Letani a oslavy 11.6.11

Na sobotní večer 11.6.11 jsme měli domluvenou padáčkářskou akcičku v Jersicích. Přes den mělo být pěkně a letovo, foukat měl severní vítr a tak sraz byl domluvený na 11. hodinu v Radkovicích. Prvně jsme něco složili v Jersicích a pak rychle jeli do Radkovic. Partička, která v pátek létala na Všechově a pak tam někde zůstala na zábavě, už byla tady.
Prvně jsem to od jednoho nejmenovaného schytal, že jsem to v pátek zveřejnil ve vzkazech, že to pak musel vysvětlovat přítelkyni, no a později ještě od rOmana, že to nebyla „nějaká vesnická zábava“, ale koncert Trabandu ve stodole Vesnického klubu Vaška Koubka – viz odkaz ZDE.

Takže se omlouvám, vůbec nikde nebyli!!!

Vítr se nedostavil žádný a od západu se nám to rychle kazilo. Tom už byl na přeletu (nakonec si uletěl přes 70 km), Zbyněk se zrovna zachytával a Macík po tomhle startu už nepotkal nic. Mně se start nepovedl, šňůra se zachytila za nějaký kolík, a já přistál v kukuřici. Pak šel Boeing, taky nic nechytil. L

Při startu z kukuřice mi Láďa přislíbil dotažení do stoupáku. Co slíbil, splnil! J

Bylo to slaboučké, nevýrazné, samé hledání, ale aspoň něco. Držel jsem se zuby nehty!

Tady dole je vidět Lukáš, který už snad pomalu lízal stromy a doufal, že se u mne přiživí. Nepovedlo se a přistál na louce. L

Pak se zatáhlo úplně a já přistál u Budkova. Zbyněk už byl na zemi taky (dal nějakých 12 km), Zdenča mu při svozu dala přednost, a tak jsem musel počkat v hospůdce. Mě to nakonec hodilo za 38 minut 7 km.

Už před 14 dny jsem na tento den slíbil fotit hasičskou soutěž pořádanou u nás (bylo 11 družstev), lítání mi trochu dělalo problémy, takhle se to vyřešilo samo. Stejně se prý už nikdo nechytal a tak hurá plnit povinnosti. Taky pěkný koníček, hlavně ty děti byly suprový!

Konec soutěže jsem musel oželet, protože FrantišekL mi hlásil, že akce Jersice se kvapem rozjíždí.

Pivo teklo proudem, Veselý srneček od Míry za chvilku taky!

Poupatům jsme věnovali obrázky bukvic, pak to od nás chtěli i podepsat. J

Dan s krosnou přiletěl ještě před naším příjezdem, nyní doletěli Milan a František, Panťa jim dělal pozemní personál.

JeZeDáci z nás asi měli velkou radost, zrovna tam sklízeli seno. Ale my byli akční a hned se uhýbali.

Od západu se blížilo nějaké tmavo a noc to nebyla. Dan se s náma raději rozloučil a odstartoval. Pár nízkých přeletů, zamávání a odlet. Ve vzduchu se zrovna míjel s Petrem, který letěl k nám. Všichni nad náma udělali tolik průletů, ale ani od jednoho jsem nedostal letecký záběr na nás. Pár jiných fotek z návratu má Dan ZDE.

No a my jedli, pili, hodovali. Pomalu každý něco donesl, ale hlavní dárci byli Láďa – sud piva, a Máca – spoustu naloženého masa. Ladík dovezl i pěkný gril. Na chvíli k němu pustil Miloše, ale pak se od něho nehnul a griloval a griloval. Nakonec téměř ani neochutnal, i když většina si už dávala druhou porci.

Konečně dorazili i Kozleek s Dančou a nový přírůstek Maxík.

Byl to pořádný loudil, ale asi nebyl sám!

Myslím, že Kozleek s Dančou začali dělat ty dobrý brambůrky. No a já tady někde při focení chytil mastnou skvrnu na objektiv.

Tady přijeli Míra s Maruškou. Ta se pořád usmívá. J

No a tady dorazili téměř všichni JaHováci (Míša chyběla L ) a Charlie s Petrou. Dovezli buchty a zase spoustu masa na grilování.

Zdenča honem nabízela koláčky (prý předsvatební), raději dříve, než se dostanou ke grilu, pak zájem rychle opadával.

Panťa nám chtěl odletět na Milanově krosně, udělal si malý průlet, ale asi ho ta vůně opět přilákala a tak zase sednul. Petr se alespoň projel, Panťa k nám musel pěšky.

Jak jsem už říkal, Láďa ke grilu nikoho nechtěl pustit, ale kdo umí, ten umí. My chlapi na takové úplatky nemáme!

