Pak jsem ze sebe tak trochu maškaru udělal já. J
Né že by se mi chtělo, ani nejsem žádný
závislák, ale manželka mne tak trochu popíchla a
já si vyrazil polítat. Všude
spousta sněhu, jenže já to už měl vymyšlené
delší dobu. Bylo po poledni, pořádně jsem se
oblékl, nazul lyžáky, před barákem nastartoval a
ohřál krosnu, pak si
ji hodil na záda, připnul lyže, do ruky vzal pytel
s padáčkem a vlaječku a
vyrazil. Na lyžích za pomoci krosny jsem dojel na pole za
barákem. Prvně jsem
si projel stopu, kterou jsem plánoval jet při startu
(zatím jsem to s lyžema ještě nikdy
nezkoušel).
Připravil jsem si vše na start, zapnul kameru na
pultíku a s lyžemi na nohách přidal plyn. Foukalo jen slabě, a když se mi
křídlo dostalo nad hlavu, musel jsem ho trochu podběhnout, stopa nestopa. Nedopadlo
to nejlépe
a já po nose padl do hlubokého sněhu. Video ze startu je ZDE, pak už kamera
díky vlhkosti celé odpoledne odmítala poslušnost. L
Vše
odepnout a vynosit nahoru na další start.
Vítr se trochu stočil a slábnul. Jen s lyžema a
krosnou jsem si vyjel
novou stopu a zkusil další start. Couvnul jsem si
více k padáčku, na
rozjezd musel díky lepení se lyží přidat
více plynu. Rozjezd rychlý a dobrý,
ale asi díky většímu cuknutí a více
větru od vrtule padák nade mne rychle
vyjel, jenže mě při tom dost zbrzdil a jelikož nefoukalo a já
téměř zastavil,
přibrzdil jsem ho více a při rozjetí mi už padl za
záda. Náběžka byla špatně,
jenže já tam byl bez mého oblíbeného a
šikovného pozemního personálu a tak jsem
to zkusil bez rovnání. Křídlo vyjelo
špatně, musel jsem ho podbíhat a ani nevím,
jak se mi to povedlo, ale lyže jsem měl o 90° bokem. Křídlo
jsem sice srovnal,
ale pak jsem se nesrovnal lyžema do směru startu a musel to opět
zrušit. Opět
vše odepnout, donést křídlo hlubokým sněhem
a s lyžákama na nohách na
start, připravit ho, vrátit se pro krosnu, hodit ji na
záda (normálně je
problém se s ní zvednout, ve sněhu je to
horší), připnout lyže,
nastartovat a dojet si připnout křídlo. Už jsem toho měl
plné zuby, byl jsem
zevnitř i pěkně prohřátý a lehce mokrý, ale
ještě jednou jsem to musel zkusit.
Říkal jsem si, že už je to naposled. Kdybych to měl sbalit a jet
se vším zase
domů, to už bych snad bez odpočinku ani nezvládl.
Naštěstí čtvrtý start se
povedl a tak jsem si za letu mohl odpočinout a kochat se krásnou
zasněženou
krajinou. Jen do speedu se nedalo šlapat. J
Pak jsem si dal pěkné kolečko - Peč
Urbaneč
Chatová oblast za Urbančí
Hradišťko
Dačice
Najdete letiště? J
Borek
A opět Dačice
Tam jsem si říkal – „Co kdyby mi teď upadla lyže! A co kdyby někoho trefila? Co by pak asi hlásili Nově?“
Dnes byl bazén nějaký opuštěný!
Hostkovice
Lidéřovice
A zase Peč
Chtěl jsem už přistát, jenže pak jsem v dáli uviděl na běžkách sousedku a tak jsem jí zaletěl zamávat a pozdravit.
Při otáčení zpět jsem ještě uviděl z Peče
do Lidéřovic přejíždět babosed s maškarami a tak jsem se rozhodl ještě
nafotit jejich vystupování. Kouknul jsem na palivo, ale zdálo se, že tam nic
není. Tak honem! Než zastavili a vystoupili, nafotil jsem místní kostel a pak
udělal jen průlet a pár fotek maškar.
Jenže i tak mi hned za konci Lidéřovic
došlo palivo. Šel jsem tedy na přistání a v plánu bylo velké přibrzdění
křídla těsně nad sněhem a téměř nulová rychlost při přistání. Jenže mne
překvapilo, že jsem nebyl schopen odhadnout výšku. Sněhu jsem se dotknul až při
třetím brzdění! Nakonec rychlost byla vyšší, za kousek se mi rozjely lyže a já
to dobrzdil krosnou a zadkem ve sněhu. Pak byl trochu problém se
z toho vyprostit. L
A co teď? Domů to byl kus a palivo žádné.
K silnici to bylo blíž a tak jsem telefonicky slušně požádal tu svoji ESA
( pro neznalé – Elitní Svozová Asistentka). Přijela za chvilku. Než jsem vše
sbalil a hlubokým sněhem dopravil k silnici, byl jsem mokrej zvenku i ze
vnitř. Za letu jsem si sice odpočinul a i trochu více vychladnul, ale teď to
byla opět slušná rozcvička. U baráku jsem ještě musel tím hlubokým sněhem
dojít pro vlaječku. Krosnu s lyžema jsem už neměl chuť použít.
