Víťa se v únoru i s partičkou lítačů podíval do Nepálu a ve vzkazech nás upozornil na své výpisy letů - Ahoj kamarádi, posílam pozdrav a z Nepálu to nejlepší...
Má tam i pár fotek s popisama. Článeček jsem z něho nedostal, mám alespoň povolení to okopírovat a tady zveřejnit.

Paračundr 1/3:

5 hodin se společně drncáme místním busem, abychom našli šílenou startovačku a vydali se prožít 4 samostatné příběhy - Marcel cestu zpět busem s nohama v louži benzínu a zvratků, Ondra po útěku z trasy do bezpečného údolí přistává uprostřed nějaké místní oslavy a je královsky hostěn, Přemek po dlouhém svahovacím boji přistává obklopen publikem tříset studentů, a já se v půli cesty vzdávám doletění do cíle a přistávám na kopci, kde zrovna kempuje padáčkářská partička z Reunionu, za jejíž materiální (spacák, stan, večeře, snídaně) i duchovní (kytara u ohně a přátelští lidé) pomoci přežívám studenou noc.

ideální startovačka lemovaná lesem, dráty, a zespodu hořící skládkou



divoká krajina nepálských hor, klidné stoupáky u svahu nehledejte



sevřely se mi půlky, kdykoliv jsem se přiblížil



Ondra - jako bůh spadlý z nebe přímo na místní oslavu (už nevím co to jí, ale to zelené je slavnostní talíř z banánových listů)



zlomek Přemkových obdivovatelů



dcerka Přemkových hostitelů (Přemek nechce dát souřadnice, prý za pár let... kdoví... :)



já přistávám vedle Francesca a Elen Réunionských



a stávám se hostem jejich létající expedice



večírek na kopci



Paračundr 2/3:

Ondra s Přemkem přespali v údolí a zařizují výjezd jeepem na kopec. Chodí to už od půl jedenácté a rychle se to slévá, takže když se o půl jedné dostávají na kopec, je už pozdě na let do Pokhary. Přelétáme o kilometr vedle k vesnici, zbytek odpoledne trávíme zevlingem a překvapivě si to všichni užíváme. Ve vesnici večer nacházíme bydlení a jídlo u místního učitele.

elektrika už se táhne, signál bude co nevidět :)



Reunionci balí tábor a společnou vyhnívkou a jeepem se přesouvají na další kopec



startuje se samozřejmě za "dozoru" místních





na doletění do Pokhary pozdě, mířím zpátky na start



přemek za chvíli přistává za mnou...



...což rozhodně nenechá v klidu místní děti (i několik kotrmelců v tom úprku bylo)



Přema neměl šanci uniknout



po padesáté třetí: setřást chumel dětí...



...cvaknout do chumle foťákem...



...ukázat jim fotku na displeji. a znovu: po padesáté čtvrté...



Ondra taky přistál, padák si děti hned oblíbily



luxusní bydlení s topením (myslím teplo, co sálá z kravských hřbetů)



místní každodenní snídaně a večeře (vlastně nic jiného tu nejí) - rýže s fazolovou polévkou a pár brambor



Ondra měl spacák, takže vyhrál nocleh na zemi pod postelí :)



Paračundr 3/3:

Cíl je jasný, po chvíli přelétám partičku z předchozí noci, která se plánovaně přesunula o dva kopce blíž Pokhaře a za dvě hoďky přistávám a vychutnávám šou posledního dne nepálského pg mistrovství, kvůli kterému jsme vlastně na paračundr vyrazili.

zatímco my se v 9 probouzíme, místní děti už hodinu nosí hnůj na terasová políčka v okolí vesnice...



...aby si o hodinu později opláchly nohy...



a v 10 zasedly do školních lavic



cesta na kopec - včera ještě dráty ležely na zemi, teď se natahuje poslední



dolétám své včerejší hostitele



poslední kopec a jsme doma; v pozadí 7000m vysoká Machapuchare



sedám k Blueskayům a čekám, kolik doletí Reunionců



velmi poutavý reklamní poutač (na dvoumetrovém řetězu)



velká sláva to byla - přijela i televize a natáčela v angličtině



radost ze skytexu měli úplně všichni



nějaké to slavnostní akro s přistáním na vor



a řečnilo se a řečnilo (byl tam snad i nepálský prezident)



Větší reportáž se spoustou fotek a popisem Víťa poději zveřejnil  ZDE!
Pěkné, móóóóc pěkné. Díky ti!

Vlasta
http://www.pgv.cz/