Můj milý deníčku,

pondělí – poslední listopadový den (30.11.09) mělo být SUPER letové počasí, ale lidi míní, Afrika mění. Připravovali jsme se na dlouhé lety. Ráno bylo nebe úplně bílé od cirů. Osobní věci jsme z auta zase vyházeli, protože to vypadalo na krátké tratě.

Na startu začal Reinhart skládat rogalo, aby ho vyzkoušel. Ještě letos v JARu neletěl. Já se připravila jako první, chtěla jsem si nafotit solnou pánev nedaleko cesty a tak, že udělám chrousta.

 

Zachroustla jsem se do stoupáku a čekala na kluky. Všechno by proběhlo hladce, jenže rogalo ne a ne dostat do vzduchu. Trhala se šňůra a zamotávala se do kříků. Vítr mě pomalu odnášel pryč... Dostupy jen 1.200 od podlahy a stoupáčky – vlahý. Za hoďku a půl, kdy se kluci konečně dostali do vzduchu, já už zase seděla na zemi, jak žába na prameni. Nade mnou postupně prolítlo rogalo, Honza i Charlie. Nasedla jsem k Martinovi do auta jeli jsme za nimi. Cestou jsme potkávali různý zajímavý věci i lidičky. Tihle žijí v domku z hlíny a moc se jim líbilo, jak se na sebe smějí na fotkách.

Jeli jsme čím dál rychleji, ale kluci taky zrychlovali. Po strašně dlouhý době Honza nahlásil do vysílačky, že přistává. Našli jsme ho kousek od cesty. Vypadal jako dobře zavedený popelář. Celý od prachu bloumal kolem padáku a byl docela mimo. Pak z něj vypadlo, že ho to těsně nad zemí vymrštilo tak do pěti metrů a seklo to s ním o zem. Ale až na nějakou tu plombu, co vyplivl jako obětinu poušti, byl v pořádku.