Na dušičkový víkend na konci října jsme měli vyrazit na severní Moravu. Ve čtvrtek 28.10.10 byl svátek a na pátek jsem měl dovolenou, takže jsem si naplánoval, že bych alespoň kus cesty mohl vzít letecky. Ovšem ve čtvrtek se dost zatáhlo a tak jsem to prozatím vzdal.
Zato když mi zavolal Milan, že bychom si mohli ve více lidech zakrosnit, nechal jsem se ukecat. Že je sraz na Františku ve 13 hodin jsem už nebral tak vážně, vždyť to známe. Dorazil jsem ve tři čtvrtě na dvě a byl jsem tam první! Pak přijel Milan a doletěli Pavel a Marek Kovář z Okříšek.

 

Trochu později přijel František a za dýl Panťa. Ten ovšem bez krosny, prý je nemocná. No a Zbyněk že teprve obědvá, že dorazí o dost později. Bylo vidět, že moje vlaječka a Milanův rukáv jsou zkalibrované, ukazovaly směr větru naprosto stejně. J

A tak jsme šli do toho! Na čem se domluvili a kam že poletíme jsem nevěděl, jen jsem řekl, že je to na nich, ať mi něco pěkného ukážou, oni jsou tam domácí, a že se budu držet Františka jako vedoucího zájezdu.

Než mne František doletěl, držel jsem se jiných, pak jsem ho už nepustil.





Konečně alespoň občas vykouklo sluníčko, na focení je to mnohem lepší.

Ovšem u Dlouhé Brtnice jako když do nich střelí, každý letěl jinam. František dolů, Pavel nahoru a bokem, Milan zpátky a Marek se úplně trhnul a letěl jinam. Pak se mi naštěstí Fratišek vyzvedal a letěli jsme přes les dál.

Doletěli jsme ke Stonařovu a vzpomněl jsem si, že to plánovali jako otočný bod.

Ano, otočný bod to byl, ale pro koho a kam dál? Marek nikde. Milan si to zkrátil, otočňáku se vyhnul, nabíral výšku a mizel mi v dáli. Pavel to bral tak napůl mezi Milanem a Františkem, který už byl vysoko a letěl zpátky nad velkým lesem.

Najdete ho na té první fotce? Já se ho chtěl držet, ale s mou výškou jsem nad les nechtěl a musel okolo. Letím za ním, jenže pak to otočil a letěl zase k nám. Až později jsem zjistil, že si tam chtěl nafotit nějaký zámeček, že při cestě tam jsme ho minuli. L

Vypadalo to, že tedy letíme trojúhelníček. Jenže pak se František zase utrhnul a letěl bokem. Říkám si, však se zase vrátí, a letěl jsem dál za Pavlem, který mi asi jako jediný nedělal takové problémy. J

Trochu jsem se zdržel focením krásně zbarvených stromů.

Po odfocení se rozhlížím a viděl jsem v dáli jen Pavla a konečně i Marka, jenže ti se neměli vracet do Želetavy a už si letěli domů. Ovšem kde je Milan a František?

Rozhlížím se, ale nikde nikdo! Už ani Pavel s Markem. A kudy domů? Kde je Želetava? Bylo to, jako když nechají malé dítě v hlubokém lese!!! A proti sluníčku, kudy jsem se asi měl vracet, nebylo vidět pořádně na zem! Navíc jsem letěl proti větru a tak to ani neubíhalo.

Zato sluníčko přes mraky dělalo pěkné světelné efekty.




Nakonec i za pomoci GPS jsem Želetavu přeci jen našel.

Při návratu na start vidím, že je tam jen jeden padáček, později zjišťuju, že je to  Zbyněk, který asi doobědval a teprve se připravuje na start. Než odstartoval, tak mne seznámil se situací, jak se dozvěděl z telefonu. Na letiště do Oříšek letěli všichni a přistáli tam, jen já ne! Milan od otočňáku přímo, protože tam na něho čekal Panťa, že na třetí rameno mu to půjčí. Marek se na chvíli letěl podívat na větrné elektrárny a František se zaletěl podívat taky na něco zvláštního, co věděl jen on. Když si tam všichni přistáli, tak já je prostě ve vzduchu ani na zemi nenašel.

Zbyněk jim po startu letěl naproti a netrvalo dlouho, a vrátili se. Milan Panťovým autem, František letecky a Zbyněk si ještě užíval poletováním po okolí.

A ptáte se, kde je Panťa? Chybí vám? Nám chyběl taky. Měl nějaké nouzové přistání, prý mu zhasnul motor, a při dalším startu prý rozbil vrtuli, takže Milan se pro ně s velkou radostí vracel. No alespoň ta Panťova nemocná krosna nebude smutná, když budou narodit obě dvě. J

Pěkné to bylo!

Můj let je ZDE a jak to dopadlo s výletem na severní Moravu, napíšu příště.

Vlasta
http://www.pgv.cz/