V pátek 9.7.10
mně zavolal Milan Brejcha, jestli se
navečer nechci zúčastnit krosnového výletu
s návštěvou letiště
v Náměšti.
To se prostě nedalo odmítnout! Dan, Františkové
Láník a Smrčka s námi nemohli letět, každý
měl na svém stroji nějakou závadu. L
Všechno domlouval Pavel Mašek z Okříšek a start
naplánoval z Petrovic (nedaleko Třebíče). Mají tam vhodnou loučku, a že prý je
čerstvě posečená. Sešlo se nás tam tedy pět – oba Milanové, Petr, Pavel a já.
A
po cestě se k nám prý přidají ještě
další.
Pavel pro jistotu znovu zavolal na letiště a hurá do
vzduchu. Motor by ještě bylo potřeba poladit, měl jsem nějakou
bohatou směs, jenže na to už nebyl čas.
Bylo dost dlouho, tři čtvrtě na sedm, a já spěchal nejvíc. Chtěl jsem ještě stihnout alespoň trochu slušné osvětlení na focení.
Třebíč ještě vypadala dobře. A co tam musejí mít chatařů a zahrádkářů!
Fotek jsem udělal mraky!
Doletěl mě Pavel a chtěl mi něco ukázat. Letěl jsem
za ním, nic jsem neviděl a trvalo to dlouho. Tak jsem to raději otočil a zaletěl
si nafotit Dalešickou přehradu. Ze začátku se kroutí podobně jako Vranovská.
Pavel za mnou přiletěl a zase mě někam táhnul. Chvíli
letím za ním, a opět jsem to nevydržel, protože byl vidět zámeček v Náměšti
a slunko už bylo hodně nízko. L
Za zámečkem byla vidět nějaká obora se zvěří, kousků tam bylo vidět alespoň čtyřicet, ale blíž jsem neletěl, abych je neplašil.
Vyklesával jsem a fotil zámeček z různých stran a výšek. Jako případnou nouzovou plochu jsem měl hřiště, které bylo nedaleko.
Pak jsem se konečně vydal na letiště. Vzadu je vidět elektrárna v Dukovanech.
Padáčkářů tam už bylo více, možná dalších pět, a létání nad plochou si užívali.
Taky nám tam mohli přistavit alespoň jednu stíhačku, že!
Já
si udělal nízký průlet kolem
řídící věže po vzoru Toma Cruise v Top Gunu,
dal jsem i forsáž, ale kvůli mně
kafe na sebe asi nikdo nevylil. J
Řídící letového provozu nás fotil a honil na kolečkových bruslích. Přislíbené fotky jsem ještě nedostal. L
Na rozloučenou jsem mu udělal nízký průlet, zamával, přidal plyn a vydal se proti slunku zpět.
Jak
se zvedám, nakrátko mi klesly otáčky. Kouknu
na nádrž a vypadalo to tak na 2-3 litry. Na návrat nic
moc, asi ta bohatá směs udělala své. Váhal jsem, jestli si
nepřistanu u místích kolegů pro
dotankování, jenže všichni byli ve vzduchu, a kdo
ví, kdy
přistanou. Foukalo mi do zad a tak jsem doufal, že to doletím. Jenže vítr se otočil a já nedoletěl!
Po
hodince čtyřicet jsem přistál u Pozďátek a
z vedlejší chalupy
za mnou rychle vyběhl domácí. Spletl si mě
s nějakým svým známým
padákářem,
který mu prý již delší dobu slibuje, že
k němu přiletí. Po chvíli dorazil
další
a s kosou, na mě ji ale neměl. L
Pak mi nad hlavou přeletěl Brejcha a vysílačkou
jsme se domlouvali, že přijedou nejen pro mne, ale i pro Panťu, který nouzově přistál
taky nedaleko (něco s palivovou hadičkou). Později jsem se dozvěděl, že i Brejcha při cestě tam musel nouzově
přistát, aby nastartoval krosnu, protože mu zase stávkoval startér. Zatracená technika!
Pěknou oklikou jsem dorazil na druhou stranu vesnice
a čekal na Petra, který pro mne jel naším autem. Jenže někde zabloudil, protože
most, po kterém by se ke mně dostal, byl uzavřený, a když si nechal od nějakých
lidí poradit jinou cestu, tak Pozďátky nějak zkomolil a přesně taková obec tam byla
taky! Dorazil tedy jinam. Mě tedy vyzvedli Milanové a jeli jsme pro Petra.
Ovšem dorazili jsme taky k tomu uzavřenému mostu!
Byla před ním pěkná traverza a za ní sesutá část silnice. Nakonec se Milan od Panti
nechal vyhecovat a projel to!
S Petrem jsme se sešli ve Vladislavi a vše probrali v místní restauraci.
A zde je můj let.
