Ještě se vrátím k sobotě. Zaslechl jsem tam hned na začátku, jak někdo popichoval Michala, že musí uletět minimálně 60km, aby při vyhlašování vítězů ČPP byl alespoň někdo od nás na bedně. A povedlo se! Alespoň zatím. Gratuluju! ZDE je bodování. 



Sešli jsme se na Pěčíně na 12. hodinu, ale mraky nás nechtěly opustit. Vypadalo to, že na chvíle čekání si každý přivezl nějakou partnerku či partnera. Já sebou Zdenču tentokrát neměl.


Macík tvrdil, že se ve 13 hodin  udělá krásně a letovo (jenže neřekl, že jen na 15 minut). Ti, kteří uvěřili, udělali dobře a trochu si polítali. FrantišekL se pěkně chytil, vyzvedával a odletěl. Přistál u Kostelního Vydří a říkal, že to byl letos jeho nejdelší přelet. Dojel jsem pro něho a štěstím jenom zářil. Jeho let je ZDE.




Pak už jsme se balili a postupně odjížděli. Václav ovšem křídlo vybaloval, a když jsem odjížděl, začalo vykukovat sluníčko. Nakonec si prý dlouho a krásně polítal. Podle ČPP to vybalil i Macík a ještě si téměř hodinku polítal – výpis je ZDE.

Vlasta

Babí léto

„Tento způsob léta zdá se mi trochu podivný“ říká klasik a k letošnímu létu je to velmi příhodné. Co se týká mě, tak jsem více sledoval paragliding na internetu a méně létal.

Z jara jsem dělal motorový kurz a vzhledem k nepřízni počasí mi to trvalo skoro 3 měsíce. V červenci jsem si na stavbě zlomil žebra a bylo po létání úplně. Spoléhal jsem na babí léto, že ještě třeba trošku, kdyby Termoska dal, by to šlo!?

Minulý týden jsem vyměnil křídlo, potřeboval jsem totiž jedno stejné na volno i na motor. Hned v pátek navečer jsem to nevydržel a na místním letišti jsem provedl první testy na motoru. Hodné křídlo – klidný let a tak to také bylo. Po dvou měsících bez létání byl pocit z letu úplně úžasný.

V sobotu bylo vyhlášeno startoviště Radkovice. Přijel jsem pozdě (rodina mě také potřebuje). Většina už byla na přeletu - viz články Kozleeka, Petra a Vlasty. Já jsem chtěl jen vyzkoušet padáček na volno. Na startovišti bylo ještě hodně pilotů a nechtěl jsem předbíhat a chvíli jsem i řídil vlekacího Kopulína. Když jsem se připravil a Láďa mě připnul na lano, přišel takový poryv větru, že jsem skončil v kotrmelcích vzad v balíkách slámy. S pomocí ostatních jsem se vymotal ze šňůr a odstartoval. Padáček byl opět hodňoučký a já spokojený.

Při předpovědi  na neděli s větrem od východu jsme se nemohli shodnout, jaké startoviště zvolit. Radkovice nebo Pěčín? Nakonec jsme se sešli na Pěčíně. Rosťa přivezl manželku a nový padáček Orbitka 3. Rumburak přivezl svoji pěknou kočičku a Vlasta přijel bez manželky a bez buchet. L

Bylo většinou pod mrakem a od  východu úplně deka. Jak  většinou čekám a nechávám ty zkušené a chtivé ať startují přede mnou. Rychlejší byl jen Boeing. V půlce dráhy byl však odepnut kvůli zamotanému lanu na cívce. Pak jsem se do vzduchu vydal já.


Odpínací výška 405m AGL a přímo do stoupáku (díky Víťo). Vlastně jsem ani nevěděl, co to je odpojit se ve stoupáku. A už to vím, že je to to nejlepší, co si každý může přát. Obloha celá zastíněná, ale chodilo to skoro všude. Když ostatní viděli, že i já jsem se chytil, naskákali do toho také. Jenže to je Pěčín. Nad Pěčínem to chodí a okolo jen klesáky. Prvně mě napadlo vrátit se, ale pak jsem si řekl, že s takovou výškou se dá kousek doletět. Tak jak píše Vlasta,  že to byl můj nejdelší přelet, tak nebyl. Ale letos ano. A doufám, že ho ještě letos několikrát PŘEKONÁM J.