ideální
startovačka lemovaná lesem, dráty, a zespodu hořící skládkou
divoká
krajina nepálských hor, klidné stoupáky u svahu nehledejte
sevřely
se mi půlky, kdykoliv jsem se přiblížil
Ondra -
jako bůh spadlý z nebe přímo na místní oslavu (už nevím co to jí, ale to zelené
je slavnostní talíř z banánových listů)
zlomek Přemkových obdivovatelů
dcerka Přemkových
hostitelů (Přemek nechce dát souřadnice, prý za pár let... kdoví... :)
já
přistávám vedle Francesca a Elen Réunionských
a stávám
se hostem jejich létající expedice
večírek
na kopci
Paračundr
2/3:
Ondra
s Přemkem přespali v údolí a zařizují
výjezd
jeepem na kopec. Chodí to už od půl jedenácté a
rychle se to slévá, takže když
se o půl jedné dostávají na kopec, je už pozdě na
let do Pokhary. Přelétáme o
kilometr vedle k vesnici, zbytek odpoledne trávíme
zevlingem a překvapivě si to
všichni užíváme. Ve vesnici večer
nacházíme bydlení a jídlo u
místního učitele.
elektrika
už se táhne, signál bude co nevidět :)
Reunionci
balí tábor a společnou vyhnívkou a jeepem se přesouvají na další kopec
startuje
se samozřejmě za "dozoru" místních
na
doletění do Pokhary pozdě, mířím zpátky na start
přemek za
chvíli přistává za mnou...
...což
rozhodně nenechá v klidu místní děti (i několik kotrmelců v tom úprku bylo)
Přema
neměl šanci uniknout
po
padesáté třetí: setřást chumel dětí...
...cvaknout
do chumle foťákem...
...ukázat
jim fotku na displeji. a znovu: po padesáté čtvrté...
Ondra
taky přistál, padák si děti hned oblíbily
luxusní
bydlení s topením (myslím teplo, co sálá z kravských hřbetů)
místní
každodenní snídaně a večeře (vlastně nic jiného tu nejí) - rýže s fazolovou
polévkou a pár brambor
Ondra měl
spacák, takže vyhrál nocleh na zemi pod postelí :)
Paračundr 3/3:
Cíl
je jasný, po chvíli přelétám partičku z
předchozí noci, která se plánovaně přesunula o dva
kopce blíž Pokhaře a za dvě
hoďky přistávám a vychutnávám šou
posledního dne nepálského pg mistrovství,
kvůli kterému jsme vlastně na paračundr vyrazili.
zatímco
my se v 9 probouzíme, místní děti už hodinu nosí hnůj na terasová políčka v
okolí vesnice...
...aby si
o hodinu později opláchly nohy...
a v 10
zasedly do školních lavic
cesta na kopec
- včera ještě dráty ležely na zemi, teď se natahuje poslední
dolétám
své včerejší hostitele
poslední
kopec a jsme doma; v pozadí 7000m vysoká Machapuchare
sedám k Blueskayům
a čekám, kolik doletí Reunionců
velmi
poutavý reklamní poutač (na dvoumetrovém řetězu)
velká
sláva to byla - přijela i televize a natáčela v angličtině
radost ze
skytexu měli úplně všichni
nějaké to
slavnostní akro s přistáním na vor
a řečnilo
se a řečnilo (byl tam snad i nepálský prezident)
Větší reportáž se spoustou fotek a popisem Víťa poději
zveřejnil ZDE!
Pěkné, móóóóc pěkné. Díky ti!