Z Afriky 10 12.09

Můj milý deníčku

je čtvrtek 3.12.2009. Martin nás veze na místo, kde jsme včera přistávali – do Vosburgu. První startuje Honza, pak Charlie a já jako poslední. Reinhard dneska neletí, včera si rozbil trapézku. Kluci mi mizí z očí. Mám problémy se startem, fouká zleva, zprava. Konečně jsem ve vzduchu, ale nemůžu chytit rytmus. Motám se 200 – 300 m nad zemí.Jednou se dostávám až do 700, ale na 20 km jsem na zemi. Jde zrovna poryv, jsem trochu pocuchaná, vyválená, ale jinak v poho. Martin mě nabírá a veze do De Aar.

Beru si Yarouše, vysílačku, GPSku a vyrážím stíhat kluky. Řídím poprvé. Po pravdě jsem si vzala velké sousto. Řídit jiné auto s nerozumným řazením na špatné straně silnice. K tomu nezabloudit v cizí zemi, když bloudím i u nás a ještě vysílat, když to ve vysílačce zaprská. Jde mi z toho hlava kolem. Zastavuju na prašné cestě a nevím, kde jsem. Volám na Honzu, že mě GPSka posílá jinam než chci. Naštěstí kolem jede James, který taky nahání svoje piloty a ukazuje mi, že jedu do Colesbergu dobře. Pak mizí v kotouči prachu. Yarouš po prachu klouže sem a tam, chová se jak na sněhu. Dojíždím Jamese, píchl kolo. Autíčko mě pomalu začíná poslouchat. Za nějaký čas mě zase James předjíždí. Pak se potkáváme u stáda oveček, které nám jdou přes cestu. Zas mi ujíždí a zase se potkáváme, tentokrát leze po střeše auta, asi ladí vysílačku. Mávám a jedu dál. Po chvilce za sebou vidím prach a Jamesovo auto jak na mě bliká. Zastavuju a obcházím auto, ale James mi ukazuje, že píchl další pneumatiku a potřebuje hodit do Colesbergu. Kluky už dlouho neslyším. Vykládám Jamese a honím kluky. Zastavuji na různých kopečkách a vyvýšeninách. Honza mě perfektně naviguje, kde zrovna jsou.

Po pěkné silnici to peláší až 160 km/h a tak mi cesta hezky utíká. Začíná se stmívat. Honza mi volá na mobil, že přistáli 7 km jižně od městečka, kterým právě projíždím. Dojíždím k nim a ještě nemají dobalné padáky. Honzovi to dalo 340 km a Charliemu 342 km! Jejich přelety jsou ZDE.

Honza včera prohlásil, že když uletí 300 km, sní 500 g Rump steaka. Musím říct, že není zrovna velký masák a hovězí už vůbec nemusí. Ale tady je to jiné. Tak vynikající maso jako tady jsme ještě nikdy nejedli.

Zpátky řídí Charlie, Honza ho občas upozorňuje, že jede 195 km/h a tacháč je jen do 200 km/h, že to je docela dost. Ale dneska je vyjímečný den, dneska se může všechno...... (pozn. Předešlé fotky ze 3.12. mám od Charlieho)

V pátek 4.12. dochází k tragédii. Došla mi Tomášova meruňkovice. Budu přeci jen muset domů, bez řádné dezinfekce tu dlouho nevydržím....

Vzhledem k tomu, že dneska má hodně foukat, jdeme se podívat na místní meteorologickou stanici. Na pouštění balonu a stahování dat. Já tomu moc nerozumím. A tady ani není divu, ale mají tam kouzelnou kouli, která tu předpovídá počasí.

Pak mi Des ukázala Leguana a Honza našel termity. Jsou tady taky ještěrky a tak člověk se zabaví nakonec všude, ne?

Odpoledne jsme se bavili u bazénu.

Večer nám Arnold udělal ty půlkiláčky, něco tak dobrýho jsem tu ještě nejedla. Maso je tu skvělý, ale tohle teda nemá konkurenci. Jak sen... Už jen pro tohle je potřeba jet do De Aar, pro Des milý úsměv a Arnoldův úúúúúžasný steak....