V sobotu 27.11.10 mi před jedenáctou zavolal
Milan, že po poledni je sraz Na Františku, že přijede spousta motorářů a jestli
se taky nechci zúčastnit. No a navíc když mi řekl, že Panťa si pořídil nové křidélko a
že ho chce co nejdříve vyzkoušet, a že je na to celý nadržený, nemohl jsem pozvání
odmítnout. Přeci víme, že když chlap je nadržený, musí se s tím co nejdříve
něco udělat. J
Venku trochu více pofukovalo od SZ, teplota byla
kolem nuly, ale sluníčko pěkně svítilo a začínaly naskakovat kumulky.
Má
hlavní letová dispečerka mi udělila povolení
s tím,
že prvně se musím postarat o domácí práce -
úklid celé chalupy. Na to my chlapy jsme zvyklí,
to nás nemůže
rozházet! Pak honem vše sbalit, opustit manželku a oželet
oběd, a rychle Na František.
Tentokrát se jízda autem a dopravní předpisy mezi
sebou moc neshodly, zvyšoval jsem
si i průměrnou spotřebu, a místy to i klouzalo, ale když
musíš, tak musíš!
Krásné kumulky se dělaly i u Hříšice, škoda že to
tak nebylo i o doletné. L
Už po cestě jsem si uvědomil, že jsem doma zapomněl
nářadí a kuklu. Nějaké nářadí snad bude mít Milan a bez kukly to holt budu muset vydržet!
Světe div se, ale Milanové tam tentokrát byli zavčas, možná i dříve. Panťa už trénoval s novým érem a Milan proháněl krosnu.
Kde jsou další? Všichni se prý omluvili, přijede jen František L. a přiletí Petr. Tak se i stalo.
František si poskládal krosnu a pak ji zase začal rozebírat, protože si doma zapomněl vrtuli.
Panťa
si poprvé vyzkoušel nové éro i
s krosnou (no nevím nevím, jestli koupil dobře).
Asi po deseti minutách přistál, a že balí a musí někam jet. L
Takže na létání jsme už zbili jen tři. Krosnu jsem
si taky poskládal, nářadí na vrtuli mi Milan půjčil, ale ještě mi musel dát provázek
k foťáku, protože já si ho tam po doletné nevrátil. Baterie do vyhřívaných
rukavic taky zůstaly doma, ale když už nemám ani tu kuklu, tak tohle je jen maličkost.
J
Zatím se za mnou do vzduchu nikomu nechtělo a tak jsem se zaletěl podívat na nasluněnou část u Želetavy.
Při návratu jsem potkal stádo srnek a konečně už i Petra.
Milan stále ještě nestartoval a tak jsem letěl dál.
Chtěl jsem si vyfotit i krávy, ale byli to býci a tak jsem se modlil, aby mi zrovna nevypověděla krosna. Nebylo by to veselé!
Pak jsem kousek letěl za Petrem.
Jenže nejspíš už letí domů a tak jsem to otočil a zaletěl si pod pěkný mráček.
Ano, byla tam termika! Začal jsem to točit a pěkně se zvedat.
Dotočil jsem si základnu a musel letět bokem, aby mne to nenasálo.
Byl
jsem už pěkně zmrzlý, a jak jsem neměl kuklu,
rozhýbával jsem i celý obličej. Dole byly -2
stupně a nahoře podle grafu bylo asi -7stupňů a ještě ten
větříček ....
Zaletěl jsem si i nad nějakou neznámou obec. Co ty na to, Františku, nebyl jsi doma? J
Poletuji si po okolí, ale nikde nikdo nelítá. Kde jsou?
Na Františku taky nikdo!
Po
50 minutách přistávám a za chvíli mi
kolegové
volají, že se domluvili a zaletěli si na kafe na nějakou
benzínku, a že jsem měl
letět s nima. Jak jsem opustil Petra, tak to neletěl domů, ale
prý mne vedl
tam. Ale po pravdě – to je tedy nápad!
V takový krásný den být někde
zalezlý
a přitom jsme v autech v termoskách měli i teplé
nápoje. J
Vše jsem si sbalil, a jelikož stále nikdo nikde nebyl,
vydal jsem se k domovu.
