Kanáry 2010 - 3.
díl
Ve čtvrtek ráno vstáváme za pokřikování kanárů, tak
přeci tady jsou. Až do dneška jsem žádného ani nezahlídla.
U snídaně se scházíme
celkem brzy. Kozleek má kruhy pod očima z nevyspání. Prý měl zlý sny. Včera
večer je důchodci mezi sebe nepustili, prý aby jim nekazili věkový průměr a tak
taky vyrazili do města. Kozleeka odchytla nějaká místní kněžka lásky. Prý jeho
život měla za sebou minimálně dvakrát a nabízela mu ukázat sedmý div světa. A
jen za 20,-E. Chudák, ještě v noci se budil hrůzou, že ho navštíví.
Jedeme se podívat na start
poblíž hory Teide. Ale popadalo tam kamení a tak je cesta přehrazena kužely a
zákazem vstupu. Zákaz nezákaz, proudy lidí se hrnou na obhlídku sopky a tak
jdeme taky.
Jsou
tu hromady sopečné lávy, která vypadá jako zkamenělé rozbouřené moře. Nebo
možná pole, kterým projel obří pluh.
Jde nás deset, protože Honza s Ďáďou si udělali
vlastní výpravu na vrcholky skal. Taky to bylo zakázaný, tak coby ne. ;o)))
Je tu krásně, mraky jsou dole pod náma a člověk má
dojem, že vlastně žádný dole není. Na tomhle výletu je pěkný, že jeden začne
dělat nějakou blbost a všichni do toho jdou hned taky. Tak třeba Honza Škrabka
vylezl na strom a za chvíli tam visela celá výprava – bomba, ne?
Jedeme na start, kde jsme startovali už včera.
Projedeme nízkou dekou a dál už sluníčko není vidět. Jenže tady to chodí i pod
dekou.
Já, Jenda, Míša a Zuzka
vezeme auta dolů na přistávačku. Než sjedeme dolů, přistává Vojta a za ním
všichni ostatní. Jen Ďáďa přistál na pláži a Petr Bílek znovu na start. Nějaký
český padáčkář si kousek od skal přetáhl Orbita a držel ho tak dlouho, až s
sebou plácnul o Tenerife. A tak se Petr vrátil zpátky na start, aby to řekl
jeho kamarádům. Je tu hodně pilotů z Čech a tenhle byl jedním z nich. Prý
poslední let před odletem – smůla. Honza to měl life, ještě na něj křičel, ať
to nedusí, ale nebylo to nic platný. Tak nahlásil jeho pozici do vysílačky, aby
ostatní věděli, kde ho hledat. Později
se dozvídáme, že má otřes mozku a na 3x zlomenou ruku.
Sbíráme se do aut a dačická banda odjíždí zajezdit si
na motokárách. Bohužel jsem si zapomněla foťák u Škrabků v autě a tak nemám čím
fotit. Závod vyhrál Petr Lacina před Míšou, Jendou a Kozleekem. Ale myslím, že
jim je docela fuk, kdo jak jel. Jsou vysmátí ještě u večeře. A ta dneska měla
nádech slavnostnosti. Každý pokoj dostal lahev šampusu a k jídlu hrála
španělská hudba.
