V neděli 20.3.11 mělo podle některých předpovědí
foukat moc, podle jiných méně, a tak jsme se rozhodli to vyzkoušet. Ochotných
pilotů bylo málo, zato návrhů na startovačky více, ale nakonec jsme se domluvili na Nových
Dvorech. Už před odjezdem naskakovaly pěkné kumulky a po cestě bylo vidět pár
dravců, jak si vytáčejí stoupáčky.
První to zkusil Kozleek, ale za chvilku byl zpátky. L
Pak jsem to zkusil já na svém novém křidélku – poprvé!
Odpínací výška 500 m a po chvilce jsem se trochu
zachytával. Dlouho to ale nevydrželo, možná to s novým křidýlkem ještě
neumím. Po mně startoval Míra a chvíli se tam taky povozil.
Přistál jsem na poli nedaleko Baňovic a Zdenča pro mne přijela. Ale toho bahna všude, boty jsem měl celé obalené.
Když jsme se vraceli, Míra teprve přistával a Boeing startoval.
Dost se zatahovalo a ochlazovalo a Boeing si pěkně lítal. Navštívil nás taky Zbyněk a asi zrovna dnes měl službu! J
Vytáhli jsme dráčky a čekali na zlepšení počasí.
Boeing přistál za Hobzím a Miloš pro něho dojel. Přistání se mu podle fotky asi až úplně nepovedlo. J
Když
vylezlo sluníčko, dal jsem druhý pokus. Už
na vleku bylo vidět, jak se všude zatahuje, jen jsem doufal, že
alespoň poslední
výtah někde chytnu. Začal jsem přemýšlet, jak se
tu dávají uši, protože v té
chvíli jsem si vzpomněl na Milošovo
létání, ani už nevím, kdy to bylo, jak ho
to všude zvedalo a nechtělo pustit k zemi. My mu to na zemi
záviděli, ale on tenkrát
záviděl nám, už chtěl být zpátky na zemi.
Ještě jsem to natáhnul k Hobzí, kde byly nasvícené alespoň kousky terénu, ale nepomohlo mi to. L
Zdenča pro mne zase dojela. Slunko už nevycházelo a všichni balili.
Dnes náš oficielní vlekař nemohl, zastoupil ho Láďa. Takže jemu i Báře moc děkujeme, že se o nás vzorně postarali!
