28.
listopad 2009
Byl krásný podzimní den, byl lásky čas, Termoskův zval k létání hlas.… tak nějak by to psal Mácha.
Jak už možná všichni víte, má naše partička od Monte Kompostýna nové vlekací auto, nového Mišpulína a nového vlekaře. Až na to auto je opravdu všechno novoučké. Zato se ale auto také pěkně vybarvilo - do žluta a říkáme mu zatím pracovně – „Renault“. Po ránu jsem jel navštívit kámoše Miloše a ten zrovna pracoval na sestrojení nového Mišpulína. Trošku jsem mu pomáhal a hlavně jsem se pořád chodil dívat z garáže ven, jak se nám časí. A časilo se! Volal jsem Mírovi, zda do toho půjdem. Zrovna řezal dřevo a ihned zhasl motorovku a kvačil za námi. Dal jsem na stránky výzvu, obvolal další a jelo se. Tedy než se jelo, musel jsem točit klikou jako od blázince a navíjet nové lano na špulku.
Ani
jsem se nestačil naobědvat, vyzvedl Víťu (to je náš nový vlekař) a hurá. První
chrousti Rosťa s Laďou už na nás netrpělivě čekali. První ovšem musel do
vzduchu náš prezident Míra. Vše OK, akorát nám Termoska nechtěl pustit Míru
zpátky na zem. Termika mu dávala +2 a více. Moc pěkně si polétal.
Mezitím slezl
z jeřábu i Paramacek a přijel za námi. Ovšem bez padáku. Když viděl Míru,
jak si létá, tak se hned otočil a mazal si pro něj. Pohublý Boeing se tak těšil
do vzduchu, až se nám rozbil navíjecí starter a musel čekat, než namontujeme
nový. Mezitím se dostavila celá rodinka Nováků z Peče, samozřejmě
s vnoučkem a jeho rodiči a pejskem. Vlasta ale neměl padák, tak jen smutně
koukal a fotil.
Vše, co bylo nové, se osvědčilo. Všichni si pěkně polétali. Škoda,
že jsou ty dny tak krátké. Když se začalo stmívat, tak jsme viděli, jak se
k nám blíží někdo s padákem na krosně. Myslím si, že to byl Franta
podle modrého padáku. Nějak se nemohl proti větru prosadit, tak to nakonec
stočil bokem na vítr a letěl směrem na Budíškovice. Snad se přihlásí, jestli to
byl on.
