Nove Dvory 23.5.10

V pátek po půlnoci nám konečně skončilo vojenské letecké cvičení FLYING RHINO 2010 a díky špatnému počasí jsme za ty tři týdny asi o nic moc nepřišli. Do vzkazů jsem napsal, ať si každý na tento víkend objedná létací počasí a že to jde ZDE. Já to udělal taky, vrátila se mi i potvrzená objednávka, kde jsem požadoval slunečné počasí, jenže jsem zapomněl na vítr. A to byla chyba! Slunečno sice bylo, ale vítr nás dost trápil.

V sobotu to tolik nevadilo, protože jsme se alespoň mohli dívat na Mistrovství světa v hokeji na zápas našich se Švédskem. Hlavně ta třetí třetina, pak nastavení a nájezdy byly přímo infarktové! A vyhráli jsme!!!!! J

V neděli 23.5.10 bylo taky větrno. Nevěděli jsme, jestli se sklidní, ale Kostelní Myslová nám už vítr raději ani nepředpovídala. L

Pár zájemců se na létání přihlásilo, jenže jak jsem zjistil, náš hlavní vlekař byl na nějakých závodech v J.Hradci a záložní měl nějaký důležitý oběd, na kterém musel být. Ptal jsem se, jestli je to předsvatební, ale prý ne a více mi říct nechtěl! No a tak jsem se jako vlekař přihlásil já a sraz naplánoval na dvanáctou do Nových Dvorů. Vlekací auto jsme s Láďou v Dačicích vyzvedli a ve 12 hodin jsme byli i s namontovaným Mišpulínem připraveni na vlekání.

Ovšem nikde nikdo a Láďovi se do toho ani nechtělo i když v přihlášce napsal –„ Pokuď by počasí přálo tak jak bylo objednáno přijedu také. Dle větru to vypadá na Dvory, Radkovice či Rancířov a pustit to na Alpy.“

Vítr byl živější a jen občas trochu z boku. Postupně přijížděli další a další, dokonce dnes byli k dispozici i dva řidiči. Vypadalo to, že si i rozumí. J

Po delší době zkusil letět Rumburak.

Když přistával, prý i sprostě nadával, co to s ním ve vzduchu dělalo, a už vícekrát nechtěl letět.

Jenže letět nechtěl ani nikdo další a tak jsem to vybalil já a doufal, že mne někdo cukne.

Když jsem byl připraven na start, přišla přeháňka. Všichni zalezli do aut, ale mně přeci žádný májový deštíček nevyžene, že!

Počkal jsem si, až se vyčasí a až se to trochu nahřeje, a hurá do vzduchu. Až později jsem se dozvěděl, že mě nikdo nechtěl vyvlekat, a nakonec to zkusil Láďa, který vlekal poprvé. Ale povedlo se mu to! Díky!

Nebylo to výrazné, ale postupně jsem se zvedal a zase klesal, když jsem byl dál, tak jsem se vracel a doufal, že už někdo další odstartuje. Nahoře ani tolik nefoukalo a i když mraky rostly do výšek, bylo to klidné a pohodičkové.

Váhal jsem, jestli to neotočím po větru a nevydám se nad Rakousko, ale chyběla mi má nejoblíbenější a spolehlivá ESA. L

Letěl jsem zpět nad vodárnu pod právě rostoucí mrak a tam jsem si to pěkně užíval. No užíval, spíš jsem se tam pěkně vybál, co to se mnou dělalo, ani fotit jsem si nedovolil! J

Ani nevím, proč stále nikdo nestartoval, i když jsem se tam po okolí dlouho vozil, ani Miloš do toho nešel. Teď jsem se pěkně vyzvedal, a jelikož jsem už byl daleko a nad lesem, na návrat to nebylo.

Základny byly v nějakých 1500 m n.m., jednu chvíli jsem musel dávat ouška a když mne to později nechtělo pustit dolů ani v modré díře, byl jsem překvapen a začal se bát, že se mi to všude zavře a zabouří.

Byl jsem už nad Rakouskem (lze to poznat podle malých políček) a dál se mi vůbec nechtělo. Kdo by pro mne jel? Přechody jsou dost daleko.

Vzal jsem to zpět a viděl, jak se to nad Čechama uklidňuje a rozpadá, zato nad Rakouskem to vypadá na bouřky. Neotáčel jsem to a raději po více jak hodince přistál. Že by zbabělec? Můj let je ZDE.

Nejhorší bylo, že jsem sebou neměl přeletové pivíčko! Asi bych si ho zasloužil. J Při balení se u mne stavil prý nějaký známý od Želetaváků (mám je pozdravovat) a netrvalo dlouho a přijel pro mne Láďa. Díky! Že by má nová ESA? J

Vrátili jsme se zpět na Nové Dvory a už nikde nikdo, jen tam na nás počkal Rumburak. Delší dobu po mně prý ještě odstartoval Rosťa a taky se povozil. Nikdo další ale už nechtěl. Co se děje? Bylo stále letovo, ale asi to nejsou žádní závisláci a nevadí jim ani ten dlouhodobý absťák.