V sobotu to už bylo trochu jinak.
Takže po ranním krosnění a po
zvládnutí dvou svateb (více bylo v předchozím článečku) jsem se Zdenčou a
malým zpožděním dorazil na Pěčín. Takhle nás přivítal Boeing. J
Dorazili i Brňáci. No dorazili – z řidiče byli úplně nešťastní a někteří dokonce děkovali bohu (nebo Aláhu?), že to přežili.
Asi první do toho šel Máca. Já
nemohl, při vybalování jsem zjistil, že mi chybí helma a rukavice, a že nejspíš
zůstaly na louce za Pečí po ranním krosnění. Zdenča je teda odjela hledat. L
Náklaďáci nám nedají pokoj ani o víkendu.
Mraky vypadaly nadějně, Macík se chvíli i povozil, ale žádná sláva to nebyla a po chvíli přistál. Zkoušeli to i další.
Zdenča helmu i s rukavicema ve vysoké trávě našla a dovezla. Zlatá ženská!
Miloš do toho šel taky, i když
Boeing už přistával. Podle Brňáků jsme měli hned volat NOVU, že na Pěčíně
přistál Boeing, prý by se jim to určitě hodilo do večerních zpráv. J
Zdenča vytáhla své sladké i slané pochutiny. K výkladu od Macíka, jak to dnes lítá, se to hodilo.
Dorazil i nový padáčkář po kurzu Petr Švejda z Řásné se svojí dcerou – fotografkou.
Mráčky se nám rozpouštěly, nikdo se moc nechytal a tak jsme víceméně zevlovali.
Tady to zkoušel Michal a všichni byli zvědaví, jak dopadne. Z Řásné ještě dorazil druhý nový padáčkář Radek Štajcl.
Tady do toho šel Měch.
Oba se zase vrátili. L
Petr
chtěl trochu pomoct a
poradit s naším vlekáním a
lítáním. Já ho vzal startovat nahoru ke
stromu, ten
zrádnej vítr na dolním startu a stromy nad
silnicí se mi na začátečníka nelíbily.
Vlekaři byli volní, nikomu se do toho nechtělo. Dokonce
Macík si odjel na kafe, protože je neletovo.
Ještě pár rad, trochu pomoci od Radka, všechno zkontrolovat, vyzkoušet spojení vysílačkou a hurá do toho.
Říkal jsem mu, že to bude
trochu házet, že je to dnes živější, nevadilo mu to. Věděl jsem, že nemá vário,
a když se odpoutal, vysílačkou jsem mu řekl, že když ucítí ze spodu tlak do
sedačky, ať se v tom točí. Velice mne překvapil, netrvalo dlouho a pěkně
se vyzvedal a bez problémů se tam vozil.
To jsem ho už nechal na pospas
jeho týmu a vyrazil na dolní start. Překvapilo mne, že ani v této situaci
se do toho nikomu nechce. Já neváhal a honem odstartoval. Před koncem dráhy
jsem se odpoutal a po chvilce se zvedal. Petr ještě v té chvíli lítal. Jen
škoda, že nepřiletěl pode mne, po chvíli přistával. Fotky od jeho dcery jsou
ZDE.
Mezi tím mi uniklo, že Měcháček na druhý pokus odletěl. A tady jsou Jersice, kde v sobotu 10.9. v KD bude opět večírek!
Já se docela pracně držel, vypadalo to jen na bublinky, navíc některé vypadaly protažené po větru a jiné větrem placaté. J
Mráčky už nikde nebyly a vyzvedat se alespoň na 1.500 m n.m. mi nešlo ani nad Bábou, dál to bylo ještě horší.
To ať mi někdo vysvětlí. Bylo po studené frontě, která v pátek přinesla i deště a bouřky, a stoupal tlak. Proč to tedy nelítalo?
Tady jsem přemýšlel, co to může být za vesnici se zámečkem, až po dlouhé době mi došlo, že je to Budkov, kde i často lítáme.
Kde hledat termiku? Dole dost foukalo, nahoře se vítr asi stáčel a pofukovalo nárazově. L
Ještě u vysílače jsem tomu věřil, ale tam jsem už nepochodil.
Kousek za touhle vsí (Dědice) jsem po necelé hodince a 22 km přistál. Můj let je ZDE.
Zdenča pro mne po chvilce přijela, vyrážela správným směrem už dřív.
Při cestě zpět jsme za kousek potkali jednoho stopaře – Měcha, a pak ještě do Budkova dojeli vyzvednout druhého – Jefa.
Když už jsme byli v Budkově, museli jsme se v místní restauraci občerstvit.
Při
cestě zpět jsem zpovídal Jefa, prý už
lítá od roku 1988. To je už doba – že ho to
ještě baví!
J
Na Pěčíně bylo klidno, pohodičkovo,
a jak jsem zjistil, někteří křidýlka ani nevyndali, natož aby letěli. Šikec i Kutmen
to asi pojali jen jako krásný výlet na Dačicko, že! I tak vypadali spokojeně.
