Kanáry 2010 - 2. díl
Trochu mě znervozňje fakt, že je to tu samá opuncie, kaktus nebo něco jiného píchavého.
Nejdřív si prohlížíme
přistávačku a potom jedeme na start. Tam už je několik pilotů připravených na
start a dalších 20 poletuje vzduchem.
Zjišťuju,
co nemám – mikinu. Hmmm, škoda, je tu docela chladno (960 m n.m.). A taky
rukavice nevidím, tak to je fakt blbý. Opuncie dost píchají. Mikču mi půjčuje
Míša. Rukavice nacházím v batohu. Zato Honzovy rukávky zůstaly v hotelu. Mršky!
A tak Míša půjčuje sklerotickým rodičům zapomenuté kousky ze svého šatníku.
Míše se to ve vzduchu
nějak cufá a tak taky po hoďce přistávají. Kozleek to po 2 hoďkách pokládá
někde v kopcích a dostopuje se do hotelu. Petr s Jendou letí nad aquaparky a
hotely. Petr se vrací a přistává na přistávačce. Jenda složí mazla kousek od našeho
hotelu. Jde domů pěšky a než se vrátíme, zahajují spolu s Kozleekem večírek.
Jedeme
s Honzou a Vojtou pro auta. Cestou dolů mi přichází SMSka od Vlastíka: “...je
tu sněhová kalamita...“ Spokojeně se vrtím v sedačce auta a po zádech mi stéká
čůrek potu. Krása.
Jedeme do hotelu a pak pěšky na pláž. Co by ne,
je první prosinec a slunce nám na kůži maluje svůj červený podpis.
Pláž
je černá – černý
písek, černé lesklé kameny. Vzdáleně to
připomíná obývák nějakého snoba.
Kluci
se zkouší poprat s vlnou, honí se a koulují
černým pískem.
Po večeři jdeme na
procházku - na vínečko. Skoro všichni. Jen Jenda, Kozleek, Míša a Petr
zůstávají v hotelu, prý půjdou s důchodcema na Bingo. Je příjemně, jen sem tam
nám nějaká vánoční výzdoba připomene, že za 3 týdny je Štědrý den.
