Z Afriky 7 11.09

Můj milý deníčku, dnes je pátek 27.11.2009, při placení ubytka se kluci zeptali kam můžeme zajet na pštrosí farmu. A zeptání se vyplatilo, dostali jsme slevu 16,-R na osobu. Na farmě nám povídal jeden z těch nerozumných lidiček o historii chovu pštrosů, a vůbec povídal, jak to s těmi pštrosy vlastně je – asi. Něco jsem pochytila a něco nám řekl Charlie. Po teorii jsme šli na zvířátka, byla fajn. Mohli jsme je krmit (Honza to zkusil i z pusy do zobáku), hladit a nakonec nás i povozili na zádech.

Okolo poledne jsme jeli dál. Cesta za Reinhardem a Martinem zpátky do vnitrozemí byla nekonečná. Ze začátku jsme projížděli krásnou krajinou, ale ta se časem změnila ve vyprahlou a asfaltka v prašnou cestu. Po prašný cestě jsme jeli tak 200 km, nic moc. Vždycky jsme se těšili, že se za horizontem něco změní, ale nic, bylo to stále stejné. 30 km rovina, pak mírná zatáčka a zase a zase a …... Nuda.

Je sobota 28.11. včera jsme po dlouhé cestě od pobřeží přijeli do městečka Brandvlei. Je to malé městečko, kam ani lišky nechodí dávat dobrou noc, protože ho ve svých liščích mapách nemají. Ráno jsme s klukama vyrazili jejich autem vlekat do písečné pánve, kteru tu objevili. Místní farmář, žijící s rodinou u téhle pánve byl velice přátelský. Dovolil nám projet farmou a ještě nás dovedl na místo, kde to bude nejlepší na vlekání.

První startoval Charlie, něco slabého točil, ale za chvíli byl zase dole. Pak Honza odstartoval mě. Vypnula jsem se, když mi stoupák zatahal za ouško a šušnila jsem se nad pánví. Když odstartoval Honza, našel stoupák a vytočil parádní výšku. Charlie už letět znovu nezkusil, protože ho štípla nějaká potvora nenechavá a natekla mu pusa. My s Honzou jsme se po hodině letu posunuli jen o pár kilometrů. Otočili jsme to zpátky, ale moc to neletělo. Pár kilometrů jsme se vrátili, ale kluci už pro nás jeli a tak jsme přistáli.

Večer jsme se šli podívat na místní taneční zábavu.Přeřvaná hudba a v přítmí pár tančících těl. U kulečníku postávaly ženy všech věkových kategorií i velikostí. Všeobecně jsou domorodci hubení a jejich ženy kypré. I ty štíhlejší jsou nahoře normální, ale na pánvi jim sedí obří zadelína. Asi jsou tu lidi hodně šťastní – však víš deníčku jak se to říká – velká prdel, základ rodinného štěstí.

V neděli 29.11. bylo počasí horší než včera, jeli jsme se podívat do sousedního města. Je to sice 140 km, ale to je tady všechno. Vzdálenosti jsou tu jako ty jejich cesty – dlouhé. Reinhard lítá s rogalem a tak potřebuje prostor, aby měl kam letět. Omrkli jsme místní letiště, možnost ubytování, dali jsme si oběd, nakoupili a jeli zase domů.

Večer jsme roztopili gril v Brandvlei a slupli masíčko, které jsme si koupili. Zítra se očekává skvělé letové počasí, tak jsem na to zvědavá. Afrika nedovolí, aby bylo něco tak, jak se od ní očekává ….......