Annecy 2010

Annecy 2010 – aneb jak jsem otestoval novej padáček a své nervy

Už na posledních záložkách padl nápad, že by nebylo špatné vyrazit na krizovky. Rumburak to měl už vymyšlené se SKYema a já měl jasno, že když na kurz, tak jedině se Zdenou Trčkou, protože mám s touto partičkou ty nejlepší zkušenosti a taky proto, že pro ně dělá krizovky v Annecy Tomáš Brauner, což je záruka sama o sobě. Slovo dalo slovo a domluvili sme se s Mírou Radou, že v září zakončíme sezónu tímto krásným zážitkem, vezmem sebou děvčata, kterým se jistě bude v okolí Le Lac Blue a Savojských Alp určitě líbit a sami se něčemu přiučíme. Škoda že týden před odjezdem Míra zavolal, že má problémy a v práci se taky vyskytl nečekaný zádrhel a že nemůže jet. Taky to vypadalo, že s náma pojede Václav, ale před odjezdem bylo ticho po pěšině, tak sme vyrazili v Boeingovým autě jen já, Boeing a Danda.

Vyjeli sme v pátek 17.9. po 18h a podle navigace sme se dostali na místo v sobotu před 6 ranní. Kemp jsme našli bez problémů, akorát byla brána ještě zavřená, tak jsme se dospali po cestě a ráno, když na místo dorazila partička z Beskyd, postavili jsme stany a celý den sme se aklimatizovali v pošmourném počasí a odpočívali po cestě. Prostředí je tam nádherné a když sme viděli předpověď počasí, optimismus nás neopouštěl, protože se od neděle mělo udělat pěkně a do středy to mělo vydržet.

Nedělní ráno nás uvítalo krásným počasím, vyjeli sme tedy na kopec. Zdena nám ukázal kde, co a jak a už sme byli ve vzduchu. Dostupy se postupně zvedaly až na 600 nad start, což bylo pěkné, ale veliké množství pilotů, kteří ustavičně testovali mou nervovou soustavu mi nedělalo dobře, tak jsem stále volil alternativní místa na zvedání. Neděli jsme tedy polítali na volno a k večeru se prolétla i Danda se Zdenou na tandemu (on to teda nebyl až tak moc tandem jako Boeingův padák – za což mu děkuji) a taky krásně polétali. Večer byl povedený hodokvas a příprava na zítřejší úvod do krizovek.

Pondělí ráno byl briefing, kdy nám Tom vysvětlil první figury, které budem dělat a všechno kolem nich. Jeho vedení kurzu ve mně vzbuzovalo neustálý pocit důvěry a proto jsem se kupodivu nikdy nebál, neboť jsem věděl, že on je profík a ví, co dělá, když nám říká za co máme jak tahat a tudíž se nám nemůže nic stát, to je snad jasný ne?

První den jsme se učili chytat předstřely pomocí rozhoupání padáku, frontstally a pak asymetrické zaklopení půlky i více padáku a jeho uvedení do rotace a zase zpětné vyvedení z rotace a následné řízení, aby sme pochopili, že to letí i na 1/3 padáku a že de fuckto při létání mohou nastat pouze 2 situace a že je umíme bez problému vyřešit. Prostě buď to předstřelí a nebo to přejde do rotace, ale oba tyto režimy už máme nachozený, tak o nic nejde ne (checht)?

Zvládli jsme 3 slety z kopce, kde jsme si postupně zkoušeli různé figury a Tom nás z nich vyváděl svým klidným hlasem a moudrými radami. Večer jsme vše probrali na videu a zhodnotili chyby, kterých jsme se dopouštěli. Já sem například zjistil, že do doby před kurzem jsem neuměl chytit dobře předstřel.

Druhý den krizovek jsme měli v plánu rychlé otočky v případě nutnosti (takové začátky negativek), spirálu a další opakování figur. Nácvik těch negativek mě kupodivu bavil a zkoušel sem jich co nejvíc, protože se můžou hodit na přeplněném kopci, kde si každý létá jak chce a vůbec nedodržuje pravidla (což bylo v Annecy na denním pořádku). Ani spirála a její výjezd do zatáčky (ne kyvem a následným předstřelem) nebyla tak strašná, jak jsem čekal.

Jediné úterý byl den, kdy jsme udělali pouze 2 slety a pak jsme si mohli asi hodinu volně polétat.