Stále se jedlo, pilo, hodovalo. No a debatovalo. Nevím, čím to bude, ale většinou o létání. A těch řidiček, co se tahalo!

Dorazila další část Marečků, ani nevím, co to zase vlečou. Že by něco na jídlo a na pití?

Už před chvílí nějací lumpové běhali po louce a ani mně nechtěli říct, co se bude dít.

Pak to přišlo. Míra k narozeninám dostal poukaz na přelet Alp!

Ale světe div se, bylo to přímo na tento večer! Usadili ho do nové sedačky, k tomu dostal Orbita, a vydali se na přelet Alp.

V plánu byl trojúhelník přes Dachstein, Maternhorn a Mont Blanc. Termika s ním řádně cvičila, točil ostře vpravo, vlevo, občas to s ním pěkně drnclo a na náklony v sedačce už snad ani nestačil reagovat!

Chvílema už toho měl asi dost, ale trojúhelník chtěl dát. Ovšem nevyšlo to. Po výrobci sedačky nejspíš budeme požadovat odškodnění, nevydržela a roztrhla se napůl. Míra to naštěstí přežil, záložku ani nestačil hodit. Byl dost nízko nad terénem a to bylo jeho štěstí.

Trojúhelník neuzavřel, možná by se vešel do limitu, ale bohužel nikdo nevzpomněl na GPS, takže nemáme výpis. Kdyby byla alespoň kamera, to by stálo zato. A tady vidíte, že opravdu letěl přes Alpy a s Orbitem.

Sedačku už reklamovat nebudeme moct, Maxíka tak naštvala, že ji dorazil. Nikdo z přihlížejících už tomu nestačil zabránit. L

A tohle druhý den napsal Míra do vzkazů J

„Milé kolegyně, vážení kolegové,

chtěl bych touto cestou upřímně poděkovat za nezapomenutelný jersický podvečer, ve kterém jste mi umožnili let snů nad Alpami. Kombinace Orbitek a vylehčená kopřivová sedačka s unikátním čtyřcípým upínáním mi umožnila neopakovatelný zážitek bezpečného přeletu nejen vysoko nad Dachsteinem. Ačkoli let byl termicky docela výživný, cítil jsem se skutečně v dobrých rukách. Škoda jen, že jsme společně nedali i ten Mont Blanc, ale až se podaří odladit životnost sedačky, věřím, že mě tam vyhoupáte někdy příště, neb sám se tam (s čímž jsem již kmetsky smířen) asi už nikdy nepodívám. Ještě jednou tisíceré díky všem.“

A teď zpátky do Jersic - Před týdnem měl narozeniny FrantišekL, sedačka už nebyla a chlapi z přeletu byli tak vysíleni, že se nám už Františka nepovedlo hodit do místního rybníka. Chytil se auta a to už byla moc velká zátěž. Navíc to bylo zrovna naše auto a potom to vylovení, odbahnění, vysušení … to by bylo moc drahý. Alespoň jsme mu všichni popřáli.

Slabší povahy to už nevydržely a postupně se loučily. Ty silnější pily dál.

Láďa stále nabízel pečená křidélka a jen občas se někdo nechal ukecat. Všichni byli přejezení.

František už chtěl určitě taky domů, ale jeho paní jsme zdrželi pečenýma křidýlkama, tak chudák nemohl. Dal si tedy pivo a počkal.

Jen aby jste se nepletli, ta skvrna pod Lukášem je opravdu od Františkovy krosny.

S dost velkým zpožděním dorazil Pavel, ale přijel. Omluvenku měl v každé ruce.

Pak začalo poprchávat a tak jsme vše přemístili dovnitř. Další se s námi loučili a jeli domů.

Došla mi karta ve foťáku a tak jsem musel vzít jiný. Že tam mám zapnutou datumovku, jsem zjistil až později. Možná se mi už taky zavíraly oči.

Prvně byla příprava na spaní, pak jsme se ještě vydali na Alpy. Tentokrát né letecky, ale nebylo co pít. S kofolou byla skvělá! J

Trochu jsem kecal, né že by nebylo co pít, ale mladejm jsme s Frantou ukázali, že se to za našich mladejch časů opravdu pilo. No pilo, těch tolik nebylo, ale babičky nám to lily na kostku cukru, když nás bolelo v krku, a bylo to lepší, než dnes samá antibiotika.

Venku to ještě žilo, tedy až na Boeinga, ten nějak odpadl. Možná se noc před tím málo vyspal.

Tady je už ráno a na snídani pomalu nic nezbylo. Kde jsou křidýlka? Kdo je snědl? Ohlídance jsou taky dobrý.

Ještě honem dělám snídani kolegovi z Bukvic do postele, ale vstal moc rychle. Druhý kolega mi dal košem, odjel dřív, než jsem vstal. Ani pusu na rozloučenou jsem od něj nedostal! L