Ve středu 31.8.11 se pár zájemců o létání sešlo na Pěčíně. Počasí nic moc, ale když jsem několik křidýlek viděl ze svého pracoviště v Dačicích  létat vysoko na nebi a dost dlouho, mrzelo mne, že se mi přeci jen nepovedlo utrhnul se z práce.



Občas jsem si říkal, vždyť se to už kazí, už to nebude nic moc, ale po chvilce se to zase zlepšovalo. Tady je let Boeinga a tady Macíka. Pěkné.



Tahle fotka s tím nemá nic společného, vyfotil jsem to už minulý týden, ale mně se líbí. Taková polární záře nad Dačicema. J



V pátek už naskakovaly kumulky a na sobotu se to mělo horšit, přeci jenom se už asi ten podzim blíží. I tak se nás pár na sobotu 3.9.11 přihlásilo na Pěčín od 12 hodin. Já si pro jistotu sebou vzal krosnu, kdyby to přeci jen nelítalo. CHMI na tento den napsalo:

 
DEN A CAS VYDANI (UTC): 030600
PREDPOVED PRO SPORTOVNI LETANI NA DEN:03.09.2011
SITUACE: PO ZADNI STRANE NEVYRAZNE OBLASTI VYSSIHO TLAKU VZDUCHU NAD
         STREDNI EVROPOU K NAM PROUDI TEPLY VZDUCH OD JIHOZAPADU
VYVOJ KONVEKCNI OBLACNOSTI: TEPLOTNI ZVRSTVENI JE V PRIZEMNI VRSTVE
         STABILNI. OCEKAVAME VYVOJ PLOCHE NEVYRAZNE CU OBLACNOSTI ZEJMENA V OKOLI KOPCU A HOR
Předpovědím o nelétacím počasí asi věřilo více lidí, někteří si ani sebou nevzali výbavu. Například Rumburak, ale co si budeme povídat, ten už lítat nemusí, už je za vodou, bodů na první místo má dost. Asi jediný, který tvrdil, že to bude dobrý, byl Tomáš S. Při našem příjezdu na Pěčín už startoval a než se Petra s vlekadlem vrátila, už se pěkně zvedal.

 

Petra se od Tomáše asi taky nechala naladit a plánovala velký přelet.



Ale nikdo moc nespěchal.



Boeing se původně taky přihlásil, ale pak ve vzkazech napsal – „létat mohu, nemohu řídit ! teď mám 3 % v krvi“.



Já měl při prvním startu ve šňůrách uzlík a pak jsem stejně nic nepotkal.



Pak odstartoval Macík a hned se chytil.



Přijeli i Petr a Radek z Řásné. Tentokrát už s novou výbavou. Jsou skoro jako dvojčata. J





Rovnou křidýlka zkoušeli krotit. Jen nevím, jestli se jim to povedlo a jak potom létali, já tam už nebyl.



Když odstartoval František se svým novým křidýlkem, taky se hned chytil a odletěl.



Přijeli i Matějíčci. 



Dal jsem tedy další pokus a vyšlo to. Odpoutával jsem se přímo ve stoupáku, to je milé.






Před Telčí to se mnou nevypadalo nejlíp, věřil jsem kopečku před meteorologickou stanicí Kostelní Myslová a vyšlo to.



Točil jsem jemňounce pravou, jenže abych si mohl vyfotit Krahulčí, musel jsem to risknout a otočit na levou. Zadařilo se.



Z výšky Telč už vypadala lépe. J



Mrákotín




Tady je Řásná, odkud jsou ti naši noví kolegové. Nad velký les jsem si netroufnul, zrovna se to tam asi rozpadalo.



Počkal jsem si a ještě dobíral výšku.





Ještě rozloučení s Řásnou a mažu dál.



Asi jsem zvolil správný čas a vychytal to.



U Horní Cerekve jsem Zdenče vysílačkou zavolal, ať jede za mnou.
Jak jsem původně myslel, že to dnes nebude lítat, tak jsem vyrazil jen v tričku s krátkým rukávem a bez napojení vysílačky. Až později za letu jsem si k vysílačce instaloval krkafon, který jsem měl v pultíku, abychom si více rozuměli. No a např. Máca tvrdil, jaká tam byla zima, ale když někoho hřeje mládí a láska, jako mě,  je to v pohodě. J



Stoupáčky byly klidné a pohodičkové.



