Výlet do Monaka

aneb dopadli jsme jak Napoleon u Moskvy.

Koncem ledna  jsem vyrazil s Plzeňskou partičkou do Monaka.  Předpověd počasí  sice nebyla úplně ideální, ale zas ne špatná. Do hotelu jsme dojeli za občasného sněžení a deště v sobotu večer.  V neděli dopoledne nás přivítalo slunce vykukující ze zbytků rozpadlé studené fronty. Počasí letové, takže panika, hurá na autobus.


Cesta autobusem na start 1 euro, na  startu nový koberec,  fousatý správce zajištující pořádek (princ Albert dělá sponzora). Počasí sletové, takže na rozlétání ideální. Neváháme a dem sletět! Za 10 minut přistání na pláži, zabalit a hurá na autobus. Odpoledne se dá někde chvilku nuličkovat, nebo málo opadat. Večer samozřejmě „večírek“ ! 

V pondělí se termika zlepšila, dalo se na svahu v pohodě udržet. To jsem si  zalétl na start nad Monakem, zbytek partičky se docela bezdůvodně  vydal nad přistávačku. Po chvilce kochání nad Monakem jsem se vydal po svahu k přistávačce. Svah krásně držel. To byl můj  nejhezčí let z celého týdne.  Nakonec to dalo hoďku - výpis ZDE.

V úterý se počasí začalo pomaloučku  stabilizovat, ale po obědě  se dalo svahovat na poloostrově  na západním svahu.   Po 16.00 jsme šli na klidný večerní sletík. Já první, zbytek partičky posléze.  Před startem nic, tak jsem to napálil  rovnou nad poolostrov, či tam něco bude.  Taky nic. Takže na přistání.  Podle kouře  zjištuji, že začíná Káťa.  Nad přistávačkou  opadání  2-3 m/s. Přistání tvrdé, v podstatě jsem dopadl na zem,  ale podvozek a hlavně játro vydrželo.  Okamžitě  hlásím do vysílačky, co se děje.  Za chvilku přistává stejným způsobem Sam, tak radši opakuji hlášení. Začínáme se Samem balit křídla, když najednou Jirka v 50 metrech nad přistávačkou  provede  pomalou zatáčku po větru nad moře, čímž se dostává asi tak 150 metrů nad moře, do kterého následně přistává! Okamžitě se Samem a jedním Maďarem skáčeme pro něj. Jsem u něj první, pěnový chránič nahoře, hlava pod vodou,  nalokaný vody. Nedýchá! Hned jak ho otočím, tak do něj dvakrát fouknu. Naštestí se vyvalí pěna a začne lapat po vzduchu.  Nejde odstrojit ze sedačky, tak se rozhodnem ho táhnout na břeh i s padákem. Po asi tak 20 minutách ho nakonec dostanem živého na břeh, kde se nám ho konečně podaří  odstrojit ze sedačky a  pomocí nože i ze zamotaných šňůr.   Přijíždí záchranka a přebírá ho. Vezou ho nakonec na pozorování do Nice. 

Ve středu návštěva nemocnice v  Nice, naštěstí je Jirka bez vážných následků. Takže  dostal antibiotika (prý slabý zápal plic), klid a odpočinek. Jelikož nemá letuschopné křídlo a je moc lehký, tak mu ani nic jiného nezbývá.

Odpoledne jdeme do vzduchu, zkouším to na skalách v pravo od startu, ale při točení málem přehlédnu elektrické vedení, tak na to seru a jdu radši na přistání. Petr si na startu zvrkává nohu, ale odstartuje. Pak místo pohodlného  přistání si rozkýve padák a na pláž sebou málem práskne! Naštestí to Pluto docela ustojí a s kurevským štěstím skoro v pohodě  přistane.  Zas při nás stálo Štěstí!

Ve čtvrtek  se dá svahovat na západní straně poloostrova. Tak se tam přilepím na baráky, pomalu lezu nahoru, když se do vysílačky ozve: Jarda  spadl na přistávačce a nehýbe se. Přistaňte!  V tu chvíli to asi 6 Čechů smaží na speedu na přistání. Naštěstí  tam byl maďarský instruktor, co se o něj postaral a zavolal záchranku.  Jarda si asi nějak špatně udělal rozpočet, asi tak v 10 metrech přetáhl křídlo do negativky,  během jedné otočky vypustil řízení, následoval předstřel  a  pak v kyvu náraz do země.  Výsledek je prasklá pánev a dvě kompresní zlomeniny páteře. L


V pátek a v sobotu už jen sletíky, páč máme zákaz třískat sebou o zem, padat do vody a trefovat elektrické vedení.