Můj
milý deníčku, v pondělí 23.11.2009
jsem se chytla
na poprvé a mělo mi být jasné, že tady
není něco v pořádku. Pomalu jsem se
hrabkala za Honzou, který už měl pěknou
výšku. Charlie byl v tu dobu na
přeletu. Když jsme doletěli na 25 km nahlásil Charlie do
vysílačky, že po 42 km
směrem na Hanover přistál. Honza okamžitě sputil
vodopád slov do vysílačky, kde
je, u jaký silnice, jak to, že ta silnice je
označená jinak než na GPS. A
jak je to možný, ať mu nadiktuje souřadnice –
hrůza. Chvilkama přeřval i moje
vário. Prostě není briefingový typ....
Ale
dost řečí, prostě za chvilku jsem už
seděla na zemi taky, zatím co Kecal se za
veselého pokřikování odsouval směr
Hanover. U nás bych si vysílačku vypnula (ostatně
to tak s Jankem děláme dost
často, když Honza spustí), ale tady jsem měla strach, kdyby
se něco dělo, tak
aby o mě věděli.
Napsala
jsem Essimu svoje souřadnica a
balila. Ještě než jsem naházela
všechny věci do báglu,
pelášil si to náš svozař
Essi kolem mě. Poskakovala jsem, mávala kloboukem, ale nic
platný. Zavolala
jsem mu na mobil: „Essi back. Back. Jana to back.“
Nerozuměl... asi nemám
vychytanej přízvuk. Volala jsem Charliemu, ale neměl
signál. Přelezla dva ploty
na prašnou cestu. Znovu jsem zkusila Charlieho a vzal to,
domluvili jsme se,
kde jsem a čekala. Na cestě se objevila krásná
želva, hnala jsem se k ní. No
nebyla moc nadšená, ale nakonec se nechala i
vyfotit.
Charlie
s Essim pro mě přijeli a jeli jsme
za Hanover podívat se na hroší farmu.
Honza zatím letěl dál. Charlie se
domluvil s Gaynor, že Honzu přiveze, protože letěla stejným
směrem.
Když
jsme dojeli k vodě,
váleli se kousek od nás a občas vystrčili i
tlustá bříška, šli jsme
blíž –
zmizeli. Stáli jsme s Charliem u vody a koukali, kde se
objeví, pak šel Charlie
za farmářem, který stál s Essim
opodál. Za chvíli na mě volal:
„Víš proč nejdou
k vodě? Protože je to prý
nebezpečný....“ V tu chvilku jsem stála
u nich.
Pak
jsme 3 hoďky seděli na molu, popíjeli
vínko a čekali. Hroši se přesunuli na druhou
stranu řeky. Frkali tam a cákali,
ale blíž se už neukázali. Sice jsme koukali
dalekohledem, jak si na nás
otevírají tlustý tlamy, ale na fotky to
nebylo.
Po
tmě jsme jeli domů, cestou
potkali ještě fenka, ale na fotce není moc vidět,
byla už tma. V Hanoveru jsme
nabrali Honzu, pozvali našeho trpělivého svozaře
Essiho na véču a pelášili do
pelíšků.
Pokračování příště.....
Jana
Krátká
http://www.pgv.cz/