Část partičky se rozhodla pro start na PASSO SELLA
(2.244 m n. m.) a vyzvedat se kolem kolmé stěny GRUPPO DEL SELLA (3.152 m n. m.).
Byli to Honza, Bery a Zbyněk. Já s Mírou jsme vyjeli jako normálně lanovkou
na COL RODELLA (2.485 m n. m.). Bylo vidět, že zachytávání v termice je o něco
horší, než předešlý den, a tak jsme vyčkávali. A kdo si počká, ten se dočká! J
Postrádáte
zbytek partičky? Tak ti se vydali na výlet
a naplánovali si výjezd lanovkou na SASS PORDOI (2.950 m
n.m.). Byla mezi nima i
Jana, které se s námi nechtělo jít
létat, a Macík, který si prý nechce zkazit
nádherné dojmy z předešlého dne. Tomu
jsem sice nerozumněl, ale bylo to na
nich.
Nevím, jak se jim povedlo Zdenču dostat do takové lanovky. Že by na to stačil jen Macíkův šarm?
Tady jsou fotky od Zdenči a od Jany. Díky za ně!
Čekali tam na nás a ve vysílačce nás povzbuzovali. První partička odstartovala před námi, my ještě čekali.
Pěkně se vyzvedávali a tak jsme se nechtěli nechat zahanbit. Šli jsme do toho taky!
Chvíli po startu jsem se zvedal a chtěl to
nahlásit vrcholovému družstvu, jenže když jsem měl puštěnou řidičku a mačkal
vysílačku, upadla mi pravá strana křidélka. Vybral jsem to a zase se zvedal.
Pak vidím nějakého ptáčka, který letí kolem mne dolů, ale byla to něčí rukavice.
Politoval jsem majitele, jak asi bude mrznout.
Když jsem se vyzvedal, chtěl jsem přeskočit dál k Lokomotivě
(GRUPPO DEL SELLA), ale opět mi praskla šňůra od speedu. Bestie! Buďto to neumím a
nebo je to sedačkou. L Ovšem v té chvíli se už někteří z první
partičky předváděli Macíkovi.
Sice speed používám málo a když, tak většinou jen
napůl, ale teď mi to chybělo. Ovšem
chvíli na to se se mnou ještě rozloučila přilba a
opustila mne navždy. Vydržela to se mnou deset let a teď se se mnou ani
nerozloičila. Nevím,
jak je to možné, kdybych si ji vůbec nezapnul, spadla by
nejspíš dříve. Ani nevím, kam dopadla,
třeba ten pád z kilometru přežila. Prostě když se
daří, tak se daří. J
Tady je ta stěna, na které se zvedala první partička.
Dost jsem vyklesal a musel se zase pracně zvedat.
Zato na kopci měli bezva zábavu.
Jak se dívám, tak Macíkovi z ruky zobou nejen kavky! Že by zase stačil jen ten šarm?!! L
Tady bych to tipoval na Honzu. Takže Jana se toho svého dočkala.
Ale pozor! Někomu sice zobe z ruky, ale jiné má jako na dlani. Já to nejsem, viď Míro!
Prý tam přihlížejícím dělali pěkné divadlo, když jim kdejaký padáčkář mával a předváděl se.
Konečně jsem to vybojoval a letěl se taky ukázat vrcholové partičce.
Prý jsem je pak zdržoval od kafíčka, na které je pozval Macík.
Konečně jsem tu!
A letím dál přes Belvedér na Marmošku.
Bez helmy mi bylo trochu chladněji. Macík měl něco jiného v merku, než mne!
Dnes se nad vrchol Marmolády nedostaneme.
Letím zpět se opět ukázat nad Sass. Čekají tam prý jen na mne a pak jedou dolů.
Pěkně se nad nimi vyzvedávám až pod mraky.
Zpět nad startovačku.
Okolo Sasssolunga dál na jih.
Tam už spíš jen klesám, přeskakuji údolí a nad lesama letím zpět na přistávačku.
Zamávám Campitellu (1.460 m n. m.) a kempu, který se asi rozšiřuje.
Zatracený speed!!!
Na přistávačce se mi dostalo pěkného přivítání. Ještě čekáme na Zbyňka.
Je
tam někde až pod základnou. Abychom nemuseli čekat, navrhuju mu,
ať letí v našem směru návratu, že mu vše
sbalíme, naložíme a po cestě ho vyzvedneme, že pak
stačí jen poslat souřadnice. Nebudete tomu věřit, ale vůbec se
necukal a
nabídku využil. J
Taky jsme se rozloučili s Janou čekající na Honzu, který si ještě někde poletoval. Právě si kupovala něco dobrého na zub.
Při cestě domů jsme naložili Zbyňka, který se mezi tím seznámil s nějakým maďarským padáčkářem.
Ještě jsme si zastavili na poslední výletovou večeři a hurá domů!
Dle
GPS jsem ve skutečnosti nalétal přes 350 km a ve vzduchu
strávil téměř 10 hodin. Milé ukončení
termické
sezóny.
Nahlášené lety z toho dne jsou ZDE.
A video od Zdenči je ZDE.
Nahlášené lety z toho dne jsou ZDE.
A video od Zdenči je ZDE.
