Tak jsme se zas jednou nechali zlákat pěknou předpovědí a ve středu 28.4.10 jsme se sešli na Monte Hnojníku s vidinou mnoha zalétaných FAI trojúhelníků a jiných mnoha bodových přeletů. Sešla se tam jen hrstka těch nejambicióznějších pilotů ve složení Míra Rada (hodný to člověk, který si mě coby sádroidního nepilota-vlekaře vyzvedl doma i s Kopulínem), 2/3 teamu Poupata, které zastupoval Miloš s Macíkem, a jako milé překvapení na závěr, objevil se tam také Rosťa, který ovšem nebyl nahlášený.

Proto bych chtěl také touto cestou apelovat na piloty – pokud chcete létat, napište to do přihlašovacího systému, poslední dobou se stává, že nikdo nejeví zájem o létání, a když už se termín vypíše zdánlivě pro 3 piloty, tak se najednou sejde slušná partička. Kvůli tomu by nám mohly utéct i velmi pěkné létací dny. Čili pište návrhy – někdo už se přidá a vlekař se taky sežene. Přinejhorším se termín nevypíše, ale když vlekař neuvidí zájem, tak se vlekat nebude, což je hlavně škoda ve dnech kdyby jsme se sešli a stálo by to za to.

Takže ve smluvený čas 12:30 jsme byli na místě s Mírou, který se obětoval jako řidič a pod tyčícím se vrchem Monte všakvyvítečeho již vyčkával Miloš. Vítr díky tlakové výši nad našima hlavama byl pouze variábl a s rukávem si pohrávaly pouze termické závany. Vzhledem k slušné situaci na obloze jsme na nic nečekali a přichystali jsme odviják. Mezitím se v dáli vynořilo notoricky známé červené autíčko airprofesora Macka. Jako první šel na vlek Miloš a hned se ukázalo, co bude největší zádrhel dnešního dne. Místní zemědělci se rozhodli, že je zrovna nejlepší den na hnojení přilehlého políčka a tak nebylo výjimkou, že jsme při vleku míjeli i 4 traktory, což spolu s bezvětřím nebyly zrovna super podmínky na vlekání. Po tom, co se Miloš odepnul a dlouze bojoval nad polem v bublinách ve výšce kolem 200m, jsme hned za ním do vzduchu poslali Macka, aby to Poupata společnými silami vybojovala, ale asi to nebylo super, protože oba zároveň přistáli po neskutečném nuličkování v termice způsobené snad jen těmi stojatými traktorovými výfuky. Napodruhé se Macek chytil – pustil to kousek za Hříšici a pak směrem na Telč, ale tam ho to spláchlo a Miloš pro něj musel dojet. Mezitím i Rosťa vybalil nádobíčko a na druhý vlek velice statečně bojoval ve vzduchu o každý metřík, ale asi dnes nebylo souzeno nikomu na Pěčíně pěkně polétat a proto i on po chvíli přistál.

I když to na Pěčíně nebylo zrovna ideální (jinde se lítalo o 106 možná i 107 jak předvedli klucí na Všechově a Kozákově – viz denní skóre ČPP z 28.4.) musím dodat slovy klasika – pěkné to bylo.