AMOK 2.dil

Amok – aneb když se nebe rozdivočí

(část druhá)

Takže po totálním zboření křídla, a to ať již z jakéhokoli důvodu, máte kdesi hluboko za svými zády křídlo momentálně nedefinovatelného tvaru a změť šňůr. Následuje prosednutí do šňůr a dynamické dofouknutí padáku, které je buď šťastně symetrické či neblaze asymetrické a to v obou případech ve třech možných polohách předozadní osy, tj. za pilotem (nejčastěji), nad pilotem (málokdy), nebo před pilotem (téměř nikdy), tedy přesně naopak, nežli by nám to vyhovovalo, ale vo tom to je!

Symetrické dofouknutí – toto je ideální varianta a reakce pilota se trénuje již v základním kurzu a v extrémních polohách se docvičuje při krizovkách. Pokud se padák po pilotově kyvu symetricky dofoukne výrazně před pilotem – je to sice nepravděpodobný, ale nejlepší možný scénář - nesmí se brzdit, padák se nechá prostě letět. Pokud se padák náhodou dofoukne symetricky přímo nad hlavou, je to pohodička - rovněž nebrzdím, předstřel není nijak dramatický a padák se přece musí nechat rozletět. Pokud se však padák symetricky dofoukne ještě hluboko za Vašimi zády, je třeba jej v první fázi jeho nadechnutí razantně nad hlavou přibrzdit a přibrždění včas vypustit, aby nedošlo k opakování nebo dokonce prohloubení předozadního kyvu.

Ale pak tu máme ono nešťastné asymetrické dofouknutí křídla – a jsme u jádra pudla. Prudké asymetrické naplnění padáku zmuchlaného zejména hluboko za Vašimi zády, Vás zcela jistě vyhodí z boční osy a toto je dle mého názoru nechtěné početí následného „AMOKu“. Padák prudce vyrazí šikmo a hluboko před Vás, přičemž některé šňůry jsou napnuté a ostatní více či méně prověšené. K tomu připočtěte časté protočení pilota kolem svislé a někdy i horizontální osy, výraznou ztrátu orientace v prostoru a než si vůbec uvědomíte svou polohu vůči křídlu a zemi a než si šňůry stačíte zkontrolovat, vyhodnotit situaci a rozhodnout se, kterou stranu byste měli brzdit, již má váš mozek a s dalším zpožděním i ruce časovou prodlevu nejméně jedné další figury, všechno je už jinak a vaše tělo je již dávno dynamicky vrženo do zcela jiného časoprostoru. Dle mých zkušeností vygeneruje křídlo v AMOKu rychlou sérii nedefinovatelných dynamických pseudofigur, přičemž odhaduji, že za nějakých 10 vteřin jich stačíte vystřihnout minimálně 5 až 7. Chybným rozhodnutím při stažení špatné řidičky, špatným načasováním stažení správné řidičky nebo malou či naopak příliš velkou intenzitou stažení některé řidičky ve snaze stabilizovat padák nad hlavou, můžete být katapultování do plachty, čehož se obávám asi nejvíce. Nebo si „jen“ prolétnete šňůrami, kdy zůstanete zavlečení třeba jen jednou nohou, nebo se Vám některá šńůrka zachytí za kliku záložáku a i když záložák neaktivuje, následuje téměř nekontrolovatelný kolotoč, v němž jsou síly tak značné, že nohu ze šňůr zaručené nevyvléknete. AMOK ještě navíc může vygenerovat kombinace různých dalších nepříjemností, kdy padák přestává být definitivně řiditelným - jako např. zatwistování šňůr při předchozím hlubším stažení jedné z řidiček, nebo zavlečení podstatné části vrchlíku do šňůr (kravata)… (video ZDE). Pokud se vám twist nepodaří v dostatečné výšce rozmotat, pak si hlavně nehoďte záložák do vrchlíku a doufejte ve svou šťastnou hvězdu při kontaktu se zemí (video ZDE).

