Původně jsme měli jet létat do Itálie nebo
Slovinska, ale nakonec díky nejistému aprílovému počasí a zvěstí, že u nás bude
lépe, jsme se v pátek 2.4.2010
sešli na Pěčíně. V noci přešla dosti
výrazná frontička, která za sebou
zanechávala i sníh. Místy hlásili dokonce
25cm! Na
Pěčíně sice žádný nebyl, ale na vlekacím
autě Míra sníh dovezl. Před prvním
startem ho vlekař musel ometat.
Prvně
nás na Pěčíně bylo jen pár, moc to
nechodilo, obloha byla hodně zatažená. Zkoušel to Boeing
a pak Míra Marečků. Ten
dokonce počítal s dlouhým
létáním a tak si do svých nových
vytápěných rukavic dal čerstvě nabité baterie.
Já tomu nevěřil a ani se mi moc nechtělo. Ovšem
pak se nad náma udělala modrá díra a tak jsem to rychle vytáhl, abych se alespoň trochu
svezl. Nakonec jsem přece jenom něco chytil, vyzvedal se a trochu poletoval.
Ovšem když už jsem byl dál, začaly mi velké
starosti. Doma jsem si zapomněl brýle, to by se dalo, v autě jsem měl
dvoje zimní rukavice, z toho jedny taky elektricky vyhřívané, ale na rukou
jsem měl ty slabé letní. Jéje, to to pěkně záblo!
Pak se ještě zjistilo, že jsem si v autě
nechal mobil, a když jsem zeťákovi vysílačkou hlásil, že se zatím má za mnou vydat
autem do Budíškovic, nahlásil mi, že letím i s klíčky od auta.
Nafotil jsem si možná i své budoucí bydliště - domov důchodců. No není krásný?
V Budíškovicích jsem nakonec přistál na
pěkně zavodněné loučce. Počítal jsem, že budu muset na stopa, ale když
jsem balil, tak jsem ještě zjistil, že nemám ani batoh na padák a sedačku,
takže jsem to pak táhl jako kočka koťata. Než jsem se dostal k silnici,
měl jsem boty a kalhoty pěkně od bláta a s tím vším by se asi špatně
stopovalo.
Zeťáček
Jiří a Boeing mě nakonec zachránili. Než jsem došel k
silnici,
přijel pro mne Jiří s vypůjčeným autem od Boeinga a odvezl mě
zpět
k Hříšici. Tam už byla spousta zájemců o
létání. Rumburak se asi vrátil
z dlouhého
přeletu, dovezl si i banány!
V té době už byl Macík zase někde na dlouhém přeletu, já ho ten den vůbec
neviděl, mám ho jen na fotce od Jirky. Nahlášený přeletík z toho dne má ZDE. V kategorii seniorů se už dotahuje na prvního!
Nad námi se pěkně vozili Miloš s Mírou, ale pak se to zase celé pořádně zatáhlo a postupně všichni přistávali.
Já se se všemi rozloučil a odjel se věnovat rodince.
