rychle jen pár
fotek, slunko už bylo
na focení stejně moc nízko, takže žádná
sláva. Musím to nechat na příště.
Ovšem když jsem to otočil a nabíral výšku, rychlost se pěkně zvyšovala.
Tuhle vesnici chtěl Rumburak někomu nafotit, já už nemusel, právě se o to staral František. Ale to slunko ….
Netrvalo dlouho a byl jsem zpátky. Petr se už
nevracel, letěl rovnou domů, tady přistává František a Panťa, který se na
letišti s Milanem prohodil.
Ještě chvilku jsme pokecali a pak se vydali domů.
