FrantaL v neděli ráno 7.3.10 ve vzkazech napsal -
„PANIKA Koukněte z okna!!! Dnes sobota 12,00 Monte Kompostíno (M. Pěčín). Zahájení letové sezóny 2010. Účast téměř povinná.“
Že si v tom nadšení spletl den, nebylo vůbec
podstatné. Účast byla slušná a většina dorazila i včas.
Omluveni byli František, Zbyněk a Panťa, kteří se v Příbrami zúčastnili vyhlašování fotosoutěže – článeček mají ZDE.
Omluvenku měl i Brejcha – po oslavě svých narozenin prý doma prohrabával lékárničku a hledal něco na bolení hlavy L
Zato Boeing účast sice přislíbil, ale nakonec nám bez omluvy dal košem. L
Já díky rozloučení s rodinkou přijel později, ale hned jsem Janě pomáhal s focením.
Horší bylo, že ve foťáku jsem měl nějakou šmouhu,
a i když jsem čočku leštil co to šlo, nepomohlo mi to. Až Michal přišel na to, že na hledáčku
mám díky vnoučeti pěkný flek od čokolády. J
Byly i dotazy, kde mám Zdenču s buchtama. Jen nevím, co bylo důležitější?
Ráno sice bylo jasno, ale před polednem se zatáhlo a nyní se to jen občas protrhávalo. I tak občas někomu vário zapípalo!
Honza se díky termice svezl trochu déle.
Jenže bylo chladno a většina už chtěla vyrazit za teplem do dačické hospody "Pod věží".
Pak se nám obloha vyjasnila a hned to bylo příjemnější.
Jana Mírovi zapůjčila i své éro, ale z očí ho nespustila!
Ani nevím, jak se to Mírovi líbilo.
Jenda si vytáhnul pěknou svačinku, ale že by všem nabídnul, to né!
Když už termičtí lítači pomalu končili, vytáhl jsem si vrtulku.
Byl jsem tam tak trochu vyvrhel, ale netloukli mne, se startem mi ještě pomohli. Díky!
Pak ještě na šňůře odstartoval Honza,
on fotil mne,
já jeho
a ze země Jana nás oba.
Míra vybral dobrovolné peněžní příspěvky za vlekání a vyrazili do té hospody. Až potom si Honza troufnul vytáhnout i svoji vrtuli.
Sice jsem měl i nouzové přistání díky asi zamrzlému palivu, ale pak jsem si pěkně zalítal. Tady jsou Hříšice.
A tady zase fotovoltaická elektrárna na Karlově. Termika nad ní nebyla.
Pak mne doletěl Honza,
jenže on letěl dál přes Dačice a přistál si za městem. Měl to domluvené se svým vzorným pozemním personálem.
Já se s Dačicema rozloučil a letěl zpět.
Tady je Bílkov.
A zase Hříšice. Sníh už postupně mizí.
Pak jsem se taky stavil "Pod Věží".
Jedlo se, pilo a debatovalo. Mluvilo se také jak o výletech, tak o organizaci vlekání.
Pak
se mi v telefonu ozval František Smrčka, že při
návratu z Příbrami projížděli
Dačicema a že viděl moje auto. Nechal se dost dlouho ukecávat,
ale nakonec se ještě otočili
a stavili se za náma i s manželkama. Když Zbyněk
neletí, má u ucha pořád telefon, proto raději
lítá. J
Takže František nám ukázal nejen diplom, ale i tričko
s nášivkou LAA. Hned si začal hrát na inspektora a chtěl kontrolovat piloťáky.
Jenže kdo z nás by mu to sežral, že?
Pak nám taky povyprávěli své zážitky z vyhlašování fotosoutěže a bylo co poslouchat.
Domů jsme jeli až při západu slunka.
