Výlet Rakousko a Slovinsko ke konci sezony

25.9. - 29.9.09

Naše cesta za létáním na jih se v našich hlavách začala rodit někdy okolo 20. září a cílem naší cesty mělo býti Slovinsko. Po delších diskusích a sledování počasí jsme dali ty naše hlavy dohromady a vymysleli, že se srazíme ve Slavonicích na benzínce v této sestavě: Míra M. s drahou polovičkou, a výsledkem jejich lásky dcerou Bárou, a jejich domácím mazlikem Ládíkem, já Míra z Borovné se svou drahou polovičkou Májou a psem Bohoušem - není výsledkem naší lásky. A kluci bez poloviček, kde posádku tvořil UL pilot Boeing, Kozleek, nyní již bez své bejvalé Luckyny, a pták tou dobou zrovna člověk Rumburak.

     Sraz byl okolo páté hodiny odpolední a příkaz zněl jasně: vyrážíme směr Greifenburg - Rakousko, kde strávíme sobotu a neděli, a pak, když počasí umožní, se přesuneme do Slovinska, konkrétně do kempu u Villiho. Cesta utíkala rychle jako pěkně propařená noc a tak jsme po třech přestávkách byli u kempu v Graifu, kde jsme zjistili, že je již pozdě a ubytovat se není možné. Jelikož jsme všicí muži činu, po krátkém váhání vyrážíme nocovat na startovačku s tím, že se na spaní zahřejeme Veselým srnečkem - děkujeme Míro. Na startovačce jsme si všichni rychle připravili bivak a pak hurá diskutovat a zahřívat se. Tento večer se nám Boeing svěřil ze svým tajemstvím, že nesnáší bílý socky a občany tmavší pleti, a že i klidně všechny z nás odpojí, když se u jeho chlebodárce zadlužíme. Jinak večer proběhl v poklidu a všicí se těšíme na ráno.

     Ráno bylo poněkud chladnější a hlavně poněkud dosti mlhavé. Rozhodujeme se, že někteří z nás pojedou auty do kempu se ubytovat, a někteří tam doletí ranním sletíkem.

Po té co jsme se všichni sešli v kempu, ubytovali jsme se a nakrmili a napojili, vyrážíme všichni i s dalším pilotem,který dorazil v noci a jmenuje se Pavel, na startovačku a přemýšlíme, kam poletíme. Na startu zjišťujeme, že počasí se stále neumoudřilo  a základny jsou stále pod startemL.

Tento den nikdo nějak extra nepolítal, ale nadšeni jsme byli všicí, hlavně že nejsme v práci a můžem si hrát.

Večer se ještě já a Míra a Kozlík rozhodujeme, že se necháme ještě vyvést na kopec a dáme si soutěž v přesnosti přistání.

Výsledek byl výborný, obsadili jsme první tři místa, já dokonce i trefil aspoň přistávačku J.

První lítací den jsme uzavřeli grilováním, diskusí a dokonalým občerstvením.

Druhý letový den jsme opět čekali až se ranní oblačnost vyzvedá alespoň na úroveň startu a vyrazili na kopec. Každý dělal co uměl, někteří z nás se drželi místně, ale žadný velký přeskok se nekonal. Přesto jsme si i tento den vychutnali plnými doušky a všichni jsme byli spokojeni, my muži polétali a drahé polovičky se prošly po krásném okolí.

Tento den nám ještě zpříjemnila návštěva Jany a Tomáše, kteří se zdrželi na slet a vyrazili do Čech. Večírek probíhal v plánování přesunu na Kobalu a vyprávění různých historek.

Spát se šlo celkem brzy, neboť nás čekalo brzké vstávání - tímto nezastírám, že Veselý srneček a jiné různé nápoje stav mysli neovlivnily.

Budíček byl okolo osmé a následovalo balení a přesun na Kobalu. Cesta opět brobíhala bez problémů a než jsme se nadáli rozbalovali jsme tábor v kempu i Villiho a hurá na start.

Na startu bylo snad více Čechů než v samotné vlasti, to asi tím papežem nebo co…

Podmínky nebyly opět úplně ideální, ale ti zkušenější z nás už polétali - pro mě až obdivuhodně. Já tento den, přestože mi Míra dával potřebné instrukce, hrubě podcenil a rovnou po startu se vydal na přeskok, ale bylo to spíše vydání se na hledání dalších vhodných přistávacích míst.. Přesto jsme byli opět spokojeni a těšíc se na lepší zítřky začali grilovat, pít a diskutovat a pít a diskutovat a pít a diskutovat… myslím, že jsme tím celkem nas… jednoho teplého Helmuta, který nám ráno za odměnu zahrál na naše použité nádobí. Já bohužel tento výstup zaspal!

Ráno po probuzení koukám co se to děje, proč všichni balí a došlo mi, že nás (mě, Máju a Bohouše) dnes opouští.

Po snídani vyrážíme na kopec, kdy po zakoupení lístku vyrážíme na start a cestou nabíráme tandemového pilota s letovou partnerkou a domlouváme se na výměně partnerů. Tandemový pilot dostává na starosti mou milou, jeho letová partnerka dostává Bohouše a já dělám svoz.

Máje se let velmi líbil a pro jistotu jsem je stejně nechal hlídat Kozleekem na Rumburakovo brazilci, to pro zmatení protivníka. Tento den jsem Míru, Boeinga a Kozleeka viděl naposled na startu, poté se jim podařilo odletět, přistávali někde na benzínce, kam pro Míru zajela jeho žena s dcerou a psíkem a vyrazili rovnou k domovu. Já přistával v kempu, taky velmi spokojen, chvíli jsem letěl s Rumburakem, který se pak vracel na oficiální přistávačku, kde vyzvedl Pavlovi auto, zajel pro něj na tutéž benzinu, kde přistávali ostatní, a jeli spolu zpět na start vyzvednout Boeingovo auto. Mě cestou nabrali, abych si mohl svézt i to své. Rozloučili jsme se, zamáčkli slzu a každý se vydal svou cestou. Pavel domů a Rumburak pro kluky a též domů. Já si s Májou udělal ještě pěkný večer v kempu. A zbytek dovolený jsme v poklidu přežili.

Míra z Borovné
http://www.pgv.cz/