Na středu 7.4.10 nám počasáři naplánovali pěkné létací
počasí – „TEPLOTNI ZVRSTVENI JE LABILNI
V PRIZEMNI VRSTVE.DO VYSKY 050-060 BUDE BEZOBLACNA KONVEKCE“.
Můj vedoucí se ten den naštěstí beze mne obešel a
tak hurá na Pěčín. Vlekař Víťa nemohl a tak ho zastoupil Míra. Přijel i František L.
a dovezl výborné zákusky z prasátka. Františku - díky!
Nakoukli jsme do map a plánovali, kam se vůbec dá
letět. Za Třeboní byl aktivovaný prostor a tak padlo rozhodnutí na Tábor, ale né
už moc dál. Kolem Prahy nám díky prezidentům Ruska a USA zvětšili zakázaný prostor.
Potvůrky!!!
Macík se jako obvykle chytil na první pokus, vytočil
to a odletěl nám.
Mně se to povedlo až na druhý pokus. Naletěl jsem
si nad pole s traktory, ucítil hnůj a bylo to tam!
V nějakých 900 m nad terénem už byla inverzní
vrstva a nechtělo to výš.
Letěl jsem hledat něco dál, v jednom místě mě
to přidržovalo, ale žádná sláva a tak jsem to zkusil ještě dál.
Nasvícená pole před lesem mě ale nezvedla a tak jsem
ho musel obletět.
Tam jsem potkal jen pár bublinek a pak už mne neminulo přistání vedle Volfířova - výpis letu ZDE.
Když jsem ale po chvíli nad lesem zahlédl dvě
křídla, otrávili mne! Byli to Zbyněk Němec a Víťa
Fedra, kteří startovali po mně.
Přebrodil
jsem loučku a šel na náves, kde makali kolegové
z práce. Ti by mne mohli vzít zpátky do Dačic.
Byli tam s nimi i „Eoňáci“ a ti jeli dříve.
Využil jsem tedy možnosti svézt se s nimi a přímo do Pěčína. J
Padáčkáři na Pěčíně se prvně domnívali, že mě někde sundávali
z elektrického vedení. L
Někteří si ještě užívali létání, jiní raději masité
svačinky od Františka. Možná i kvůli ní se nikam na přelety nevydávali - např.
Macík to taky brzo utnul a vrátil se a Zbyněk to nad tím lesíkem otočil a pokusil
se o návratovku! Jen Víťa se nenechal nalákat a doletěl si až někam za Studenou.
Pak ještě Míra dal všem školení, jak se má létat
a kde hledat stoupáky. Jen škoda, že nám to ten den neukázal i prakticky. J
Později
jsem se dozvěděl, že se zpožděním za náma přijel i
Míra Rada a odletěl si domů. Požádal jsem ho o
příspěvek a tohle mi napsal:
"Když mi ráno slunce oknem budíček dávalo,
říkal jsem
si - dneska by to šlo. Pěčín byl svolanej na 12 hodinu a
já ještě sháněl odvoz,
nýbrž můj vůz marodný je. Po přemluvení
kamarádky dorazím asi ve dvě hodiny, ale
na obloze ani mráček, jen Vlasta na přeletu a Macek na zemi
s tím, že je to
nic moc. Vidím startovat Víťu a pak Zbynďu a
koukám, že trochu nabíraj a pěkně je
to snáší. Zkouším to hned
v zápětí a doufám. Míra mi
dává krásnou odpínací
vejšku a já se držím a pomalu stoupám.
Míjím startovačku, Pěčín, Vydří a
říkám si
– mohlo by to dát domů, mám to na dolet. Ale u
Mysletic už mám vyhlídnutou pěknou
loučku na přistání, když v tom asi 100 m nad
zemí boj o každej metřík a opět stoupám. Nad lomem
už to točím a snáší
mne to bokem od domova, tak musím letět dál. Motám se kolem Mrákotína, Lhotky, ale
bojím se nad Javořici a nakonec asi tak po hoďce přistávám v Mrákotíně. Bylo
to osvobozující. Míra"