Na sobotu 5.3.11 jsem byl asi jako všichni účastníci pozván na vyhlášení 3. ročníku Fotosoutěže v CAVOKu na letišti v Příbrami. Později jsem obdržel ještě jednu pozvánku s tím, že budu mezi vyhlašovanými. Trochu mne zarazilo, že v e-mailu nejsou zváni i naši životní partneři, případně přítulkyně a přítulníci, ale asi měli strach, aby třeba nedorazila celá Hujerovic rodina. J I tak bych sebou Zdenču vzal, snad by mi to prošlo, měl jsem připravené i fotky, které jsme měli vzít na ukázku, v pátek jsem si ještě s kolegou domluvil víkendovou pracovní pohotovost, ale nakonec to za mne rozhodli jiní. L
Delší dobu jsem měl domluvený dovoz hnoje na zahrádku, dovezli ho zrovna teď v pátek, dokonce celou fůru místo půlky, to by ještě šlo, ale omylem to složili u sousedů. No paráda! Takže jsem organizátorům Fotosoutěže poslal omluvný e-mail a v sobotu ráno nastoupil na bezvadnou celovíkendovou prácičku. Zato bezmotoráři v sobotu vyrazili polítat na Pěčín a volal mi i Brejcha, jestli s nima nevyrazím trochu si zavrtulovat, ale všem jsem dal košem. Nejsem žádný závislák a prvně povinnosti a pak až teprve zábava, že!!!
Jen občas jsem si vzpomněl, co asi zrovna dělají v Příbrami. Mělo se tam i fotit a pak o tom debatovat, tak jsem si pár fotek udělal taky. Budou na debatu? J
V sobotu bylo jasno, téměř bezvětří, až později odpoledne se před frontou měnil směr a rychlost větru před studenou frontou. V neděli ráno už bylo po frontě a naskakovaly krásné kumulky, ovšem byl silný vítr a zima. L
Pak
se mraky slévaly a v poledne proletoval
sníh. Alespoň jsem se při práci
tolik nepotil.
Když v týdnu rozeslal Boeing návrh na vlekání
na pátek a na sobotu, byl jsem rád, že si po týdnu zase
trochu polítáme a zaženeme abstinenční
příznaky. Ve středu ráno napadl cca 1cm sněhu i přesto,
že v předpovědi
počasí o tomto nikdo nic neříkal. Páteční
termín na vlekání neklapl, ale
sobotní krásné sluníčko nás
vylákalo na louku k Hříšici. Kopulín
měl letošní
premiéru a prokázal, že se na něj můžeme
v letošní sezoně spolehnout. Za
to, že byl připraven po zimním spánku v plné
pohotovosti, patří velký dík
klukům, co se o něj ve svém volném čase starají. J
Vítr z počátku foukal trochu z boku, ale každý si
počkal a ten svůj směr si našel. Moc sponzorů Kopulína se nesešlo, ale na
poslední doletné vyhlášený nejlepší mecenáš tu byl.
Láďa si lítání s křídlem čerstvě po technické pěkně užíval.
Přijel se na nás podívat i Míra a přivezl nám zkušenou řidičku.
Přijel taky Jirka, který si
sedl do křesla vlekaře tak rychle, že jsem ho ani nestihl vyfotit. Tahal
a tahal, až se z cívky kouřilo a kupodivu zahřátá už vůbec necukala. Z
této zkušenosti vyplývá skutečnost, že se musí prostě vlekat a vlekat. V mezičase jsem stihnul vyfotit řídícího Františka.
Taky jsem se s Boeingem v sobotu dopoledne domlouval na
tom, jestli by mi náhodou nepůjčil vrtuli. Mám pořád chuť si to zkusit. Krosnu z Moravských Budějovic přivezl. Po 10-ti minutovém kurzu a prohřátí
motoru mi připnul popruhy své krosny a
moje křídlo. Přesně podle jeho zkušených rad jsem nahodil mazlíka a přidal plný
plyn. Lidi zlatý….. J - pět kroků a byl jsem ve vzduchu.
Síla vrtule mě tlačila vpřed. Asi tak minutu jsem nebyl schopen pohnout
řidičkou a udělat zatáčku. Po počátečním strachu jsem už za chvíli řádil
nad startovačkou. Super, super
polítání. Po pohodovém
přistání jsem měl obrovskou radost. Dal jsem si
předsevzetí, že napíšu Ježíškovi o
kvedlák. Když viděl František můj úsměv, tak
řekl, že to do Vánoc stejně nevydržím. Nevím, proč
si Vás, motoráře, pořád někdo
z volňásků dobírá. Asi proto, že si to
ještě nezkusili. J
No a nakonec přeci jenom něco. Trochu jsem si propálil kapuci
od bundy o rozpálený vyladěný výfuk motoru. J Jo, jo, respekt muší být vždy !
Míru zdar a lítání zvlášť….
Rosťa.
http://www.pgv.cz/