Kanáry 2010 - 5.
díl
Dnes
je neděle - poslední den
našeho výletu. Při pohledu z okna
zjišťuju, že nebe je šedé. Atlantik se do něj
vpíjí, že člověk pomalu
nepozná, kde jedno končí a druhé
začíná. Mikuláš
nás tady nenajde a tak si
musíme nadělit něco sami. Vyjíždíme na
severní stranu ostrova do Loroparku.
Jede
nás sedm, druhá
skupinka volí jiný program. Byli už v Jungle
parku a tak vyráží za svým
dobrodružstvím. Hned po pár
zatáčkách se před námi
otevírá modré nebe. Tady se
počasí mění s každou zátokou.
Všudypřítomná duha nám
ukazuje cestu.
Přijíždíme
k cíli naší
výpravy. Je horko. Sice fouká tak, že se před
námi palmy klaní až k zemi, ale
vítr je teplý, neosvěží. Hned
navštěvujeme občerstvovací stánek.
Vyrážíme na průzkum parku. Občas je problém rozpoznat, kdo je tu na návštěvě a kdo je exponátem.
Pavilon tučňáků je moc pěkný, je vidět nad i pod vodu.
Procházíme
kolem
velikého válce, kde se honí hejno ryb.
Připomíná mi to film „Hledá
se Nemo“,
když sardinky tvoří se svých těl různé
obrazce.
Míjíme další akvárium se zajímavými rybami. Mezi ně se shora potápějí tučňáci.
Opouštíme areál, abychom mohli sledovat show kosatek.
Pak na nás už čekají lachtani.
S jedním to seklo, ale dávají ho zase dohromady.
Delfíní
show je taky
bombastická. Člověku vrtá hlavou, jak
cvičitelé delfínům vysvětlí, co po
nich
chtějí. Fakt nevím, co víc napsat, aby
to neznělo, že přeháním. To je potřeba
vidět na vlastní oči.
Vycházíme ven a lehce mrkneme na infotabuli kudy kam. Pořád je na co koukat.
Procházíme velkou ptačí klecí, papoušky máme na dosah ruky.
Míjíme
kouzelné orchideje
(mimochodem těch mám taky plno fotek J)
a protože jsme drsňáci, jdeme
omrknout i žraločí akvárium.
Naposled si necháváme papouščí show.
Jsou
čtyři hoďky a tak
máme ještě spoustu času.
Vyrážíme se podívat na
Dračí strom. Nikdo přesně neví,
kolik je tomuhle staříkovi let a v průvodci mají
trochu Cimrmanovský rozpal. Prý
mu je něco mezi 500 a 3.000 lety. Hlídá ho
čarodějnická kočka, to nepíšou v
průvodci, to vidíme.
Hned
vedle je motýlí
park. Tak tomu se nedá odolat. Motýli
nám sedají na prsty. Létají
okolo hlavy a
všude to šumí
motýlími křidélky. Je to jako v
pohádce.
Uprostřed sedí vycpaný leguán. Při bližším ohledání zjišťujeme, že vycpaný není.
Pokračujeme pořád dál na západ. Míjíme banánovníkové plantáže
a
míříme na
nejzápadnější část ostrova.
Cesta je
zakázána – POVOLENO NA
VLASTNÍ
NEBEZPEČÍ!
Jedeme podél prudkého srázu. Na
silnici
leží popadané kameny, ale je tu
kouzelný výhled. Přijíždíme
k
majáku. Hodně fouká, jsou vysoké vlny
a
sluníčko
už se připravuje na svou každovečerní koupel.
Krása.
Je
pozdě, musíme jet
zpátky do hotelu. A zítra? Zítra
popelášíme domů.
Nabíráme co
nejvíc tepla do
kapes a sedáme do auta. Během tohoto týdne jsme
dost
viděli, ale je tu ještě
spousta věcí, které je potřeba prozkoumat, vidět
a zkusit
na vlastní kůži. Vždyť
kdo by se nechtěl podívat do míst, kde hluboko v
oceánu možná leží
bájná
Atlantida.
