V sobotu 9.7.11 mne v deset hodin vzbudil
Stříbrňák a prý jestli nebudeme vlekat, že to bude dobrý. Žádný zájemce nebyl
přihlášený, vlekař Víťa nemohl, tak jsem zkusil Milana Brejchu. Nakonec jsem se
s ním domluvil na půl jednou na Jakubově.
Dráha na vlekání je tam dlouhá a vytažení do 600 m bylo milé.
Po chvilce jsem se zachytával, bylo to slaboučké, ale šlo to.
Zdenču jsem sebou neměl a tak jsem váhal, jestli se v těchto podmínkách
vůbec někam vydávat. Nad lesem jsem se zase kousek vyzvedal a už nebylo
návratu.
Za lesem jsem se zase mořil, a když jsem pak uviděl spoustu aut a
stanů, rozhodl jsem se taky dát přednost koupání. Ovšem jak jsem přiletěl blíž,
zjistil jsem, že tam je sešlost technařů. Honem pár fotek a přistání na loučce
hned za nima. Dost to tam se mnou cvičilo, asi to bylo tou hudbou pořádně
rozbité. J
Sbalil jsem to a vydal se taky si trochu zatancovat. Kdo by nešel, že!
Chtěl jsem si s báglem na zádech zatancovat jen jednu písničku, ale ta neměla konce! J
Jeden tanečník mi tam něco povídal, ovšem nebylo
slyšet vlastního slova, krčím rameny, tak ze země utrhnul kousek trávy, dával
si ji k puse a ukazoval na mě. Že bych vypadal tak hladově a neměl co jíst?
Zakroutil jsem hlavou, oběd si dám až doma a určitě něco lepšího, nejsem
králík!
V té chvíli nám nad hlavou kroužil Stříbrňák, výšky nazbyt taky moc neměl.
Došel jsem až do Meziříčí, kam pro mě přijel František, a dovezl mě zpět. Algidu ale opravdu neměli!
Právě si tam Milanové připravovali tandem a Petr trénoval nového zájemce o létání.
Na Zdenčiny koláčky ani neměli čas.
Za chvíli šli do toho, ale při podbíhání padáku šli moc bokem a než je to začalo zvedat, skončili v potoce.
Já u nich byl první a řvu, pojďte jim rychle pomoct! Já přeci nemohl, já fotil. J
Hlavy už měli nad vodou, tak o nic nešlo.
Ale práce s nimi měli dost.
Chtěli usychat a tak jsem do toho šel ještě jednou. Chvíli to vypadalo lépe než první pokus, ale zase jsem to neukočíroval. L
Technaře jsem si opět prohlídnul, teď jsem byl výš,
ale kde co hledat dál se mi nedařilo. Až těsně před přistáním mě to začalo
zvedat, jenže jsem to už točil v malé výšce nad lesem a tak odvážnej ani
dobrej nejsem.
Přistál jsem hned vedle v pěkně vzrostlým
ovsu. Prvně volal Stříbrňák, že je někde u Jihlavy, a jestli pro něho
nedojedeme (nakonec se jeden nadšenec nechal ukecat). Pak mi volal František,
kde jsem, že pro mne přijede. Tentokrát to byl druhý František. Přijel a dovezl
mne zpět. A ZDE jsou všechny přihlášené lety v ČR.
V dálce bylo vidět horšící se počasí.
Milanové opět připravovali další tandem, tentokrát hezčí.
Líbilo se jí to, třeba se za pár let přidá k nám. Pěkné by to bylo! J
Špatné počasí nás v té chvíli minulo, zato v noci jsme mohli vyrazit na svatbu. Nejspíš se tam čerti ženili!
