Na čtvrtek 5.5.11
nám počasáři naplánovali pěkné
létací počasí. Výjimečně jsem si vše
vzorně připravil, baterie dobil, vzal si
teplé oblečení i rukavice, sbalil a vyřídil si
v práci od 11 hodin volno. Dokonce
jsem na letišti v Náměšti domluvil
povolení našeho startování v jejich
aktivovaném prostoru TRA 83. Sice prý budou mít
ostrou munici, ale letí s ní
na střelnici, nás nechají. J
Ovšem pak začaly problémy – prvně nemohl náš vlekař, obětavě ho nahradil Láďa, pak nebylo naše vlekací auto a obětavě nám Macík nabídnul své.
Ovšem pak začaly problémy – prvně nemohl náš vlekař, obětavě ho nahradil Láďa, pak nebylo naše vlekací auto a obětavě nám Macík nabídnul své.
Už to vypadalo nadějně, ale tím problémy neskončily. Ráno
sice bylo krásně jasno, ale už v 10 hodin se dost zatáhlo. L
Když jsme s Milošem dorazili na Budkov, ještě se
nelétalo, protože Macíkovo auto nebylo kompaktibilní s naším Kopulínem.
Naši technici si s tím ale poradili a šlo se na věc.
Byla dost zima i na zemi a každý se oblékal jinak. Nejspíš podle toho, jak dlouhé létání plánoval. J
První
startoval Lukáš, hned se chytil, nabral
výšku a zmizel. Měl velkou motivaci - Miloš mu
před startem vyhrožoval, že nesmí přelétat Poupata, takže
o to více se snažil. Po něm šla Jana, ta už musela
bojovat více, ale zadařilo se jí a
taky odletěla.
Pak
nás startovalo více, ale nedařilo se. Honza si trochu
dvakrát zalítal, ale žádná sláva a
vracel se zpět na start. Někdo se občas
zachytával nad jezedákama, ovšem bylo to jen
takové bublinkování. Já to při
druhém startu viděl nadějně, protahovali mne stoupákama,
přede mnou Štěpkov i
celé okolí bylo výjimečně nasvícené,
já měl odpínací výšku přes 600 m,
ale zase
nic.
Pak nám ještě pro jistotu službu vypověděl Mišpulín, naštěstí Honza vytáhnul jejich vlekání a zachránil nás.
Já
si řekl - do třetice a dost! Naštěstí mi to
konečně vyšlo. Při letu zpět nic, až teprve za Budkovem to
chodilo, ale krásně!
Za chvíli jsem byl pod základnou a rychle letěl pryč, aby
mne to nenasálo. Tam ale byla zima!!! A Honzo, díky za
vlek!
Ovšem
mrak byl velký a dál to nezvedalo. Dle
předpovědí měl foukat sever a tak jsem měl celou dobu
zafixováno, že poletím na
jih a případně v Rakousku proletím mezi
zakázanýma prostorama. Dokonce
jsem se už ve středu pokoušel zjistit, jestli ta střelnice, či
co tam mají, bude
aktivovaná. Cíle máme mít velké, ale
je třeba je případně upravovat. Na startu foukal
sever až severovýchod, takže mi to prvně odpovídalo,
jenže tady se to stáčelo k JV. A tady jsem asi udělal chybu
a držel se svého původního plánu. L
U Bítova to chvíli vypadalo na přistání, doufal jsem, že mi alespoň přiletí pomoct Rumburakův krkavec. Nepřiletěl!
Pak jsem se alespoň kousek vyzvedal,
přeletěl velký les a znovu bojoval.
Za Podhradím nad Dyjí jsem se po delší době
vyzvedal opět až k základnám a dokonce musel dávat uši. Tam mě to tlačilo
na východ, ještě jsem asi svou chybu mohl napravit, jenže já trval na svém původním
plánu.
Už
jsem v Rakousku, podle políček je to úplně
jasné. Na rybnících je vidět, že dole od
západu dost fouká, teď už směr letu němůžu zásadně
změnit, letěl bych na letiště ve Vídni. Tam by mi
přistání asi nepovolili.
Občas ještě něco chytnu, ale stále mne to tlačí na Vídeň. Takže teď už buď a nebo.
Stále více a více letím na boční vítr, klesá mi rychlost a zkracují se vzdálenosti na přeskoky.
Pak stačil jeden velký mrak a z malých políček jsou rychle velká pole. L
Po dvou hodinkách a 46 km jsem přistál. Můj celý let je ZDE.
A tady je vidět, jak jsem se tlačil mezi prostory.
Po sbalení jsem si zavolal ESA (Elitní Svozovou Asistentku) a sám se vydal na
nádraží, že bych ji jel naproti.
Nic vhodného nejelo, tak alespoň pár fotek mašinek.
Krásná zahrádka. To mi doma udělat manželka, tak jsem bez svozové asistentky!
A takhle si mne našla a odvezla domů. Prostě ZLATÁ ŽENSKÁ!
No
a jak dopadli ostatní? Moc nevím. Jana ani nikdo
jiný to ještě nepřihlásili a Luky dal 65,9
km. Ten měl rozum a včas to uhnul na Znojmo. Jeho let je ZDE. Zatím mi svůj článeček neposlal, třeba to ještě napraví. Uvidíme.