Včera jsme někteří sice byli
v určenou dobu na sjezdovce v Mrákotíně, ale nějak jsme se míjeli a nepotkali se. Prostě
móóóc velkej kopec. J
A dnes, v pondělí 27.12.10,
jsem nesehnal žádného
pořádného závisláka na
lítání. Asi už vymřeli! Účast ani né
moc nadšeně na 12.
hodinu na Pěčíně přislíbil jen FrantišekL a
Želetaváci mi dali košem s tím, že možná
polítají později u nich. Smrčkovi jsem říkal, že
odpoledne se to má kazit, ale
nedal si říct.
Na přípravy nám sluníčko
ještě svítilo (jako celé dopoledne) a na můj první start ještě ani nefoukalo (jako celé dopoledne). No jo, ale kdo to má po takovém
několikadenním ulejvání se a dlabání napečených cukrovinek uběhnout? Nepovedlo se.
Při druhém
startu jsem využil zesilujícího se větru, ale to mne nenapadlo, že to už tak bude nafurt. L
František se ještě připravoval
a tak jsem se zaletěl podívat na Hříšici.
František měl nějaké
problémy a tak jsem se na Dačice zatím vydal sám. Sluníčko nikde a ještě začal prolétavat sníh.
Termika a vítr se mnou občas
cvičily a tak jsem si zaletěl výš, na focení Dačic to bude i lepší.
Ovšem v jednom kilometru
n.m. jsem zjistil, že to nejenom neletí dopředu, ale že už začínám i couvat.
Oblet Dačic jsem tedy vzdal, trochu zklesal
a udělal alespoň pár snímků z východní strany.
Pak jsem se vrátil za Františkem,
ale ten už balil a udělal mi alespoň fotku na mobil. Pěkná.
Vítr nepřestával a na létání s krosnou to už
nebylo nejvhodnější, takže jsme alespoň trochu pokecali.
Ještě rozlučka s Pěčínskými
vodníky (taky byli zmrzlí) a hurá domů.
A právě tuhle frontičku jsme chytli, jinak celý den nic nebylo!