Jak
se ze mne stala baronka.
Bylo,
nebylo...... Ale začnu od začátku. Letos jsem od Vlastíka k
narozeninám
dostala velmi zvláštní dárek.... Let balónem!!! Já!?!?!? A že se to uskuteční,
až bude příhodné počasí. Čas utíkal, nic se nedělo, tak jsem na to i trochu
pozapomněla. Jenže pak přišlo pondělí 9.5.11, klidně se věnuji práci na
zahrádce, že Vlastík telefonuje jsem zaregistrovala, ale to je dost často,
takže jsem tomu až tak nevěnovala pozornost. A to byla chyba! Protože když se
ozvalo: “Všeho nechej, oblíkat a jdeš letět!”, působilo to jako rána z děla. Kolena se mi
rozklepala, ale nedalo se nic dělat. Když musím, tak musím....
Chvíli jsme ještě čekali, až se zklidní vítr, já
čudila jak pohádkový drak, a pak se šlo na věc. Zbyněk s manželkou a synem jsou sehraná parta, takže bylo otázkou chvíle a bylo
vše připraveno k letu.
Ještě
jsem dostala
krátké školení, abych se
nenakláněla, kde je hasičák a hasící
rouška, kde jsou
ventily od lahví s plynem,..
A potom nás pustili. Než jsem se stačila pořádně
nadechnout, tak jsme byli pěkně vysoko.
Zbyněk mi radil, abych se dívala spíše
do dálky, ne pod sebe, jestli nechci pít,... no staral se o mne jako o vlastní!
Pokud si ještě všechno dobře pamatuju, tak maximální výšku jsme měli 800m nad
startem, rychlost 24km/hod a teplota byla 21°C.
Tak tolik technické věci a teď něco o mých
pocitech! Snažila jsem se tedy koukat do dálky, ta žlutá, zelená a hnědá pole
byla úžasná, vesničky jako dětské stavebnice, Bábu jsem konečně taky uviděla seshora,
zajíčci, srnečky..
a před námi dost velký rybník. Vtom Zbyněk povídá: ”Viděla
jsi Vratné lahve?” A já: ”Nebudem se koupal, že ne?” Ne, nekoupali, ale to už
jsem měla tolik odvahy, že jsem se i trošínečku naklonila přes okraj koše,
jestli náhodou nezahlédnu náš odraz. Nezahlédla.
Letíme dál a Zbyněk ukazuje na auto na polňačce u
lesa. Byl to Vlastík. Tak jsme sklesali až k zemi, Vlastík nás doběhl a fotil a
filmoval jako o život. Pak Zbyněk zase přitopil a už jsme mu uletěli..
Ale jen na chvíli, protože se sluníčko chýlilo k západu a to už i my museli být na zemi. Vysílačkou jsme se domlouvali s Vlastíkem, kde to bude a než jsme tam doletěli, tak už tam byl taky! No
prostě vzorná ESA! Aspoň si to taky jednou vyzkoušel. Přistání bylo jako do
peřin, jen to jednou drnclo a byli jsme na zemi.
Mezitím už se blížila i Jarmilka s přívěsem na naložení balónu. A jak se říká, když to znáš, tak je to
brnkačka. Sbalení toho na první pohled monstra bylo opět otázkou chvíle.
Sbaleno, naloženo, zabezpečeno.
A já začala děkovat za krásný let, ale Zbyněk mě
přerušil s tím,
že to ještě není
všechno, že to hlavní mě ještě čeká!!
Začalo to výletem do historie létání, kdy
první vzduchoplavci nemohli být jen tak obyčejní
lidé a tak byli Ludvíkem (XV.
nebo XVI.) povýšeni do šlechtického stavu.
A totéž čekalo i mne. Ve jménu země,
vody a ohně jsem byla pasována na baronku od Radkova u Telče,
což byla
nejbližší vesnice, u které jsme přistáli, a dostala jsem na to i Křestní list.
Pak ještě šampíčko a u mě nějaká i ta slzička... Díky Zbyňku ještě jednou!
