Už
v pondělí 21.2.11 Dan vyhlásil leteckou pohotovost
na víkend s tím, že bychom si mohli zalítat
nad Vranovskou přehradou. V týdnu měly
být silné mrazy a pěkné počasí, na
víkend měly mrazy polevit. Mrazy byly, někde do rána až
-20 stupňů, pěkně taky,
ale na sobotu už předpovídali trochu
horšící se počasí a hlavně postupně
sílící vítr. Dan to měl
naplánované na
12 hodinu a tak jsem mu volal, že bychom to posunuli už na
desátou, ale
nechtěl.
V sobotu 26.2.11 jsme tedy vyrazili na Vranov. Teplota těsně pod nulou a už se dělaly termické mráčky.
Postupně
přijížděli další a další, jenže
z pofukujícího
větru byli překvapeni. Když jsem jim říkal, že to bylo i
v předpovědích,
tak že prý né, a když jsem navíc říkal o
začínající termice, připadal jsem si jako
….. L
Nevím,
s jakými představami někteří přijeli na
Vranovskou přehradu, ale když jsem někomu řekl, že
v údolí bude vítr zesilovat
a že výš to bude klidnější, tak to
prý nemuseli jezdit, mohli zůstat doma. Tak nevím ???
Rumburak byl
rozumnější, ten se na nás přijel podívat a vzal si brusle.
Dan dorazil až později, asi si chtěl pořádně užít oběda (nebo přítulkyně?). J
Start
mi vyšel až napotřetí a to ještě
s problémama,
někteří z toho měli srandu, ale později se ukázalo,
že takových bylo více. Asi
hodně záleželo na vhodném intervalu, často nám
foukalo z boku přes stromy,
byli jsme spíše v rotoru, ale jiné
vhodné místo na starty jsme neměli. Můj start Rumburak
nafilmoval - video je ZDE.
Ovšem přehrada byla nádherná!!!
A těch bruslařů všude, potkával jsem je každou chvíli.
Chvíli jsem letěl za Berkou, pak jsem se vydal korytem na Bítov.
Nikdo se ke mně nepřidal, škoda. Bylo to pěkné, moc pěkné, a fotek jsem udělal spousty. Na pár se alespoň podívejte.
Ano, cesta byla dlouhá. Za každou zatáčkou jsem už čekal hrad Bítov, a zase nic. Tady se mi konečně ukázala zřícenina Cornštejn.
A tam nahoře Rumburakov!
I za pomoci termiky jsem si vylítnul nad zříceninu Cornštejn a udělal pár fotek.
Pak jsem si zaletěl nad hrad Bítov a opět trochu proháněl foťák.
Bylo pár dotazů a různých řečí, na čem že to teď lítám, tak tady se podívejte, stále má dobrá Vega.
Zaletěl jsem nafotit i Rumburakov, chtěl jsem ho
vzít z více stran, ale po dvou snímcích mě chytl pěkný stoupák, ani jsem
nestačil zavřít foťák, a s ním v ruce jsem honem točil. Na váriu mi
pak zůstal záznam 5m/s. Jakmile jsem se stoupáku zbavil, už se mi zpátky letět
nechtělo. Ale tahle fotka snad stačí, né? I když – poslal jsem ji do
fotosoutěže a tam na rozdíl od zříceniny, hradu a kusu koryta přehrady zatím nijak
nezabodovala. L
Zpátky jsem to už vzal zkratkou. To vzadu není rybník, to je fotovoltaická elektrárna. Nejspíš znám i prodejce části pozemků.
Tady
jsem potkal Boeinga, letěl se taky podívat dál, ale
nejspíš se k nám nikdo
jiný nepřidal. Jen kousek prý letěl Berka a Dan. Dan mi
pak napsal: "Když mi to k čističce 3x klaplo, tak jsem se na to vys...
a vrchem to znám."
Tady
jsem si taky zaletěl zpět do koryta, ale tam to pak bylo silně hravé! Pravá,
levá, obě přibrzdit, obě povolit, k tomu rychle přidat plyn, rychle ubrat,
díky roztočené vrtuli občas křídlo letělo jinak než já, no prostě
radost. Takhle aktivní pilotáže jsem si už dlouho neužil! Možná ještě nikdy. Prostě ani fotit se
nedalo!!!
Po hodince záživného létání jsem přistál, přistávali i ti poslední, a konečně dorazil i Brejcha.
Ovšem nikomu se do vzduchu už moc nechtělo, ani Milanovi, a to je už co říct! Tak se alespoň debatovalo.
Jo jo, měli jsme do toho jít dřív, bylo by to jiné! A zrovna u motorářů je to nezvyklé, normálně díky létání brzo vstávají.
Pak to zkusil ještě jeden závodník, ale odnesla to vrtule a nikdo další už letět nechtěl.
Já si brusle zapomněl doma, ale Rumburak mi je půjčil. Ani do bruslení se nikomu jinému nechtělo.
A těch na kole tam jezdilo dost. Co je k tomu vede? Ani zatáčet nemohli!
Taková příležitost bývá málokdy, aby se dalo bruslit po celé přehradě.
Pak jsme vše sbalili a vyrazili nahoru, tam to prý na létání bude lepší.
Dan nám ukázal pěknou startovačku a silnější vítr odpovídal předpovědím.
Milan vytáhnul křidélko a ukázal, že je to v pohodě a hlavně laminární. Přidal se i Dan a později Petr.
Milan všem ukázal vzorový start, čekal jsem, že se přidají další, ale stačilo jim jen se dívat.
Já udělal jen pár fotek, rozloučil se a jel se podívat na Pěčín za našima bezmotorářema, kteří ten den vytáhli Miloše s odvijákem.
Z létání byli nadšení, odpínací výšky prý měli přes 500m a někdo i přes 600m. Občas i točili termiku!
Já už viděl jen poslední start a přistání Ládi na půjčeném křidélku, ale článeček ze sobotního létání mám slíbený. Bude!
Tady je můj let nad přehradou, je i přihlášený u motorářů – ZDE.
A tady jsou mapky s rychlostma a se stoupáním a klesáním. Žádný vodorovný let. J
