Na středu 7.4.10 nám počasáři naplánovali pěkné létací počasí – „TEPLOTNI ZVRSTVENI JE LABILNI V PRIZEMNI VRSTVE.DO VYSKY 050-060 BUDE BEZOBLACNA KONVEKCE.

 

Můj vedoucí se ten den naštěstí beze mne obešel a tak hurá na Pěčín. Vlekař Víťa nemohl a tak ho zastoupil Míra. Přijel i František L. a dovezl výborné zákusky z prasátka. Františku - díky!



Nakoukli jsme do map a plánovali, kam se vůbec dá letět. Za Třeboní byl aktivovaný prostor a tak padlo rozhodnutí na Tábor, ale né už moc dál. Kolem Prahy nám díky prezidentům Ruska a USA zvětšili zakázaný prostor. Potvůrky!!!



Macík se jako obvykle chytil na první pokus, vytočil to a odletěl nám.




Mně se to povedlo až na druhý pokus. Naletěl jsem si nad pole s traktory, ucítil hnůj a bylo to tam!



V nějakých 900 m nad terénem už byla inverzní vrstva a nechtělo to výš.




Letěl jsem hledat něco dál, v jednom místě mě to přidržovalo, ale žádná sláva a tak jsem to zkusil ještě dál.



Nasvícená pole před lesem mě ale nezvedla a tak jsem ho musel obletět.



Tam jsem potkal jen pár bublinek a pak už mne neminulo přistání vedle Volfířova - výpis letu ZDE. Když jsem ale po chvíli nad lesem zahlédl dvě křídla, otrávili mne! Byli to Zbyněk Němec a Víťa Fedra, kteří startovali po mně.



Přebrodil jsem loučku a šel na náves, kde makali kolegové z práce. Ti by mne mohli vzít zpátky do Dačic.



Byli tam s nimi i „Eoňáci“ a ti jeli dříve. Využil jsem tedy možnosti svézt se s nimi a přímo do Pěčína. J



Padáčkáři na Pěčíně se prvně domnívali, že mě někde sundávali z elektrického vedení. L



Někteří si ještě užívali létání, jiní raději masité svačinky od Františka. Možná i kvůli ní se nikam na přelety nevydávali  -  např. Macík to taky brzo utnul a vrátil se a Zbyněk to nad tím lesíkem otočil a pokusil se o návratovku! Jen Víťa se nenechal nalákat a doletěl si až někam za Studenou.



Pak ještě Míra dal všem školení, jak se má létat a kde hledat stoupáky. Jen škoda, že nám to ten den neukázal i prakticky. J



Později jsem se dozvěděl, že se zpožděním za náma přijel i Míra Rada a odletěl si domů. Požádal jsem ho o příspěvek a tohle mi napsal:

"Když mi ráno slunce oknem budíček dávalo, říkal jsem si - dneska by to šlo. Pěčín byl svolanej na 12 hodinu a já ještě sháněl odvoz, nýbrž můj vůz marodný je. Po přemluvení kamarádky dorazím asi ve dvě hodiny, ale na obloze ani mráček, jen Vlasta na přeletu a Macek na zemi s tím, že je to nic moc. Vidím startovat Víťu a pak Zbynďu a koukám, že trochu nabíraj a pěkně je to snáší. Zkouším to hned v zápětí a doufám. Míra mi dává krásnou odpínací vejšku a já se držím a pomalu stoupám. Míjím startovačku, Pěčín, Vydří a říkám si – mohlo by to dát domů, mám to na dolet. Ale u Mysletic už mám vyhlídnutou pěknou loučku na přistání, když v tom asi 100 m nad zemí boj o každej metřík a opět stoupám. Nad lomem už to točím  a snáší mne to bokem od domova, tak musím letět dál. Motám se kolem Mrákotína, Lhotky, ale bojím se nad Javořici a nakonec asi tak po hoďce přistávám v Mrákotíně. Bylo to osvobozující. Míra"

Pěkné to bylo!

Vlasta
http://www.pgv.cz/