Můj nejdelší přelet

Fotky ani výpis GPS nemám, tu jsem si naordinoval jako dárek, jen co se mi podaří doletět nad mou  chaloupku do Mikulovic. Zatím bez úspěchu, ale od konce dubna, co vlastním pilotní oprávněni na hadřík s označením A, tak jsem ve vzduchu, co můžu. Zatím nejdelší výdrž v tahu byla v Medunu, a to dvě hodiny, ale tam byla taková situace, že by tam visela i kartonová krabice. Ale chci napsat o mém sobotním, doufám prozatím, nejdelším přeletu, a to z Radkovic.  První cuk byl jen na osvěženi startu a přistáni, a to potřebuju jako sůl.  Ale při druhým jsem se už chystal na přistáni a vletěl jsem do stoupáčku, kterej mi dal skoro vejšku základny. Motal jsem se tam jak pecky od jahod v mixeru na koktejl. Vidět poprvé tři dravce kroužit pod sebou, to mě zaslzelo, jsou to prófové. Nad Jemnicí jsem poletoval bez jakéhokoliv přičinění a stoupání bylo úplně všude.



Pak jsem ale rozmlsán dosavadním úspěchem vyrazil na Slavonice za kamarádem. To se mi samozřejmě stalo osudným. Dostal jsem se kousek pod odbočku na Nové Dvory, a když jsem si to doma kontroloval v mapách, vyšlo mi to na něco přes 17 km. A to přistáni v kotrmelcích, samozřejmě po větru nad čerstvě zasetým polem, kde každé stéblo ukáže směr, jak se přistává, mi nepokazilo zážitek ani v nejmenším. Nebylo to pěkné, bylo to bezva.

Petr Navrkal
http://www.pgv.cz/