Můj
nejdelší přelet
Fotky
ani výpis GPS nemám, tu jsem si
naordinoval jako dárek, jen co se mi podaří
doletět nad
mou chaloupku do
Mikulovic. Zatím bez úspěchu, ale od konce dubna,
co
vlastním pilotní oprávněni
na hadřík s označením A, tak jsem ve vzduchu, co
můžu.
Zatím nejdelší výdrž v
tahu byla v Medunu, a to dvě hodiny, ale tam byla taková
situace,
že by tam
visela i kartonová krabice. Ale chci napsat o mém
sobotním, doufám prozatím,
nejdelším
přeletu, a to z Radkovic. První
cuk
byl jen na osvěženi startu a přistáni, a to potřebuju jako
sůl. Ale při
druhým jsem se už chystal na přistáni a vletěl
jsem do
stoupáčku, kterej mi dal
skoro vejšku základny. Motal jsem se tam jak
pecky od
jahod v mixeru na koktejl.
Vidět poprvé tři dravce kroužit pod sebou, to mě zaslzelo,
jsou
to prófové. Nad
Jemnicí jsem poletoval bez jakéhokoliv
přičinění a
stoupání bylo úplně všude.
Pak
jsem ale rozmlsán dosavadním úspěchem
vyrazil na
Slavonice za kamarádem. To se mi
samozřejmě stalo osudným. Dostal jsem se kousek pod odbočku
na
Nové Dvory, a
když jsem si to doma kontroloval v mapách,
vyšlo mi
to na něco přes 17 km.
A to přistáni v kotrmelcích, samozřejmě
po větru nad
čerstvě zasetým polem,
kde každé stéblo ukáže směr, jak se
přistává, mi nepokazilo zážitek ani
v nejmenším.
Nebylo to pěkné, bylo to bezva.
Petr
Navrkal
http://www.pgv.cz/