Ve středu 3.8.11 jsem musel do práce, ale dle
předpovědi to měl být na létání konečně ten den "D". Ukecal jsem to tedy jen na
dopoledne a abych se mohl utrhnout už před jedenáctou, musel jsem nejenom propotit
tričko, ale málem se i strhat. J Ale vyšlo to a v 11 jsem byl na Pěčíně. Na ploše
už čekal Honza Habermann, který se za námi opět po několika letech přijel podívat,
že prý je někde v okolí na dovolené.
Neplánoval jen podívání, ale rovnou nějaký pěkný trojúhelníček. Startoval první a hned se pěkně zvedal.
Já se rozloučil s rodinkou a šel po něm. Po chvilce se taky zadařilo.
Chtěl jsem počkat na kolegy a tak jsem dál neletěl.
Franta L. startoval po mně, taky se pěkně zvedal, ale na přelet se vydal asi ve
špatnou chvíli a před Řečicí vyhnil.
Pak Lukáš krásně točil se dvěma dravci až
pod základnu (v té době 1700m n.m.) a poletovali jsme spolu. Já ho fotil, Lukáš
mě ne, protože neměl foťák, prý si ten pohled zapamatuje a namaluje mi ho. To
jsem zvědav! Čekali jsme ještě na kolegu z týmu – Rumburaka, ale tomu se
nezadařilo, a tak Lukáš zavelel k odletu. Na Řečici se stále nedělaly
kumulky (byla tam jen velká modrá díra), tak jsme to vzali okolo k Mrákotínu.
Šlo nám to docela dobře, před Javořicí jsme se
vyzvedali až k mrakům. Ale pak Lukáš chtěl letět dál oklikou, já se
rozhodl pro přeskok velkého lesa rovnou. To byla chyba!
Šlo to jen dolů, musel
jsem to rychle otočit zpět, pak klesání i přes 5 m/s, a tak tak jsem doletěl na
kraj lesa. Honem pár fotek a rychle bojovat. Lukáš byl pěkně vysoko a
zanedlouho to valil dál. Já se tam mořil a mořil, křidýlko občas klapalo, už
jsem to chtěl vzdát, ale když mi vysílačkou nahlásili, že Poupata se vydala na
přelet, ještě jsem zabojoval a nakonec vyhrál.
Pak to se mnou vypadalo špatně u Počátek, ale nafotit jsem si je musel.
Naštěstí za městem na mě čekal Termoska
s klidným, pohodičkovým stoupáčkem. Byl jsem tak v půlce, když se ke
mně přiřítil Macek. Chtěl jsem mu říct, že tenhle stoupák není pro Poupata, ale
jsem měkota a co bych neudělal pro kamaráda.
Pak
jsme dlouho létali na dohled.
Já většinou dotáčel, Macík
spíš valil dál. Občas jsem si myslel, že už to
nedá,
že je tam vše zastíněné a výšky
nemá nazbyt, ale potvůrka jedna podivná, jako
by ty stoupáky viděl a letěl přímo jen do nich. Jižně od
nás už od Počátek jsem
viděl Míru, ten si ale stále držel výšku.
Když jsem po něm kouknul, vždy byl
vysoko, dolů snad ani nelítal.
Kousek před Táborem byl jeden mrak vpravo, druhý
vlevo. Macík to vzal mezi ně. Vydal jsem se tedy za ním, aby mi neulítl, a
věřil mu. Ale žádná sláva. Šlo to pořád jen dolů. Vybodnul jsem se na něho a
zvolil svou stopu. Když jsem konečně potkal stoupání, Macík se přiřítil ke mně.
Já byl nahoře dřív a letěl pod další mrak vpravo, Macík se vyzvedal a zase
letěl do modrého.
Před Táborem nás doletěl Míra. Chtěl jsem ho vyfotit, opustil jsem stoupání a honil ho, ale vypadalo to, že on fotku nechce.
Stále mi ulítával.
Vybodnul jsem se na honění a rychle hledal stoupák. Ještě pár fotek rozestavěné dálnice. Od minule se to moc nezměnilo. J
Macík vysoko a daleko, ale kde je Míra? Dlouho
jsem ho hledal, až jsem se podíval pod
sebe. Z mého pohledu to nevypadalo dobře. Najdete ho? No je tam dole nad tím lesem.
Netrvalo
dlouho a přistál (je vidět na tom trávníčku těsně
před přistáním). Škoda. Možná tomu
pomohla i nasouvající se vysoká oblačnost, termika
hodně zeslábla.
Ještě jsme s Mírou vysílačkou domlouvali
svoz a já letěl dál nad Všechov. Na startu byla vidět spousta padáčků, ve
vzduchu jen jeden v dáli a jeden červený pode mnou. Vlekali tam i rogala, ani těm se v té
chvíli asi moc nedařilo.
Mně jo, na konci dráhy jsem se pěkně vyzvedal na
okraji zvětšujícího se mraku. Vzal jsem to i více ke středu, ale tam to
nefungovalo. Ještě kousek nahoru a honem za Macíkem.
