V úterý
10.5.11
mi volal Milan, jestli bych si
s nimi nevyrazil zakrosnit, že v tomto týdnu to díky
počasí bude nejspíš poslední možnost. Sraz
je na Františku
v 17 hodin, že by
nás bylo pět a že se možná ještě někdo
přidá. Přijel jsem o půl hodinky déle a
byl jsem první! Pak přiletěl Pavel
z Okříšek a ve tři čtvrtě na
šest konečně
dorazil i Milan. Více nás nebylo!
Počasí sice pěkné, ale pofukovalo různě, takže jsme se neshodli na směru startu a každý zvolil i jiné místo.
Než Milan odstartoval, zaletěl jsem prvně nad Želetavu.
Pak jsme všichni vyrazili na Starou Říši za Petrem.
Ovšem Petr na nás moc času neměl, zaškoloval dalšího zájemce, jen nám zamával a my letěli dál.
Já poprvé letěl na krosně s novým křídlem. Původně jsem měl obavy, ale bylo to v pohodě.
Milan mě pořád někam vedl a občas mi něco ukazoval,
ale já neměl potuchy, o co jde. Až po přistání jsem dostal školení o
Heidrichyádě, že někde u Ořechova atentátníci přistáli na padácích a chvíli tam
byli i ukryti.
Všude byla rozkvetlá řepková pole.
Za vrtulema u Pavlova jsme se s Pavlem rozloučili, letěl domů, a my se obloukem vraceli k Želetavě.
Tady je Dlouhá Brtnice a Hladov.
Po silnici mne předjel nějaký traktor. Dal jsem speeda, ale nedoháněl jsem ho. Ten mne teda nakrknul!
S Milanem jsme si kolem silnice dali nízký
průlet, každý na jedné straně. Pro některé řidiče a pasažéry to byl pěkný
zážitek.
Pro nás taky! A těch mávajících!
Po přistání Milan udělal pár nízkých průletů i pro fotografa.
Ale to přistání, no nevím. Na celém kopci byl jen jedinej keřík, já se ho pak ptal, jestli se mu líbil film „Za trnkovým keřem“. J
Po vymotání a sbalení mne ještě pozval k nim na kafe. A těch kolegů, co jsme pomluvili …
Můj let je ZDE.