Pokud se již rozhodnete hodit záložku, neusněte na šńůrách, když záložka nad Vámi konečně vykvete a že jí to někdy docela trvá se můžete podívat (video ZDE). Věnujte se bezodkladně „zrušení“ křídla, neboť 2 hádající se hadry nad Vámi o souhrnné ploše cca 60 m2, ale ve vzájemné pozici do „V“, nezajistí poloviční opadání oproti samostatným 30 m2 záložního padáku. Mnohdy je tomu přesně naopak a Váš dopad na záda na nerovnou, tvrdou zem rychlostí 5-7 m/s by určitě nebyl tak pohodový a bez následků, jako při nácviku nad jezerem (video ZDE).

Výstižný a přehledný článek o použití záložního padáku od D. Carbola najdete ZDE.

Opadání či v tomto případě spíše nekontrolovatelné ztrácení výšky při AMOKu není dle mých zkušeností nikterak dramatické – odhaduji to tak na 5 až 7 m za vteřinu. Křídlo se však dramaticky neustále zmítá do všech stran, co chvíli prudce vyplouvá nahoru a do strany a následně Vám zase mizí ze zorného pole a propadá se kamsi za Vás a na jeho střídavě povolených a střídavě přepjatých šňůrách se zmítáte a protáčíte v sedačce i vy a foťák, přivázaný na přiměřeně dlouhé pojistné šňůrce a položený původně jen na přístrojovém pultíku,Vám otlouká ze všech stran Vaši zánovní přilbu a shazuje sluneční brýle z očí, pokud se Vám zlomyslně několikrát neomotá kolem šlapky na speedu, jako mě nad Ajdovščinou loni v létě. Pak jsem tak dlouho zvažoval (v oné silné údolce, do které jsem se v důsledku AMOKu a po záchranném fullstallu propadl a začal jsem zlehka couvat), zda mám speed razantně sešlápnout a svůj Canon tak rituálně obětovat… Naštěstí jsem váhal dostatečně dlouho, neboť jsem neustále na GPS vyhodnocoval, zda ona dvoukilometrová rychlost je skutečně ještě couváním, nebo zda už konečně letím vpřed, až se můj stín na zemi začal pomaličku posouvat přes nebezpečně se blížící dálnici a foťák i já jsme nakonec víceméně bez úhony přistáli - čerstvý kravinec jsem měl jen na podrážkách, kdežto on na celém těle.

Bohudík se mi zatím nestalo, že by padák v AMOKu následně přešel do zcela nekontrolovatelné rotace z důvodu např. kravaty či zatwistování šňůr při hlubším stažení jedné z řidiček. Jak takovýto twist zacvičí s křídlem a že i z této situace se dá vybruslit pokud je výška, můžete na videu z krizovek shlédnout zde (video ZDE).

Jakže to pravil klasik, že zážitek nemusí být nutně pozitivní, hlavně když je intenzivní? Již tak dostatečně intenzivní zážitek ještě můžete výrazně zesílit, pokud jste zvyklí mít volnější nožní popruhy a při AMOKu v některém z kratičkých stavů beztíže se Vám nešťastně jeden z nožních popruhů (podle toho, zda je pilot mužského pohlaví levák či pravák) nastaví do polohy přímo na střed rozkroku. Při prosednutí, které tak nutně potřebujete a které zákonitě následuje, byť by nemuselo být tak prudké, máte o jedno z posledních vyvrcholení vystaráno.

Takže AMOK a co včil? Výška, výška, výška – pokud se jí nedostává, použijte neodkladně záložák – je to víceméně jistota, byť těžko řiditelná a o ideálním místě dopadu můžete jen snít. Na druhou stranu, kotník či dlouhé kosti se hojí přeci jen lépe nežli páteř. Pokud je výšky relativně dost, přičemž míru oné relativity nechávám na Vašem uvážení, přicházejí do úvahy v zásadě dvě možnosti:

1. Pasivně sebou necháte zmítat a čekáte, že se to nějak samo spraví. Pokud máte štěstí a padák se řízením osudu po pár vteřinách nebo taky po nekonečném intervalu několika desítek vteřin stále ještě v dostatečné výšce nad zemí, byť po propadu třeba i několika stovek metrů, sám zregeneruje přes nějakou ustálenou figuru – nejčastěji přejde do prudké spirály, kterou už rozchodíte - v tomto případě jste založením fatalista. A pokud nemáte štěstí, jdete v kyvech až na zem – v tomto případě jste založením sebevrah.