Sázava a Křemešník. Jen nevím, co je tam mimo vysílače za budovy, asi hotel. Dlouho to bylo zastíněné a já se blíž nedostal.



Krajina nádherná a mráčky ještě víc!



Ve dvou tisících mi už občas byla i zima. Zato teplé stoupáčky byly cítit i na rukách.



Ještě štěstí, že jsem neletěl i v kraťasech. J



Některé vesnice jsou zajímavě postavené a políčka, meze, stromky a já nevím co ještě, taky pěkný.



Tohle stabilní zvrstení miluju!  A tuhle nevýraznou CU oblačnost zejména v okolí kopců a hor taky.



Tady jsem oblítával Pelhřimov.



Červená Řečice a Želiv s vodní nádrží Želiv.



Tady vzadu je vidět vodní nádrž Švihov (někde v mapách i Želivka).
Zdenča chtěla vědět, kterým směrem má jet dál. Do Pelhřimova jsem ji navedl zpaměti, dál jsem to už neznal. No, a jelikož normálně na GPS nevidím, musel jsem vytáhnout lupu (vždy připraven!) a poslal ji na Čechtice. Ovšem já tam pak měl velkou modrou díru a tak jsem to stočil na západ. Taky jsem jí do vysílačky hlásil, že jsem ucítil les a nic se neděje, ovšem pár vteřin nato se tam stoupák objevil. Zajímavý les, že by tam byly takové paseky? Chvíli jsem se tam motal i s větroněm, bylo náročné ho pořád hlídat, když jsme pak byli ve stejné výšce.
Zdenča už byla v Čechticích a vydala se za mnou, já ji ještě zarazil, že poletím na Vlašim. Ještě jsem se scháněl po Malovidech, bydlí tam můj bývalý spolužák, ale postavili je ve špatném místě. Plánoval jsem tedy jen krátku zastávku až při návratu domů, ale to pak nedopadlo. Tak snad příště.



Vypadalo to, že k Vlašimi sotva doletím, ale malý stoupáček jsem v modrém ještě potkal  a mráček se tam neudělal ani potom.



Zakázanému prostoru jsem se vyhnul, asi tam je kvůli té fabrice se zbraněma a střelivem.



Nad městem bylo další stoupání, možná jsem se mu měl více věnovat, ale focení bylo důležitější.



Chybělo mi tam nějaké větší náměstí. L



Za Vlašimí je letiště, tam jezdím s krosnou na technické prohlídky. Motoráři tam zrovna nelítali.



Kam letět dál?



Už jsem se raději začal řídit podle silnic, aby mne Zdenča lehce našla.




Pracně jsem hledal nějakou louku na přistání, tohle vypadalo nejlíp. Nakonec to žádná sláva nebyla, bylo to jen podmítnuté pole..



Přistál jsem po více jak čtyřech hodinách a bez omrzlin – můj let je ZDE. I to studené přeletové pivíčko jsem si dal s chutí. J
Má vzorná svozová asistentka dorazila hned po mém přistání, dokonce mi pomáhala s balením. Jen jsem nechápal, proč tu krosnu nenechala doma. Abych natankoval a letěl zpět, to se mi teda už vůbec nechtělo.
Jen jsme sbalili, ozval se Tomáš, že doletěl k Benešovu a jestli bychom pro něho nedojeli. Vyzvedli jsme ho u nádraží, přivítal nás s výbornou pizzou. Jeho let je ZDE.
Tomáše jsme vezli domů a kdo by to řek, celou cestu jsme debatovali jen a jen o létání. A bylo mu divné, že jen za letu jsem udělal přes 250 fotek a hned mi spočítal, že to v průměru vychází na každou minutu jedna, tak prý kdy mám čas na letění. Navíc k tomu stíhám navigovat manželku podle GPS, ve které se vyznám jen s lupou v ruce.
Všechny nahlášené lety z toho dne jsou ZDE a kdybych popoletěl ještě o 4 km dál, .... Artur se ten den taky pochlapil, více je vidět ZDE. No jo, kdyby kdyby. Ale ještě není všem dnům konec, nebo už jo?

Pěkné to bylo, opravdu pěkné!

Vlasta
http://www.pgv.cz/