O víkendu jsme byli za mladýma na severu, a jelikož
už předem na neděli od severu plánovali zlepšování počasí, vzal jsem si létací
zařízení sebou. V neděli 27.3.11 nás vnuk Jiřík brzo ráno vytáhnul z postele,
já kouknul na internet a po chvíli zavelel k brzkému odjezdu na Krupku. Už
jednou jsme to loni zkusili, ale dopadlo to špatně (viz článeček ZDE).
Pak mi pár
kamarádů poradilo, jak se tam dostaneme a tak jsme to jeli
zkusit i s dostatečnou časovou rezervou. Nad Krupkou se teprve
rozpadala frontička a asi správné parkoviště jsme
našli napoprvé. Podle právě posunutého času
bylo 10 hodin.
Hned byl problém, protože tam byly cesty dvě a GPS
mi ukazovala 1,2 km se směrem přesně mezi ně. Neváhal jsem a zavolal Scorpimu,
jestli mi poradí a jestli jede taky na Krupku. Cestu mi částečně poradil –
doprava, dole vlevo a pak podle GPS, ovšem překvapil mne, že prý teprve
vyjíždějí z Prahy, že se nějak zasekli.
Nebylo kam spěchat, byla to pěkná procházka, a náš
motorkář Jiřík si to taky užíval. Čím větší překážky, tím líp.
Těch křižovatek bylo více a občas i podle GPS jsem si nebyl jistý.
Nakonec jsme startovačku přeci jen po téměř hodinové procházce našli, ale nebyla tam ani noha, natož nějaký padáčkář.
Byl ještě čas. Dali jsme si svačinku, užívali si pěkného počasí, ale stále nikdo nepřicházel.
Jiřík mne popichoval, abych už letěl, vypadalo to
docela dobře, chodily pěkné termické poryvy, ale když stále nikdo nepřicházel, bylo
mi to divné a nechtělo se mi do toho, že je asi něco špatně. Neznal jsem to tam, nikdy jsem tam nebyl,
a tak jsem zkusil zavolat na telefonní čísla uvedená na tabuli. První mi to
nebral, druhý byl nedostupný a tak jsem opět zkusil Scorpiho. Ten byl taky
nedostupný a tak mne napadlo, že asi raději jeli na Ranou a už je vysoko nad
kopcem.
No
nic, přeci jen to zkusím. Vybalil jsem křídlo,
připravoval se na start a najednou se tam nahrnula spousta
hadráků, asi přijeli
autobusem. Bylo po dvanácté hodině! S některými
jsem se přivítal, byl mezi nimi i Scorpi, který mne
alespoň trochu poučil o místních podmínkách.
Chtěl jsem zaplatit startovné, ale najednou byli výběrčí
všichni. To by bylo hodně drahé! Chtěli ze mne udělat chrousta, ale já si to
dal bokem a dal přednost zkušenějším.
Vybalovali rychle, žádné debaty, to možná stihli při procházce lesem.
Už se začalo více zatahovat a první to zkoušeli. Nevím jak kdo, ani je většinou neznám, ale dost jich přistávalo dole. L
Žádné velké stoupání, ale konečně se taky někdo chytal. O to větší byl nával na startu.
Počkal jsem, až nebude takový nával. Dost se nám zatáhlo
a jelikož nefoukalo, nechtěl jsem startovat, ty stromy pod startem se mi od
začátku nelíbily.
To se mnou nevydržel další kolega a tak jsem ho pustil před sebe.
Startoval jsem hned za ním, to se už rozfoukávalo, a bylo to v pohodě.
Ovšem nezapnul jsem si jednu stranu speedu, asi když dorazila ta partička, a pak jsem si to už nezkontroloval. Chyba! L
První fotky mi ze země dělal zeťák, když jsem se alespoň trochu zachytil a zvedal, musel jsem fotit i já. Jen to sluníčko mi chybělo!
Tady dole už byla u auta celá rodinka, zamávali jsme si a vysílačkou se domluvili, že pojedou dolů a já přistanu u silnice.
Nevím, kde kdo létal, ale moc jsem jich neviděl. Dva byli hodně vysoko, jeden o kousek výš a druhý o kousek níž než já.
Tohodle jsem si chtěl vyfotit, že se pak přidám do jeho stoupáku, ale on chtěl vyfotit i mne a pak volal, že mu foťák stávkuje. L
Už jsem se zpět nechtěl vracet a rozhodl se nafotit i kus Krupky. U kostelíka je to extra pěkné!
A těch sportovišť!
Okouknul jsem novou výstavbu a asi již letité
paneláky. Rodinka ještě nebyla dole a tak jsem se chtěl trochu přidržet, aby
mne taky viděli přistávat, ale o pár minut mi to už nevyšlo. L
Přistál jsem nedaleko silnice, kudy jsme pak odjížděli, ofic. přistávačku by těžko hledali. Než jsem vše sbalil, Jiřík v autě usnul.
