Xcamp 2010

Pátek 27.8.2010

Po několika letech odmlky jsem konečně vyrazil s JaHovejma na další sokolský výlet a to na Xcamp, který se konal od 29.9. - 4.9. v pohoří Matese asi 150 km pod Římem. Opět jsem vyrazil s Jahovejma, tedy celkem nás bylo pět:: náčelník Honza, Jana, a mladí sokolíci Jenda a Míša.

Ještě doma mi Marcela usmažila 2 řízky a vzápětí přichází od Jany zpráva: Řízky neber, mám jich 16 kousků, takže hladu jsme se bát nemuseli. V pátek 27. září, ráno po nákupu zásob (většinu tvořilo pivo) vyrážíme směr Vídeň, Graz, Klágenfurt a k italskému moři.

Po cestě kromě řízků baštíme z krabice první vrstvu štrůdlu, který Jahovi měli.

Odpoledne přijíždíme k moři, kde nacházíme pláž kousek pod Benátkama. Je to ta samá pláž, na které jsem byl v roce 1992 s rodinou na dovolené. Vše je stejné, moře šedé, otravní černoši s cetkama a když si chceš zaplavat, musíš v moři ujít kilometr, abys měl alespoň trochu hloubku.

Pak pokračujeme až do města Norma, kde nocujeme v nádherném olivovém háji.

Norma je úžasné město, postavené na skalní plošině.

Sobota 28.8.2010

Ráno vyjíždíme do města Normy, kde se na plácku poblíž startovačky potkáváme s prvními českými padáčkáři.

Ostatní postupně přijíždějí, včetně těch z pěčínské partičky: Lacinovci, Petra a Tomáš.Kolem poledne vyrážíme s bágly na stahovačku. Kolem nás je plno různých historických památek.

První si svoje nádobíčko vytahuje Petr Chromec a předvádí nám svoje „ptačí“ kousky.

Pak do vzduchu naskakují další. Výhoda startovačky u Normy je, že je za ní dost místa pro pohodlné přistání, takže není nutné organizovat nějaké svozy. Termika a vítr zde jsou tak příznivé, že se nedá praktiky vyhnit dole (až na výjimky).

Já po prvním letu přistávám a sleduji řadu zajímavých situací. Jeden padáčkář přistál přímo doprostřed vysokého ostružinového háje. Petr Lacina se rozhodl při startu ohnout vysokou ocelovou trubku s pytlem. Naštěstí zlaté české ručičky to opravily a dokonce po opravě byl směr větru lepší než před tím.

Na plácku, kde parkujeme, je veřejný vodovod a tak je možné se osvěžit.

Neděle 29.8.2010

Třetí den zůstáváme v Normě. Po ranním posezení jdeme opět na start. Honza sebou bere tandem a i když Míša kulhá po loucké zábavě, pomocí Petra a Pavla se dostává s Honzou do vzduchu.

Prostě létání v Normě bylo suprové.

K večeru vyrážíme na Xcamp. Ještě se zastavujeme u moře a pak přijíždíme do obce San Potito Sannitico, kde se koná Xcamp. Cestou vidíme jeden lesní požár.Kemp má být na stadioně, ale nalézáme pouze 2 špinavé záchody, 2 sprchy se studenou vodou a smrad po spáleništi. Taky stavba stanů nejde hladce, protože se stanové kolíky nechtějí zabodávat do skalního podloží. Chmurnou náladu řešíme douškem alkoholu.

Pondělí 30.8.2010

Ráno už je veseleji.

Po registraci se dozvídáme, že kvůli větru je dnes neletovo a tak Linda organizuje autobus na výlet do Pompejí. Na Xcamp dorazilo 33 padáčkářů, především z české republiky, pak Švýcaři, Belgičan, Italové a 2 Finové.

Cesta autobusem příjemně ubíhá, hlavně proto, že po autobuse každou chvíli koluje nějaká lahev.

Po Pompejích se zastavujeme v Neapoli.

Úterý 31.8.2010

Naděje na let je kvůli větru velice malá. Autobus nás vyváží na start, ale fouká a tak jsme dopraveni na nějaké vykopávky z doby předřímské a pak do města Benevento

Po příjezdu do kempu je boží dopuštění. Řada stanů je povalená větrem a u vynikajícího stanu Lacinovců za 500Kč z Teska nevydržela hlavní tyč a praskla.

Středa 1.9.2010

Středa konečně vypadala slibně. Po hodině a půl jsme autobusem dopravení na start Bocca della Selva uprostřed hor.

Jsme Leonem, hlavním organizátorem proškoleni, kam lítat, jak budou fungovat svozy. Pak startujeme. Já mezi posledníma a za chvíli mám 2500 m. Stoupáky jsou i 8m/s.

Z vysílačky slyším, že dostupy jsou 3200m. Let není moc klidný a po 2 hodinách toho mám dost. Když vidím, jak Jana sedla u nějakého jezera (Lago del Matese), které přejmenováváme na jezero hrochů, rozhoduji se přistát, což mi v té silné termice trvá skoro hodinu.

Za chvíli je u nás svoz, který nás a další 4 padáčkáře místo k autobusu odváží na nějaký kopec, kde dost fouká a v dálce je vidět městečko, kde máme kemp. Se slovy No strong wind nás hoši ze svozu opustili.

Čekáme jednak až se vítr utiší a taky až přestane v dálce pod náma vrtulník hasit oheň. Za 1,5 hodiny startujeme a v pohodě přistáváme nedaleko kempů. Ten den si téměř všichni zálítali podle svých potřeb a odvahy. Jejich lety najdete ZDE. Pak stačí klepnout na jednotlivá jména.

Čtvrtek 2.9.2010

Tentokrát jsme dodávkami dovezeni ke startovačku Sant Angiolillo. Kus musíme pěšky, ale naštěstí nám tam odvezli alespoň padáky. Ze startu je vidět náš kemp.

Po startu řada lidí hnije. Já se držím ve vzduchu zuby nehty, ale po 1hodině a 17 minutách přistávám u kempu.

Ostatní lety najdete ZDE. Pak stačí klepnout na jednotlivá jména.

Někteří odvážlivci dokonce přistáli přímo na hřišti vedle kempu.

Večer vyrážíme do restaurace k jezeru Lago del Matese, kam nás pozval Leon a je její spolumajitel. Zde jsme nacpáni k prasknutí a brzdy aut mají co dělat, aby to ubrzdily z hor zpět do kempu.

Pátek 3.9.2010

Pátek je zadekováno a tak neletovo.

Někteří jedou do Říma a my sokolové jedem pokořit Vesuv.

Pak se ještě jedem koupat do moře kousek nad Neapol. Kolem divné pláže je několik ještě divnějších lidí. Všude smrdí odpadky. Koupeme se jen chvíli a pak pryč.

Vede nás GPS ka Tomáše Hudečka a dostáváme se v nějakém městečku do dopravní zácpy. Nepomáhá, že jsme na hlavní silnice. Italové se svýma potlučenýma fiatama bez problému vjíždí z vedlejších ulic a dělají, že nás nevidí – prostě Itálie. Cestou je vidět plno odpadků

Sobota 4.9.2010

Opět přijíždí autobus a odváží nás na severní část hor k obci Campochiaro.