2 Osobně dávám přednost aktivnímu přístupu. Podle mého názoru je nejrychlejším a nejspolehlivějším řešením, jak vyvést padák z neřiditelného AMOKu, standardně provedený fullstall.

Při správně provedeném fullstallu se křídlo relativně velmi brzy, dle mého odhadu tak během 5 vteřin, stabilizuje v poloze, ve které jej tak toužebně chceme mít, t.j. kolmo nad hlavou, přičemž všechny šnůry jsou zároveň napnuté. A pak už nezbývá než jej úspěšně vypustit. Takovýmto fullstallem zároveň minimalizujeme a ihned eliminujeme riziko, že chybným stažením domněle správné řidičky AMOK prohloubíme. Při AMOKu je typické, že prudké a v podstatě nepředvídatelné zmítání padáku s Vámi neustále pohazuje ze strany na stranu a šnůry nejsou delší dobu symetricky napnuté, aby Vás uvedly do nějaké povědomé figury a pokud se na chvilku prudce napnou, pak jen proto, aby Vás katapultovaly do další „pseudofigury“. Právě takto střídavě povolené šňůry jsou dle mého názoru zcela charakteristickým rysem AMOKu.

kteří v zásadě létají na G (ne, není to zkratka Gambrinusu ani mýty opředený bájný bod „G“), to je ona téměř všudypřítomná gravitace, která je základní premisou paraglidingu. Akropiloti naproti tomu při svých dechberoucích kouscích létají převážně na sílu, která ale nemá ani vlastní zkratku, ale je pouhou odvozeninou (podtřídou) univerzální síly „F“ a říká se jí odstředivá síla „Fo“. Tuto odstředivou sílu si sami vygenerují uvedením svých akrospeciálů do nejroztodivnějších dynamických figur, které mají převážně 100% pod kontrolou a ve kterých mají téměř bez výjimky šňůry více nežli napjaté. Avšak v případě sebemenší chyby je jim ona odstředivá síla na pikaču a naše drahá gravitace je může urychleně rovněž nasměrovat do hájemství AMOKu. Přechod z jedné figury do druhé realizují akropiloti vždy na napnutých šňůrách, kdežto v AMOKu se přechod z jednoho kotrmelce do následného výkrutu s vrutem děje na šňůrách napnutých, které se ve chvíli Vašeho katapultu promění na šňůry povolené a proto je každá následující pseudoakrofigura nepředvídatelná a tudíž neřiditelná. Neznám žádnou klasickou akrofiguru, která se provádí na prověšených šňůrách, pokud se mýlím, poučte mne. Z toho plyne, že AMOK je pouze pseudoakrobatická sestava, neboť je v mnoha fázích letu (pádu) realizován na povolených šňůrách – to je základ jeho problému, proto je tak těžké jej nějak standardně usměrnit či vyjít z něho standardním způsobem.

Zatímco zkušený akropilot při zdařilé sestavě připomíná elegantního artistu, létajícího vysoko pod šapitó v cirku na vysuté hrazdě, tak jsem si při AMOKu vždy připadal zoufale neobratný a zažíval jsem pocity opilce, který se marně snaží získat ztracenou rovnováhu pří klopýtání za noci v hlubokém oraništi a přitom jsem toužebně hledal nějaký záchytný bod, od kterého bych se odrazil ke standardní figuře. Akropilot sní o tom, že jím vystřižený Infinity Tumbling nikdy neskončí, kdežto paraglajdový pilot-fatalista, zmítající se v neřiditelném Infinity AMOKu, si toužebně přeje, aby to už konečně skončilo. Oba nakonec skončí na zemi, jen akropilot na tom bývá obvykle poněkud lépe.

Takže prozatím Vám přeji, za každých okolností a vždy, jen nádherně napjaté šňůry...