Po
našem svatebním víkendu jsme se se
Zdenčou vrátili domů a na prázdniny si dovezli
vnoučka
Jiříka. Volno mám na 14
dní a tak jsem plánoval, že využiju
každý
letový den alespoň na krátké
polétání. Ovšem
počasí
má asi
vlastní rozum a těch rozmarů si naplánovalo až
až! Hned v pondělí
27.6.11 dost foukalo, a i když se po
delších debatách
pár závisláků přeci jen rozhodlo
vyvětrat krovky, mně se to moc nezdálo. Navíc
vítr byl téměř pořád z boku.
I
tak jsme se tam zajeli podívat a udělat pár
fotek.
Trochu
si zablbnuli, výpisy jsou ZDE.
Na úterý
28.6. to vypadalo slibněji a vlekání
bylo
domluveno na 12. hodinu. Sice mělo taky více foukat, ale
doufali
jsme, že to nebude tak hrozné. Do Radkovic jsme dorazili
včas, ovšem Jiřík
už usnul a navíc nikde nebyla ani noha.
I
tak jsem to vybalil. Po chvíli dorazil vlekař
Víťa s novým řidičem a cukli mne tam.
Foukalo
opravdu dost, a jak jsem se
snažil někde zachytit, bylo jasné, že zpět na start
nedoletím. Vysílačkou jsem
se se Zdenčou domluvil, že za mnou s Jiříkem hned
pojedou.
V té
chvíli byl vlekař bez práce, protože tam
ještě
nikdo jiný nedorazil. Se
zachytáváním to nebyla
žádná
sláva, navíc se mnou silný
vítr
stále cvičil.
Nemám v oblibě takové
létání. L
Ani
mráčky jsme tu neměli. Byly jen po
vzdáleném okolí,
tady se letělo v čistém.
Až
u Budkova to se mnou začalo slušně stoupat. Jak
se tak točím, uviděl jsem pod sebou nějakého
dravce. Honem tahám foťák, ale buď
jsem letěl blbě, anebo se nechtěl nechat fotit. Jak se objevil
v mé výšce
a než se mi stačil vzpamatovat foťák, byl pryč.
Dál
jsem se držel silnic vedoucích k jihu, aby
mne pozemní personál stíhal a občas se
domluvili, kde asi jsem.
Polici
jsem
poznal, tam jsme před víkendem kupovali cukroví a
teď jsem se tam pěkně
zvedal.
Ovšem
silnice tam už nevedla tím správným
směrem.
Jak jsem nabral výšku, rozhodl jsem se trochu
uhnout a nafotit si to pěkné
městečko. To už bylo za hranicemi a já název
nevěděl.
Pak
jsem se sice pokoušel ještě něco najít
a letět
dál, ale vítr mne dost tlačil a
snášel
jinam. Dál byl les,
přistávání za tohoto
větru někde v rotoru jsem taky nechtěl riskovat a nebyl jsem
si
ani jistý,
jestli při přistávání nebudu couvat.
Navíc
Zdenča o mne nevěděla, Jiřík už byl taky
vzhůru a tak jsem raději zvolil přistání na
dóóóst velkým place.
Přistání
nakonec bylo v pohodě a po hodince
letu mi to dalo 32 km. Výpis je ZDE.
Ale
s klidným a pohodovým
lítáním
to
nemělo nic společného.
V silnějším větru
lítat neumím a nechci, no a když
jsem se navíc občas bál vytáhnout
foťák, to
prostě pro mne není. I to pivo bylo hodně
rozkvedlané.
Pozemní
personál je vzorný (mladej se to už
přiučuje) a našel mne dřív, než jsem to sbalil.
Ještě jsem volal Víťovi, jestli
někdo dorazil a letí. Potvrdil mi Miloše a
Láďu na přeletu. Ve vysílačce jsme
se ale neslyšeli, až později jsem zjistil, že
Láďa s tím sekl před hranicemi,
ale Miloš doletěl až za Horn. Pěkné!
Výpisy jsou ZDE.
Při
cestě zpět jsme ještě navštívili to
městečko,
které jsem svrchu obdivoval. A název je
Drosendorf Altstadt.