Ve
čtvrtek 29.4. navečer na letišti
v Dačicích František trénoval
starty
s krosnou a pozval mne, abych se na něho přijel podívat,
případně mu poradil. Další den měl jet
na
závěrečné zkoušky a tak už jen ladil
detaily.
Vypadalo
to,
že si pozval více radilů, ale byla to prý jen
náhoda. Tihle se pouze vraceli okolo
letiště z odpoledního
létání a zastavili se.
Jak jsem později zjistil, tak zatím piloťák nedostal, protože prý nepřijel zkušební komisař. L
V sobotu
ráno 1.5.10 bylo po dešti a před polednem
díky mrakům už sluníčko nebylo téměř vidět.
Ani na internetu nám lepší počasí
neslibovali. V tom přišla rozesílačka na
vlekání a za chvilku další a
další. Jak jsem
zjistil, vyprovokoval to Miloš a navíc tam napsal –
„Dnes je to jeden velký stoupák….“
. Napsal jsem, jestli se nezbláznili, ale nedalo mi to a
zajel se na Pěčín podívat, abych si je alespoň nafotil.
Tentokrát se vyjímečně sešla všechna
Poupata a přijel i Láďa. Já si padáček sebou ani
nebral, přeci je neletovo, ale to byla chyba. Nebudu předbíhat!
Prvně nebyl žádný spěch, pak se nad náma udělala modrá díra a já tak
trochu začínal litovat. I tak jsem tvrdil, že to bude jen krátké, že domů pro hadřík
nepojedu.
A byla to pravda. Miloš odstartoval a pak se zase rychle zatáhlo. Sice se chvilku povozil, ale nikdo další nestartoval.
Po chvíli se to zase zlepšilo a tak do toho šel Míra a Macík.
Oba se chytili a vozili se taky. Pak do toho skočil Láďa, ale už nic moc. L
Macík s Mírou po půl hodince a pár kilometrech přistáli a já pro ně dojel.
Když
jsme se vrátili, divil jsem se, že Miloš ani Láďa
se nepřipravují na
další let, vždyť počasí je ještě
lepší a vlekaři se nudí. Macík mi
nabídnul své
éro, odmítnul jsem, měl ho sbalené a že už
nepoletí, ale když mi svoji výbavu nabídnul
Láďa a Miloš mne popíchnul, ať jim udělám
chrousta, neodolal jsem. J
Láďa mi zapůjčil vše včetně helmy (byla mi těsnější), přidal mi i bundu a rukavice, které jsem původně ani nechtěl.
A bylo to tam! Trochu jsem si musel zvykat na jiné vário a sedačku, ale šlo to.
No a na to jiné křídlo jsem si ani zvykat nemusel. Orbit 2 mi sedl do ruky hned a pěkné to s ním bylo. J
Pak odstartovali Míra, Miloš a i Macík to ještě vyndal.
Letěl
jsem tedy zpět na přistávačku, aby si mohl zalítat i
Láďa, ale když
mi do vysílačky řekl, že mám lítat dál,
neváhal jsem. Netrvalo dlouho a křídlo jsem otřel o
základnu. Prý tam ještě nikdy nebylo. J
Tady je ještě pár fotek mráčků, třeba se vám budou taky líbit.
Měl jsem trochu problém s foťákem, který byl v kapse jen tak a tentokrát nebyl vůbec přivázaný. L
Tady jsme se s Milošem vzájemně fotili a pak mi fotky do článečku poslal.
Jednu
chvíli jsme všichni točili společný
stoupáček – tři Poupata a já! A ani mne
nevyháněli!
Láďa nám ze země udělal společnou fotku alespoň na mobil.
Pak
se Macík vydal někam na Bílkov a po chvíli
přistál zpět na startu. Počasí se nám od
západu rychle kazilo. My
ještě chvíli nabírali výšku a pak se
Miloš vydal na přeletík dál za tím
pěkným počasím. Míra se vydal za ním,
a i když mi Láďa do vysílačky říkal, ať
letím s nima, že pro nás přijede, zdálo
se mi to už moc velké zneužívání. Letěl
jsem zpět a ještě si vyzkoušel točení a
ouška. Byl jsem spokojen!
Láďovi jsem po přistání nabídnul výměnu jeho křídla za moji dobře zalétanou Vegu, ale udělal chybu a nevzal to! J
V té chvíli ještě ve vysílačce byla slyšet domluva Miloše s Mírou,
jestli poletí dál na Třebíč či to otočí zpět. Návrat vyhrál, ale až na Pěčín to
už nedotlačili a přistáli u Hrádku.
Macík pro ně dojel a dovezl zpět.
Ještě jsme to vše museli probrat a zhodnotit. J
Když jsem se v neděli večer podíval na ČPP, tak zatím v ten den jako
jediní z celé ČR bodovali jen a pouze všichni členi Poupat. Ani já to nemohl narušit, protože
Láďa ještě nepoužívá GPS. L
Z vária mi pak zjistil, že jsem létal 1h a 28 minut, a max. výška nad startem byla 1124m.