Vysoká nám to vypnula a tak jsme asi klesali všichni. Na levé fotce je vidět ten ze Všechova, na pravé Macík.
A hele, tady si to pamatuju. Podle zámečku. Tady jsem letěl 4.6.11 – článek je ZDE.
Macík něco objevil, trochu se zvedal nebo oproti
mně měl jen menší klesání. Já se ještě v něčem taky otočil, ale byla to
asi jen bublinka a po chvilce jsem přistával.
Nakonec mi to dalo nějakých 94 km – můj let je ZDE.
Macík byl kousek nade mnou,
přeladil jsem vysílačku na jeho frekvenci a povzbuzoval ho, ať letí dál. Řekl,
že je to slabé a úzké, ale když jsem mu nahlásil, že Lukáš je daleko za Vltavou
a už vidí Plzeň, vybojoval to. Lukáš už byl dávno na zemi a Vltavu ani neviděl,
ale co bychom neudělali pro kamaráda, že? J Ovšem po chvíli se na nebi už dělaly
kumulky a Macík se pěkně vezl dál a dál. Ještě minimálně hodinu!
Já to sbalil, došel k silnici a hned první
auto mi zastavilo. Chtěl jsem se dopravit na Všechov, kde byl domluven první
sraz. Oni měli jet jen kousek, ale udělali si se mnou zajížďku a dovezli mě
k nějaké hlavní silnici. Děkuji vám.
Autobus
už ten den nejel, stejně to bylo divné,
jezdil asi jenom do kruhu. Z Jistebnice do Jistebnice. Tábor
nikde. Pár aut
projelo, samá lepší a pouze Pražáci a tak
to byla pěkná procházka s báglem
na zádech. Na konci další vsi mi nějaký
děda řekl, že směr mám správný a že
z další vsi mi za půl hodiny jede
další autobus. Budou to tak 2-3km, ale
jestli budu stopovat a pojede někdo místní, že mne
svezou, Pražáci prý určitě
ne. Zase jelo pár aut, ovšem jen se značkou "A" a ti mi
opravdu nezastavili. A ve vsi měli taky pěkného kluzáka, co?
O
to větší bylo mé překvapení, když
v protisměru brzdí pražské auto a jestli nechci
svézt. Až podle samolepky
na autě „Gradient“ jsem poznal, že je to
padáčkář. Sice spěchal za manželkou,
ale prý mě na ten autobus hodí. Seznámili jsme se,
on je Tomáš Garnol a prý se
na mé stránky taky dívá. Nakonec mne autem
dovezl až na Všechov. Tomáši - díky! Možná je to tenhle, ale podle fotky si nejsem jist, vypadal trochu jinak. J
Sraz jsme měli v restauraci, já myslel že na letišti, ale ta už je prý
pár let zavřená. Takže jsem mazal zase po svých do vsi.
Ještě jsem potkal Petra
Bílka, který už udělal svoz Kozleekovi z větroňářského letiště, nabídl mi
taky svezení, ale nejsem žádný lenoch a procházka mi neuškodí.
V restauraci
jsme se sešli téměř ve stejnou chvíli
všichni, včetně svozu.
Jen Macík se na nás vybodnul, uletěl si tak daleko, a
teprve před chvílí
přistál, a Láďa přistál před Táborem. Do
auta bychom se stejně všichni nevešli
a tak Míra pro svého týmového hráče
objednal další auto. Všichni jsme si před
odjezdem dali slušný dlabanec a pěkně si pokecali o tom,
jak kdo letěl a co zažil.
Při cestě zpět jsme
naložili Láďu. Vypadal nadšeně a velice spokojen. Byl to zatím jeho nejdelší
přelet a prý by doletěl i na ten Všechov, jen kdyby věděl, kde to je.
Cesta zpět byla asi krátká, protože jsme si všechny své zážitky ani nestačili dovyprávět.
Macík
svý krásným letem o kousek posumul Poupata kupředu
a stačilo to na přeskočení Bukvic. Snad zase jen na
chvíli.
Ještě pár zajímavostí:
Na Pěčíně nám kamion zachytil utržené lano a poškodil si anténu a světlo. Vlekař Víťa to bleskem vyřídil malou finanční výpomocí.
Kozleekovi kus před Táborem došly baterky ve váriu, i tak letěl a udržel se, pak mu došly baterky i v GPS. Že by špatná příprava?
Láďovi došly baterky v GPS taky. Naštěstí jen kousek před přistáním. Že by něco podobného?
Rumburak se nechytil ani na další pokusy a tak šel raději dělat vlekaři řidiče.
Boeing si už předem domluvil vlek na 14.30, dříve nemohl, ale taky se moc nepovozil.
Honza Habermann zatím svůj let nepřihlásil, možná až se vrátí z dovolené, ale pokud vím, tak trojůhelník nedoletěl. Škoda. Kdysi to už u nás zkoušel taky - let je ZDE.
