Bassano 15. a 16.4.10

Když jsem v úterý večer 13.4.10 zjistil, že od čtvrtka do pondělí v Bassánu plánují pěkné počasí, zavolal jsem Mírovi, jak to vidí. Míra je vždy připraven vyrazit a nebylo tomu jinak ani teď. Počasí prý bude dobrý. Dovolená mi taky prošla a tak jsme se těšili, jak si pěkně zalítáme.

Počítali jsme, že se ještě někdo přidá, ale nepovedlo se. Předpovědi na Itálii nám druhý den trochu změnili k horšímu a podle padáčkářských odborníků na počasí měl být víkend v Čechách pomalu počasím roku! No a tak jsme se Zdenčou a Mírou vyrazili ve středu navečer sami.

Řidič má prý být veselý a Míra to dodržoval. Přijeli jsme tam po třetí hodině ráno a kemp byl zavřený. Ustlali jsme si vedle pod širákem, stany na tu chvíli nemělo cenu vybalovat. J

Když jsme vstávali, bylo krásně (v ČR ošklivo a déšť) a první nadšenci už létali. Přesunuli jsme se do toho pěkného nově zrekonstruovaného kempu (já tam ještě nebyl).

Vedle nás byli účastníci zájezdu od Baraka, kteří přijeli ráno.

Jako jediní jsme startovali na Malé Grappě, ostatní jezdili na Velkou.

Mraků se dělalo dost a hlavně základny byly nízko. Prvně tak 900 m n.m., pak trochu výš.

Kdo to tam nezná, tak tady je vyfocený kemp.

Létali jsme si pěkně, občas se musely klapat uši a někdy nás bylo hodně pohromadě.

Po téměř hodince a půl Míra navrhnul přistání na oběd, že pak znovu odstartujeme a mraky budou výš. Naše lety - Míra a Vlasta.

A takhle se má tahat za řidičku! J

Vyjeli jsme až ke zkříženým hnátům, mraky už byly výš, ale foukalo z boku.

Museli jsme se tedy vrátit níž na koberce (tam to nemám vůbec rád!) L

Pěkně jsme si poletovali a chodilo to i v rovinách a tak jsem se vydal nad Bassano. Zrovna v té chvíli mi zase praskl provázek od speedu.

Neměl jsem jistotu, jestli se tam může, tam už nikdo neletěl.

Jednou jsem to i otáčel zpět, ale touha vyfotit si historickou část Bassana vyhrála. Jen to sluníčko mi zrovna chybělo!

Vysílačkou nám Zdenča hlásila, že na přistávačce je vrtulník, který přiletěl k nehodě padáčkáře. Vletěl u přistávačky do drátů vysokého napětí. Jestli je chtěl přeletět či si jich nevšiml, nevíme. Padák prý byl nad drátama, on pod nima a jak do nich narazil, udělal loping a dopadl na zem.

Byl to nějaký cizinec a podle českého doktora, který byl u něho taky, to prý nejspíš odnesla jen zlomená noha a že byl v šoku.

Jen jsme vše sbalili, přišla přeháňka. Přečkali jsme ji i s večeří na terásce. Pitný režim jsme taky dodržovali!
Naše odpolední lety - Míra a Vlasta, a ZDE všechny z toho dne.

Jak se udělalo pěkně, vyrazili jsme na procházku.

Omrknul jsem i kolegy elektrikáře, kteří opravovali ty přepálené vodiče VN.

Míra nás dotáhnul až na rogalistickou přistávačku. Tam jsme taky omrknuli letecké prostory a až tam jsem zjistil, že jsem nad Bassáno mohl letět ještě dál. Třeba by se mi povedly lepší fotky.

V pátek už bylo počasí lepší, i ty mraky byly výš. Zase jsme vyjeli na Malou a po chvíli tam pěšky dorazil další padáčkář. Prý to šlapal 1,5 hodinky. Převlékl se do suchého a za chvíli odstartoval. Tak to je správný sportovec!

No a my taky, že! J

Krásná dohlednost, památník ještě pod sněhem.

Už na startu Míra naplánoval přelet z Malé k památníku, zpátky na Malou, přeskok dál, doletět na konec kopečků a návratovku.

Ovšem trochu nás zaskočil vítr. Nemohli jsme se proti němu prosadit k památníku, Míra vrchem, já spodem, ale nešlo nám to ani jednomu. No a když to bylo takové hravé nad každou hranou a když nás vítr tlačil jinam, než to mělo letět, rozhodli jsme se zase pro oběd na přistávačce a vyčkání na lepší podmínky. Naše lety - Míra a Vlasta. A ještě všichni v ten den ZDE.

Vyjeli jsme se podívat k nové startovačce, ale foukalo stále moc. Pozorovali jsme ty nahoře, kdo byl až pod mraky, ten byl v pohodě, ale ti níž proti větru stáli a jen při natočení bokem couvali. A jelikož nejsme žádní závisláci, jeli jsme autem dolů. Ještě jsme zkusili omrknout Malou Grappu, ale když tam jeden odstartoval kolmo nahoru jak vrtulník, vzdali jsme to úplně.

Podle předpovědí to v sobotu a neděli mělo být ještě horší, a jelikož nás doma čekalo to super počasí, rozhodli jsme se pro návrat domů. Zdenča si zase naložila kamínek z výletu a hurá na Pěčín!