V neděli 28.8.11
byl sraz na Pěčíně v 11.30.
S počasím to vypadalo nadějně, vítr slabý od
SZ a jen dostupy měly být
slabší. Na lítání se nás
sešlo dost, jen ten pozemní personál nám
nějak chyběl.
Rumburak si na každé lítání nějak specielně upravuje šňůrování. Prý na různé podmínky, ale více nechtěl prozradit.
Když jsem vybalil, zjistil jsem, že jsem doma tentokrát nechal batoh. Tak honem domů, třeba se bude hodit. L
Boeing to zkusil první a než jsem se vrátil, byl už dávno na zemi. Počasí se zlepšovalo!
Teď do toho skočil Rumburak a Míra z Borovný.
Pak šel Macík a připravovali jsme se já a Miloš.
U Víti jsem si objednal vlek přímo do stoupáku a objednávka byla kladně vyřízena. J
Mráčky nádherný a počasí super.
Miloš startoval po mně, ale výšku asi moc rychle nenabíral a ztratil se mi. Neviděl jsem ho.
Než jsem si nafotil mráčky, už jsem se ztrácel v základně. Honem speed a ouška.
Proletěl jsem okraj mráčku a přede mnou jen velká modrá díra. Otočil jsem to zpět s tím, že si tam počkám.
Vedle byl ještě jeden mráček, pak se mi ale oba
rozpadaly a v díře se žádný nevytvářel. Ostatní byly daleko a tak jsem to zkusil
skočit nad les nad Jemnicí. Chvilku to tam se mnou poskakovalo, ale na
vyzvedání jsem nic
nenacházel. Pak se mi vário díky
většímu opadání než 5m/s
rozeřvalo a já se už viděl v lese. Naštěstí
to bylo jen krátce, přistání mne ale už neminulo. L
Ta modrá díra tam byla pořád a přitom kolem dokola se to krásně kumulkovalo.
Malá ovocná svačinka při šlapání zpět přišla k chuti.
Boeing se obětoval a místo druhého startu vyrazil s autem
pro mne. Bohužel já na kousek chytil stopa a jelikož Boeing neměl mobil (zapomněl ho doma),
tak jsme se trochu déle naháněli. Pak jsme ještě vyzvedli Miloše, doletěl kousek
za Třebětice.
Při cestě na Pěčín jsme ještě někoho viděli vysoko
na přeletu, odletěných jich bylo víc. Boeing to tedy ještě jednou zkusil, já
pak taky, ale už jsme se nechytali. Před námi startoval i Václav a taky nic. L
Našemu sehranému vlekacímu týmu musíme poděkovat,
už si ani neuvědomujeme, jak to bez nich bylo složité.
Pak se ozval Macík, že přistál někde za Znojmem, a
ve vysílačce jsme se slyšeli s Rumburakem, že stále letí a zkouší
návratovku. Pro Macíka jsem dojel a vyzvedl ho u místní hospody (prý si tam dal letos první pivo), a
tam mi nahlásil, že Rumburak si ještě lítá nad Pěčínem. Když jsme se vrátili, už tam
na nás ale nečekal.