Večer opět zhodnocení videí i exkluzivní záběry z kamery, kterou měl Pepa na noze, když se mu podařilo po nezvládnuté negativce pěkně zatwistovat a posléze udělal i náročnou akrofiguru, jež se zove MacTwist, kteroužto Pepa povýšil do takové kategorie, že ani Tomáš nenašel odvahu něco podobného zkoušet.

Třetí den byly na pořadu dne fullstally, velice obávaná figura a taky točení na minimální rychlosti, což mě velice zajímalo. Je zvláštní, že když sem šel do vzduchu a věděl sem, že budu dělat fullstall, neměl sem strach.

Při prvním pokusu mě udivilo, co všechno si křídlo nechá líbit a jak moc musím stáhnout ruce pod prdel, aby se proudnice urvaly. Pak jsem se jen řídil tím, co nám Tomáš říkal a najednou sem zas bez problémů letěl dál. Žádný extra pocit pádu po zádech, ani super veliké tahy v řízení, které by mi vyrvaly řidičky nesymetricky nahoru. Tak znova a tentokrát to bylo s malým předstřelem, ale ten už umíme zvládnout, tak do třetice všeho dobrého. Opět v klidu a tak jsem po přistání kroutil hlavou, jak moc mám hodné křidélko a co všechno si nechá líbit a hlavně že už mám za sebou to „nejhorší“ a přesto to nebylo tak špatné.

Taky jsem si vyzkoušel točení na minimální rychlosti, abych zas ve vzduchu zjistil, že jsem doposud křídlo neřídil, a že když jsem točil, tak pouze ploché zatáčky. K tomu super rady od Toma a vysvětlení na každý náš sebestupidnější dotaz, kdy nás nutil zamyslet se nad problémem a zkusit najít řešení sami. Večer bylo domluvené překvapení v podobě Tomášovy kamarádky, francouzké dýdžejky, která přijela večer do kempu v opancéřovaném vojenském Hummeru s pořádnou audioaparaturou a pařilo se, popíjelo a klábosilo dlouho do noci.

Poslední den krizovek byly v plánu klapance na speedu a opakování figur, které si kdo zvolil, nebo u koho Tomáš viděl, že mu nejdou, tak ty mu naordinoval. Já si jedinej řekl o negativky, fullstally a točení na minimálce i s náznakem urvání proudnic na bržděné straně, které mě zajímá, jak dopadne v praxi (checht). Poté jsme už jen pobalili věci a připravili se na odjezd. Na pátek už byla předpověď horší, ale protože po celou dobu krizovek bylo nádherné počasí (došlo i na koupání v jezeře), tak nám to nevadilo. Danda si pobyt taky užila, protože neměla čas se ani chvilku nudit. Buď natáčela kamerou, svážela auta, nebo si s kamarádkou udělaly výlet do Annecy.

Boeing se ten večer neskutečně ožral a popřátelil se s polákama, který měli stan vedle a ti chudáci, když už nevěděli, jak se ho zbavit, začali nám v 1 ráno mlátit na stan a zoufale prosili, abych dal Boeinga spát. Ale milí přátelé, co si nadrobili, to si taky vyžrali! My jsme předstírali spánek a poslouchali, jak jsou zoufalý (tuplovanej checht).

Ráno bylo skóre takovéto – ožralej Boeing, vymlácená baterka u auta, takže po pár marných pokusech o start roztlačením nás nastartovali Boeingovi noví přátelé z Polska, začalo neskutečně pískat ložisko na spojce, takže permanentní strach, zda dojedem. Rozloučili sme se s partičkou z Beskyd a s Tomem a vyrazili. Cesta byla poměrně nudná až na to, že sme jeli tak, aby sme co nejmíň řadili kvůli spojce. 2x nám auto na vteřinu bez důvodů na dálnici (z toho jednou v tunelu) chcíplo. U Ženevy a na Švýcarsko-rakouskejch hranicích sme si postáli v koloně a ve 2 ráno sme byli doma.

Sečteno podtrženo – nádherný výlet do krásného prostředí, které je bohužel dost daleko. Super kurz díky Tomovi a Zdenálovi – moc užitečných rad, pocit bezpečnosti, nádherné počasí a sqelá partička lidí. Radil bych každému, kdo má nové křidélko, aspoň jednou si dojet na takovýto kurz vyzkoušet, co vše křídlo umí a co ruce neumí. Už teď vím, že díky kurzu můžu křídlo mnohem víc řídit, tzn. možná i lépe létat, ale hlavně bezpečněji.

Díky Danče za trpělivost, kterou se mnou měla, i když sme se třeba celý den neviděli, Boeingovi za večerní školu angličtiny a všem, kteří se kurzu zúčastnili, za super náladu.