Když musíš, tak musíš

Jednou se mi stalo, že přišel asi poryv, protože jsem v jednu chvíli měl padák v klidu nad hlavou a ve vteřině jsem vysel 2m nad zemí a pomalu couval po protočení ve šňůrách, pak mě padák jemně položil na zem, aby mě mohl následovně zvednout a opět mě odložit na zem, tentokrát v rytmu bigbeatu a láskyplně mě potahal po místní pastvině v různých polohách mého těla vůči matičce zemi (checht). Když jsem se posbíral, ometl jsem pár kil země z oblečení, vyplival kupku otavy a zjistil, že mě nic nebolí, blahořečil jsem všem, kteří mi kdy připomínali, že pokaždé, jak se připnu do padáku, mám mít přilbu.

Pak přijel kamarád Petr z práce a protože sme byli s Mirem už dost doslova a do písmene utahaný, začali sme se chystat k prvnímu pokusu ručního vlekání. Petr měl sebou svoji malou dcerku Klárku a když jí říkal, že si bude pouštět strejdu místo dráčka, koukala poněkud nedůvěřivě, ale naše odhodlání jí zlomilo a uvěřila. Na první pokus jsem zvolil lezecké 30m lano a protože jsem si tu blbost vymyslel, tak sem šel udělat pokusného králíka. Připnul sem se na lano, klukům vysvětlil, že při křížáku popoběhnu za padákem, tak ať mě povolí a šel na to. Start probíhal naprosto v klidu až do doby, kdy jsem se pokusil potahat za áčka J. Jakmile se padák dostal nade mě, kluci přitáhli a já se bleskurychle otočil do směru „letu“ a začal sem klidně stoupat. Opravdu to byl klidňoučký vlek bez jakéhokoliv cukání, kluci stáli dole a ani nemuseli nikam chodit a já stoupal. Když jsem padák odbrzdil, lehce jsem začal klouzat dopředu, ale jakmile sem přibrzdil, začal sem zas stoupat. Na šňůře to byla prostě idylka a kochačka. Takto jsem absolvoval 2 vyhlídkové lety ve stálé letové hladině cca 20m nad zemí a po tom jsem přesvědčil Míru ať jde taky, že je to bomba.

Míra zkusil jeden let na 30m laně, ale protože se poučil z mých chyb, startoval na berana. My ho podrželi při startu a dojem byl dokonalý. Mezitím přijel Láďa a tak jsem připravil cca 120m lana a zkusili sme vlek na delším laně. Bohužel vítr začal podle předpovědi opravdu slábnou a tak Míra, který šel na dlouhé lano jako první, nedostal tolik výšky, kolik jsem si představoval, ,protože už jsme museli lehce popobíhat, aby stoupal. Pak sem dokonce přesvědčil Laďu, aby se zapnul do mé výbavy a šel si to taky ozkoušet. Byl dost překvapený, jak klidný byl start i vlek, i když dost foukalo. Poté vítr během 30min zeslábl natolik, že jsme vlekání nechali. Míra začal balit a jel domů, já a Láďa jsme si ještě trošku pohráli s padáčkem a nakonec jsem ho pujčil i Petrovi, aby si ozkoušel, jaké to je. Dokonce se i proletěl (když měl padák nad hlavou, tak jsem ho popostrčil a najednou byl na světě nový pilot - viz poslední fotka). Poté už začalo zapadat slunce, vítr zeslábl a byl tedy čas vyrazit k domovu.

Podle mě to byla vydařená srandaakce, kde jsme si ozkoušeli blbnutí s padákem při ostřejším větru a super bylo, že jsme zjistili, že za větru 7m/s stačí 2 lidi, aby bez problému udrželi pilota na padáku a ten se jim může vznášet nad hlavama, dokud ho to baví. Jsem rád, že se našli aspoň 2 lidičky, kteří měli čas a chuť ozkoušet zas něco malinko jiného a že se nepotvrdily pesimistické předpovědi Vlasty a Macka, že se vlekaři nadřou a nic z toho (smile). Omlouvám se za horší kvalitu fotografií – Danda fotila na mobil, za což jí i všem, kdo se zúčastnili nebo poskytli prostředky, moc děkuji.

 

Jo a abych nezapomněl - Pěkné to bylo!

Kozleek
http://www.pgv.cz/